Astronomické fórum

V Cassegrainově ohnisku ( Ritchey-Chrétien, F11 ), případně složeném "Folded-Cassegrain", jsou natrvalo umístěny tři moduly - spektrografy ISIS a LIRIS, dále pak kamera a spektrograf ACAM ( úplně nahoře s červeným zakončením ), jehož kryostatem chlazený čip má pixely o velikosti 15x15 mikronů.



Primární zrcadlo WHT váží 16,5 tuny, je zhotoveno z jednolitého kusu bez jakéhokoli odlehčení a to při tloušťce 1/8 průměru. Konstruktéři vymysleli důmyslný systém uložení zrcadla, který se skládá ze 60-ti pneumatických válců pod zrcadlem a podobný princip je použit u podpěr boku zrcadla. Povolená maximální deformace zrcadla při nasměrování dalekohledu k obzoru je 50 nm. Pokud není pneumatický servosystém pod tlakem, je zrcadlo podpíráno soustavou pružin.





Fotografiemi z řídící místnosti jsme se dostali ke slíbené české stopě. Tou je ta velká skříň, ve které je instalováno řízení pohonu WHT. Česká firma "ProjectSoft" z Hradce Králové splnila nelehké zadání - nahradit zastaralý a nevyhovující systém všech pohonů WHT moderním řízením s ultimativní přesností. Podstatné o této firmě je zde :

https://www.projectsoft.cz/dalekohledy-observatore.php


Posledním snímkem se loučíme s WHT a přesuneme se ke slunečním dalekohledům sesterské observatoře na Tenerife...

Klobouk dolu ! Jako obvykle, velmi fundovany reportaz, krasne fotky + komentar.
To vyzaduje obrovske mnozstvi prace a my to mame zdarma

Dovolil jsem si seznamit polske astro-nadsence, at se staraji ...

https://astropolis.pl/topic/87291-czesk ... naryjskie/

Zbyszek W.

SIRIUS_758 píše: ↑13. 11. 2022, 16:57 V Cassegrainově ohnisku ( Ritchey-Chrétien, F11 ), případně složeném "Folded-Cassegrain", jsou natrvalo umístěny tři moduly -

Nebylo by vhodnější psát o Nasmythově ohnisku ? (Jaký systém nebo modifikace v něm nakonec končí , je už jiná věc)
---------
Jinak díky za perfektní a rozsáhlý report !

Milane,
aby můj popis odpovídal stejnému na originálních stránkách, použil jsem stejnou terminologii...
Nasmythovo ohnisko je jasné a u obou velkých Ritchey-Chrétienů, tedy GTC i WHT jsou vždy dvě. U některých modulů v Cassegrainově ohnisku je uvnitř složitější cesta světla a oni to nazývají složeným "folded" Cassegrainovým ohniskem. Je to patrné jak v mnou přiložené tabulce používaných modulů u GTC, tak u WHT. Mnou uvedené tři moduly, které jsou uchyceny za primárem v Cassegr.ohnisku, tedy ISIS, LIRIS a ACAM, jsou na španělských stránkách uvedeny takto :
- ISIS a LIRIS v Cassegrainově ohnisku
- ACAM ve folded-Cassegr.ohnisku ( viz.odkaz níže, kde je i fotografie umístění ACAMu )

https://www.ing.iac.es//PR/inst.php?tel=wht&inst=ACAM

Jo, jasně. Nějak jsem si z toho detailu neuvědomil, že to je pohled za zrcadlo, tedy do Cassegrainova ohniska. V těch" nelidských " rozměrech dalekohledu jsem se ztratil

Přesuneme se nyní na vedlejší ostrov Tenerife a rovnou na půdu Teide Observatory. Observatoř je to vesměs sluneční, i když některé dalekohledy ( a zrovna i věhlasný GREGOR ) plní vědecké úkoly i v noci.



Ze stránek uvedených níže jsem si vypůjčil hezký celkový snímek této observatoře, na kterém jsou dobře vidět klíčové dalekohledy a námi navštívené VTT a GREGOR mají i odkryté kopule, což my jsme neměli možnost vidět. Pravda, na střeše budovy VTT by člověk viděl jen dvě rovinná zrcadla coleostatu, ale o tom později...


