BW filmy pro astrofotografii

[pb.]

Chtěl bych zkusit fotit na černobílé filmy (je to laciné, mám spoustu zkušeností s focením obecně). Chtěl jsem se zeptat, jestli někdo z přítomných nemá zkušenosti s filmy Ilford Delta 400 nebo Ilford Delta 100.

Jak jsem pochopil, většina dnešních filmů má problémy s citlivostí na červenou barvu - pro astronomii pak zvláště důležitou čáru Halfa (656nm?). Tady na foru jsem objevil doporučení použít film SFX200, určený pro speciální efekty právě s červenou barvou a s blízkou infračervenou. Jeho citlivost na červenou končí někde u 740 nm.

Ovšem když jsem zkoumal parametry různých filmů, objevil jsem filmy Delta 100 a 400, které mají protaženou citlivost na červenou někam k 700 nm (řekněme 680 nm, ať nekecám), na oněch potřebných 656 nm má film ještě prakticky 100% citlivosti. Stačí oněch cca 30 nm směrem k červené, aby se daly uvedené filmy používat? Přeci jen jsou tyto filmy za méně než polovinu ceny SFX200.

[MilAN]

Spektrální citlivost by bohatě stačila, ale Schwarzschildův exponent na úrovni 0,66 činí tento film při dlouhých expozicích prakticky neúčinný. A právě dlouhé expozice jsou, pro objekty záříci v H-alfa, potřebné. Jinak by ta spektrální citlivost neměla na nic vliv.

[pb.]

Koukám na TTD obou filmů, Delta 400 i SFX 200, a nedaří se mi tam objevit jedinou zmínku o dlouhých expozicích - Ilford tyto informace vůbec neuvádí. Kde bych se mohl dočíst více? Odkud je sebraný schwarzschildův exponent právě 0.66?

Zkoušel jsem zatím fotit na Fomapan T200. První pokus s objektivem 50 mm a 135 mm, světelnost 1:4, expozice cca 5 minut, ukázal v Orionu hvězdy mezi 8 a 9 magnitudou. Vyvolávané standardně v R09.

Včera jsem exponoval další kus filmu, časem cca 20 minut, otočené směrem na M31. Film byl mírně převyvolaný. Zatím se suší, ale už letmý pohled ukazuje, že čtyřnásobná expozice, navíc s mléčnou dráhou v záběru, dovede pokrýt políčko "tisícovkami hvězd". Bližší průzkum v mikroskopu provedu až film uschne.

Co lze vlastně od běžného B&W filmu čekat? Mohu s běžným filmem fotit galaxie, hvězdokupy a podobná zvířátka, s tím, že budu mít sníženou či nulovou citlivost při fotografování mlhovin a s tím, že delší expozice než například půl hodiny už mi nedovede vyčarovat v emulzi žádné slabší detaily?

[MilAN]

Ty informace u Delty  jsou , je tam graf efektivních expozičních časů. A z něho lze potom spočítat i Schwarzschildův exponent. Výsledek u Delty s přírůstkem  u dlouhých expozic bde  velmi podobný jako u Fomy, červená bude lépe u Delty  ale s výsledkem asi nebudeš spokojenm, pro  emisní mlhoviny budeš potřebovat exponovat alespoň cca 40 minut, pokud to ale dovolí světelné znečištění Tvého místa pozorování.

[pb.]

Nejsem si úplně přesně jistý, jak počítat se schwarzchildovým exponentem. U delty jsem v pdf jakousi závislost našel (asi jsem to měl pročítat celé sekvenčně a nespoléhat na CTRL-F), u SFX ne (ale to nemusí znamenat, že jsem to nepřehlédnul). Graf jsem si přenesl do gnuplot a prodloužil do delších časů. Exponoval jsem dva snímky - jeden 5 a druhý 20 minut. Pro deltu jsem dostal, že skutečný čas 300 sekund odpovídá zhruba 45 sekundám virtuální expozice. Pro reálný čas 20 minut mi vyšel čas zhruba 114 sekund virtuální expozice. 114/45 sekund virtuální expozice odpovídá jedné magnitudě (poměr 2.5). Tiše pomíjím, že jsem neexponoval na Ilford Delta 200, ale na Fomapan T200.

Měl bych tedy tu jednu magnitudu na negativu najít. Hmmmm, negativ, pravda, ztmavnul o cosi více, ale zdá se mi, že mezní magnituda je v obou případech někde kolem 9 mag. Něco je špatně. Film není citlivý na světlo slabší než je určitá mez (u mě 9 mag). Je to právě ten důvod, proč bych neměl být s výsledkem spokojen?

[MilAN]

Schwarcschildův exponent k

k= logT/log t ,

kde:
T = efektivní expozice  
 t =  skutečná expozice  

z Tvého příkladu tedy   k=log(45) /log(300) ~ 0.67
...............................

Z toho lze také zjistit, že pro každý přírůstek 1 mag  je potřeba exponovat 4x déle.
A to celé platí pouze pro přímkovou část charakteristiky.