Kredit : Inés Bonet - Instituto de Astrofísica de Canarias ( IAC )


Úplně vpravo je rovněž velmi zajímavý dalekohled - THEMIS, který jsme sice nenavštívili, ale je užitečné se o něm aspoň krátce zmínit. Tento původem francouzský 90 cm Ritchey-Chrétien F16 má za sebou několik zajímavých objevů a jeho nejsilnější zbraní je v ohnisku umístěný multimódový spektropolarimetr, který dokáže analyzovat najednou až 10 vlnových délek, čehož výstupem je pak 3D zobrazení struktury magnetických polí ve sluneční atmosféře. Na rozdíl od GREGORa, který je otevřené konstrukce, je dalekohled THEMIS proveden jako plnotubus vyplněný héliem. V současné době je tento teleskop pod patronací Francie a Itálie.



Na snímku výše, je kromě budovy s dalekohledem THEMIS v pozadí i důležitá meteorologická stanice.
Teď už můžeme přejít k pojednání o velmi pozoruhodném dalekohledu GREGOR, jenž je skutečně pojmenován po skotském hvězdáři a matematikovi Jamesi Gregorym, protože jeho optický systém je právě u GEGORA použit. A než přejdu k obrazové fotodokumentaci, probereme si nejprve právě ono optické schéma tohoto dalekohledu.



Přiznám se, že když jsem poprvé viděl chod paprsků GREGORA, přesněji řečeno celkem 16! zrcadel odrážejících sluneční světlo, pojal jsem nemalou dávku skepticismu... Na schématu výše nejsou všechna ta zrcadla - v ohnisku F3 je dále použit velmi vyspělý systém adaptivní optiky ( 3 odrazy ) a za ním dělič světla na dvě až tři ohniska F4 - viz. schéma níže :



Zkrátka představa, resp. úvaha, s jakou přesností musí být ta kupa zrcadel vyrobena, jak se to bude justovat a udržovat opakovatelnost správné polohy jednotlivých elementů, mi fakt hodně vrtala hlavou. Donutilo mne to řádně nastudovat dosavadní historii vývoje a provozu GREGORA, abych zjistil, jak se věci mají... Jak dále uvidíte, mé tušení nebylo daleko od pravdy - dalekohled má za sebou dost bouřlivý vývoj s dalekosáhlou přestavbou vynucenou dvěma zásadními omyly - nápady, které nešly zrealizovat, mnoha vyměněnými zrcadly i přepracovanou mechanikou. Vše nakonec dobře dopadlo a rekonstrukce - teď už jen optimalizace v rámci budovy, se chýlí ke konci.
Pojďme ale se nejdříve vrátit k popisu optiky samotného dalekohledu...

Celkové pohledy na pěkně kompaktní otevřenou konstrukci dalekohledu GREGOR nabízí následující dvě fotografie :



Dalekohled není chráněn klasickou kopulí, tedy plechovou či plastovou, ale speciální dvouvrstvou tkaninou. Je umístěn na střeše bývalé budovy GCT ( Gregory-Coudé Teleskop o průměru 45 cm, původem ze Švýcarska ).
Základem teleskopu GREGOR je primární zrcadlo M1 o průměru 150 cm ( čistý optický průměr je 144 cm, F1,7 ), sekundární eliptické zrcadlo M2 s čistým průměrem 381 mm a F1,4, a konečně terciárním ( rovněž eliptickým ) zrcadlem M3 s optickým průměrem 275 mm a F5,2. Díky atypickému optickému designu se tento dalekohled také nazývá dvojitým Gregoryho teleskopem nebo také dalekohledem Gregory s přídavným terciárním zrcadlem. Zrcadla M2 a M3 mají společné ohnisko, poblíž kterého je umístěno rovinné zrcadlo M4 se středovým otvorem. V tuto chvíli se zdá, že bychom měli mluvit o Nasmythovu ohnisku, ale není tomu tak, protože konfigurace následných rovinných zrcadel M5 až M7 prozrazuje, že se ve výsledku jedná o systém Coudé. Tento je celý provozován ve vakuu a výsledné ohnisko 55,6 m ( F38 ) směřuje šikmo dolů do technické místnosti, která je o patro níž. V této místnosti se nacházejí m.j. dvě podstatné části GREGORa - derotátor obrazu ( eliminace základního nedostatku altazimutální montáže ) a především adaptivní optika ( eliminace deformace vlnoplochy seeingem a nedokonalostmi optiky ).
Následující snímek zachycuje speciální clonu v primárním ohnisku F1, která odráží ven z tubusu 99% soustředěného slunečního světla, neboť její středový otvor vymezuje potřebné zorné pole na 2,5°:



Vzhledem k tomu, že tato clona musí absorbovat tepelný výkon v řádu kW, je chlazená ( nejen na této fotografii jsou k vidění tlakové hadice ). Odklon přebytečného světla a tedy i tepla má za následek to, že sekundární zrcadlo musí odvézt pouze 1,3W. Clona je pokovená niklem a posléze hliníkem, který se po roce obnovuje. Za primárním ohniskem F1 je logicky umístěno sekundární zrcadlo M2 ( na snímku vpravo ).
Další obrázek ukazuje prostor před primárním zrcadlem ( je zakryté roletou ) a konkrétně v místě ohniska F2, kde je rovněž použita omezující clona.



Terciární zrcadlo M3 je umístěno za primárem, což je zachyceno na fotografii níže. Zde si také v levé části všimněte šikmého tubusu, který ukrývá část Coudé systému a prochází podlahou do technické místnosti :



Projekt dalekohledu GREGOR, který vznikal v letech 1997 až 2001, kdy byl schválen, se vyznačoval velmi přísnými kritérii, které měly být splněny, aby mohl tento teleskop plnit vytyčené vědecké cíle. Jedním ze základních parametrů, který měl GREGOR docilovat, byla rozlišovací schopnost 70 km na Slunci. Zda se toto podařilo, resp. jak složitou cestou se vše ubíralo, se dozvíte v následujícím příspěvku...

To jsou teda strojovny, parádní reportáž. Krásně to doplňuje sluneční přednášku na MHV.

Fakt parádá, tím víc mne mrzí, že jsem se z pracovních důvodů zúčastnit nemohl...
Ale zase díky tomu můžete lépe platit daně!!

V 70-tých letech minulého století započala éra velkých věžových slunečních dalekohledů, u kterých byl chod slunečních paprsků veden tubusem-šachtou s vaakuem. Podobně jako u největších čočkových dalekohledů se pochopitelně i zde celkem rychle vývoj zastavil na limitu daném deformací čoček vlastní vahou. Pevná svislá poloha takovéhoto dalekohledu a eliminace vnitřního seeingu vakuovým tubusem totiž předpokládá na střeše budovy okno - planparalelní desku z optického skla, do kterého jsou směrovány sluneční paprsky ze dvouzrcadlového coleostatu. Větší apertury novějších slunečních teleskopů se proto začaly realizovat s otevřenou konstrukcí, jako je tomu i u GREGORa.
Vývoj a výstavbu inicioval německý Kippenheuer Institut für Sonnenphysik ( KIS ). Dalekohled je plně v německé kompetenci, ale malou měrou přispělo i Španělsko a Česká republika. Astronomický ústav AV ČR vyvinul a zjustoval už výše zmiňovaný derotátor, jehož fyzickou realizaci provedl KIS, který se v roce 2018 přejmenoval na Leibnizův institut pro solární fyziku ( sídlí ve Freiburgu ).

Základním omylem ve vývoji dalekohledu bylo rozhodnutí o použití karbidu křemíku ( SiC ), co by materiálu, ze kterého se vyrobila všechna tři zrcadla dvojitého Gregoryho designu ( tedy M1 až M3 ). K záměru vedla fantastická tepelná vodivost SiC, která je 100x větší než sklokeramického Zeroduru. Splnit difrakční limit primárního zrcadla M1 totiž znamená zpracovat 200W tepelný výkon tak, aby nad jeho plochou nevznikaly turbulence, atd. - zkrátka nám dobře známý seeing v dalekohledu, což je opravdu nelehký úkol. Primární zrcadlo bylo nejprve vyrobeno v menší velikosti s průměrem 1 m, aby se ověřila základní bojeschopnost dalekohledu jako celku a i z tohoto důvodu byla jeho přesnost pouze dostačující. V tu chvíli ale nikdo netušil, že té požadované přesnosti nepůjde soudobými metodami dosáhnout a navíc se v této prototypové konfiguraci schovaly i nepřesnosti zrcadel M2 a M3, které se plně odhalily po vyrobení definitivního primáru z osvědčeného Zeroduru a odladění modulu adaptivní optiky. Mezitím ale bylo vynaloženo mnoho úsilí k výrobě 1,5m zrcadla M1 z SiC, které bylo ukončeno po neúspěšném čtvrtém pokusu...
"Revival" Zeroduru znamenal ale podstatné změny v uložení primáru a to díky značnému nárůstu hmotnosti a díky velkému zefektivnění aktivního chladícího systému, jehož úkolem je trvalé chlazení M1 na hodnotě 2°C pod okolní teplotou. Systém aktivního a pasivního ochlazování dalekohledu má velmi přísný limit o velikosti 0,5°C, který u povrchu primáru může způsobit nehomogenity vlnoplochy, se kterými si už umí poradit systém adaptivní optiky. Aby se dosáhlo požadované přesnosti optických ploch nových zrcadel, musela být aplikována nejmodernější metoda leštění pomocí iontového paprsku ( IBF - Ion Beam Figuring ). Docílená přesnost optických ploch zerodurových zrcadel M1 až M3 je nyní až 6x lepší, než u verzí z SiC. Důkazem toho je na Slunci dosažená rozlišovací schopnost 50 km v okolí vlnové délky 400 nm. Vedlejší VTT s aperturou 60 cm vykazuje v tomto rozlišení 150 km.

Velké úsilí mnoha německých techniků se tedy zúročilo, ale zásadní problémy GREGORa tímto bohužel neskončily...

Dalším úskalím, které si vyžádalo zásadní změny v koncepci dílčích součástí a modulů, a zabralo mnoho let mravenčí práce, byla mechanická nestabilita dalekohledu, včetně přídavných zařízení v místnosti o patro níž. Ta způsobovala to, že na optické lavici v oné místnosti paprsek slunečního světla cestoval, protože docházelo ke změnám deformací v dalekohledu při jeho pohybu. Bylo přepracováno uložení primáru ( i v tomto se počítalo s podstatně lepšími vlastnostmi SiC ) a systém aktivní optiky v podobě aktuátorů, které rovnají zrcadlo pro dosažení optimální plochy. Ukázalo se ale, že ani toto nejlepší možné řešení u M1 problém zcela nevyřeší, protože se pořád nedařilo udržet souosost primáru se zrcadlem sekundárním ( i jeho poloha je řízená ). Tento neduh se zcela odstranit dosud nepodařilo a zřejmě ani v budoucnu to nepůjde. Je ale potlačen na únosnou mez a hlavně se stal předvídatelným. Na jeho podstatném zmenšení má zásluhu počítačový systém, který koordinuje systém aktivní optiky v dalekohledu se systémem adaptivní optiky umístěným na optické lavici poblíž ohniska F3. Celé je to ještě poněkud obtížnější, protože při sestavování GREGORa vyšlo najevo, že vlastně nikdo netuší, jak takový systém zkolimovat a jak kolimaci opakovatelně udržet. Takže v průběhu instalace GREGORa se vyzkoušely různé způsoby kolimace, které ke kýženému výsledku nevedly a ani nemohly, dokud se technici nezačali nuceně zabývat onou mechanickou nestabilitou celého systému. Řada zrcadel byla v důsledku toho umístěna na řízené rotátory, či jiná "polohovadla", aby se postupně situace dostala pod kontrolu. Vyměněna byla i nosná konstrukce pod optickou lavicí, protože ta původní byla sama zdrojem nestability a vibrací. Vibrace se taktéž řešily dodatečně jako celek, čímž se logicky začínalo u motorů pohonu dalekohledu.

Původní datum zamýšleného dokončení GREGORa v roce 2004 se tak zákonitě dost protáhlo, ale to nejhorší mají němečtí technici za sebou a mohou se už věnovat velmi zajímavé práci, která spočívá ve studiu magnetického pole v atmosféře slunce, jeho toků v krátkém čase 2 až 3 dnů při vzniku slunečních skvrn, či dalších menších útvarů. Kromě interakce magnetického pole s plazmatem, resp. s konvekcí, a zkoumání jeho vlivu na utváření jemných struktur ve slunečních skvrnách a cykličnosti jejich vzniku, je další náplní rozlousknutí mechanismu ohřevu chromosféry a koróny. Jak už jsem naznačoval, GREGOR může pracovat i v noci a v oboru polarimetrie studovat planety a jejich atmosféry.

Obsluha celého dalekohledu, tedy včetně kompletního vybavení, se po celkovém a náročném přepracování stala velmi složitou a jak říkají sami technici "uživatelsky nepřívětivou". V důsledku toho mohou dalekohled obsluhovat jen k tomu určení zasvěcenci, kteří prošli důkladným školením operačního software "Gregor GUI".



V současné době se v budově GREGORa dopilovává i optimalizace tepelné stability. Je logické, že i na optické lavici v 5.patře, tedy pod dalekohledem, musí být minimalizován případný seeing. Podobně je tomu tak i ve 4.patře, kde je spektrograf. Počítačová řídící místnost je pak v patře třetím...



Největší výkonové složky počítačového řízení byly přesunuty do speciální "serverovny", aby se minimalizoval jejich zdroj vibrací a tepla. Celá obslužná budova byla nedávno lépe zaizolována a zvenku opatřena speciálním nátěrem na bázi oxidu titaničitého. Důraz je zde kladen nejen na střechu budovy a její východní stranu, ale také na bezprostřední okolí. Na fotografii níže si všimněte, že touto barvou je natřena i přiléhající část silnice.



Na horním monitoru v řídící místnosti si všimněte několika výstupů ohledně meteorologické situace. Z výše popisovaného je zřejmé, že pro výslednou tepelnou stabilitu a ochranu dalekohledu je nutná i předvídatelnost počasí. GREGOR má vlastní malou meteorologickou stanici, jejíž podstatná část je umístěna na vedlejší budově VTT, který je rovněž v německé kompetenci.

Děkuji Borisovi za fundovaný report s popisem všech konstrukčních problémů, které bylo nutné u GREGORa vyřešit.
Není lehké si potom představit, jaké problémy budou nuceni řešit konstruktéři plánovaného European Solar Telescope EST o průměru 4 metry, který má umožnit studium vysokého prostorového rozlišení magnetické vazby mezi hlubokou fotosférou a horní chromosférou, která pravděpodobně způsobuje ohřev vrchních vrstev chromosféry a korony ! Za koncepční návrhy přenosové optiky a systémů a stavbu budovy zodpovídá společnost IDOM, člen konsorcia EST . https://en.wikipedia.org/wiki/European_Solar_Telescope
Máš-li nějaké nové informace k tomuto projektu, dík za zveřejnění !

Snad se poučí právě z toho GREGORa budou to dělat pořádně už od začátku…

Informací k vyvíjenému slunečnímu dalekohledu EST s aperturou 4,2 m je poměrně dost...

Delší dobu je znám optický design dalekohledu, kterým je Gregory - tentokrát klasický, tedy dvouzrcadlový. Dalekohled bude disponovat jedním Nasmythovým ohniskem, ale hlavní ohnisko bude pomocí systému Coudé směrováno kolmo dolů do technické místnosti pod dalekohledem. Světelnost v tomto ohnisku je F50. Zatím tedy pokračuje vývoj celkové koncepce dalekohledu EST v duchu konstrukce GREGORa - uvažuje se rovněž o skládané plátěné kopuli a stejná je i filozofie obslužné budovy. Než doputuje sluneční paprsek do Coudé ohniska, čeká ho 14 odrazů...
Pracovní poloha dalekohledu pod širým nebem, tedy stejně jako u Gregora, není ale ještě definitivní - stále probíhají dynamické analýzy účinků větru, které budou u 4 m zrcadla podstatně markantnější, než u GREGORa. Dynamická analýza už vyloučila původní návrh altazimutální montáže, na které vypadal EST jako ultralight Dobson - tedy s kolíbkovou základnou nebo chcete-li houpacím křeslem. V tomto se vývoj altazimut. montáže tedy obrátil k osvědčené klasice.

EST bude mít o generaci vyspělejší systém adaptivní optiky. Po zkušenostech z GREGORem bude modul AO řešit i optické odchylky dané nedokonalostmi mechaniky, které se projeví i díky účinkům větru. Ale tím hlavním přínosem nové generace AO bude její multikanálová koncepce, která umožní kompenzovat odchylky vlnoplochy v celém zorném poli, nikoli jen v jeho středu, jako je tomu u GREGORa. K tomuto je nutno podotknout, že i němečtí vědci už znatelně pokročili ve vývoji takovéto nové generace AO, která bude v blízké budoucnosti do GREGORa implementována.

Stejně jako u GREGORa bude i u ESTu systém AO propojen se systémem aktivní optiky u obou Gregoryho zrcadel. A právě zde čeká konstruktéry v brzké době nelehké rozhodnutí - i zde se totiž uvažuje o tom, že by 800 mm sekundár byl zhotoven z karbidu křemíku ( SiC ), protože jeho vysoká pevnost při malé hmotnosti by umožnila daleko rychlejší reakce piezo-aktuátorů pod sekundárem a tím také velké odlehčení pro systém AO. Pokud dynamická analýza ukáže na nutnost takovéto koncepce, může se v případě použití Zeroduru stát, že díky nedostatečně rychlým odezvám aktivní optiky poputuje EST nakonec do kopule, což bude zákonitě znamenat velkou změnu koncepce aktivního chlazení...

Budoucí jednička mezi velkými slunečními dalekohledy má své velmi obsáhlé stránky :

https://est-east.eu/

Budova slunečního dalekohledu VTT vypadá oproti budově GREGORa poměrně zanedbaně... Ale není tomu tak, ve skutečnosti je už připravena k provedení nového nátěru ( budova GREGORa vypadala ještě nedávno úplně stejně... )



Jak už jsem výše naznačil, i VTT je plně v kompetenci Německa. Vůbec první německá stopa na Kanárských ostrovech a přímo v tomto místě začíná už v roce 1972, kdy byl do provozu uveden 40 cm Newton. Přesně touto dobou se zrodila myšlenka pro realizaci VTT - vývoj projektu trval skoro deset let a v letech 1982 až 1985 došlo na realizaci. Plný vědecký provoz byl pak zahájen v roce 1989. Mezitím se uskutečnila ještě jiná idea - na Observatorio del Teide byl v roce 1984 přestěhován jiný německý sluneční dalekohled GCT ( Gregory-Coudé Teleskop ) o průměru 45 cm, který do té doby sloužil v oblasti švýcarského Locarna. Svědkem výše popsaných událostí je i tato pamětní deska, kterou jsme při exkurzi kdesi na chodbě potkali...



A jak už jsem psal, rozšiřování německé sluneční základny na Tenerife pokračovalo nahrazením reflektoru GCT podstatně větším GREGORem.
Tolik o historii dnes mohutné německé stopy na Teide Observatory. Nyní se vrátíme konkrétněji k dalekohledu VTT... Je potřeba si uvědomit, že tento teleskop je už rovněž veteránem - vždyť byl navrhován v éře celuloidu, tedy filmového pásu. Teď už si snáz představíte, že v budově VTT měly být tři temné komory na vyvolávání filmů . Nádech oné doby můžete zkusit nasát i z následujícího snímku pořízeného ve velíně VTT :



Zanechme nostalgie z dob minulých a podívejme se podrobně na optický design VTT, včetně jeho realizace. Základní ideu věžového dalekohledu jsem už výše popsal... Na střeše budovy VTT jsou dvě 80 cm rovinná zrcadla, která v automatizované konfiguraci coleostatu posílají sluneční paprsky přes vstupní okno do vlastního zrcadlového dalekohledu. Vstupním oknem je 75 cm planparalelní deska o tloušťce 7 cm a primární zrcadlo dalekohledu ( optický průměr 60 cm ) je pak dost hluboko - konkrétně ve 2.patře budovy. Primárem je kulové zrcadlo s ohniskovou vzdáleností 45,94 m a světlo z něj je dále odkláněno pomocným rovinným zrcadlem, které je vertikálně posuvné, aby se v technické místnosti mohlo ohniskem posouvat. Výše popisované je dobře zřejmé z následujícího obrázku :



Chod paprsků vlastního dalekohledu-reflektoru se odehrává ve velmi rozměrné šachtě-tubusu, který je vakuován na méně než 1 Torr, aby se zabránilo vnitřnímu seeingu. Svazek slunečního světla opouští tento tubus dole přes 20 cm okénko. Větší ponětí z vlastní realizace útrob VTT získáte z dalšího náčrtku, který rovněž pochází z KIS :



Vidíte, kolik pater nad i pod povrchem bylo zapotřebí postavit, aby se tam věžový dalekohled vešel. Rozměrovou náročnost obslužné budovy umocňuje velmi výkonný vertikální Echelle-spektrograf, který lze modifikovat i na jiné typy spektrografu, a také polarimetru. K dispozici je i solární spektrograf TESOS, což je v podstatě trojitý etalon z klasických Fabre-Perotových interferometrů, které skenují absorpční čáru slunce. TESOS je schopen během 40sek. záznamu pořídit ve 100 polohách vlnových délek jak širokopásmový snímek, tak velmi úzkopásmový ( se spektrál.rozlišením 280 tis. ).