Je to o prioritách.
Popíšu tady jeden příběh, který se mi kdysi stal.
K astronomii jsem se dostal přes jednoho známého, se kterým jsem jezdil v zimě do sousedního městečka hrát závodně šachy.
Jak to tak bývá, kecá se cestou o všem možném a jednoho večera my povídá, že si koupil kdysi nějaký starý dalekohled a pozoroval Venuši, Jupiter, měsíc nějakou mlhovinu a galaxii. Okamžitě jsem zbystřil (jako děcko jsem toto obdivoval a zajímal se o technické věci) a začal se ptát.
Kde se to dá koupit, jak se pozoruje a další věci. On povídá, to si takhle na jaře zajedeš na hrad do Litic a tam se scházejí astronomové a oni ti to ukážou. Tenkrát jsem už měl PC, měl jsem internet a tak jsem si tu slavnou akci "Litické Hvězdobraní" našel, přihlásil se tam a zajel jsem tam.
Seznámil jsem se tam s partou fajn lidí, poradili mi jak mám začít a já začal.
Nebudu se rozepisovat o mých úsměvných začátcích, to by bylo nadlouho
Ale asi po 1-2 letech co jsem pozoroval a učil se, se mě ten známý zeptal, jestli by se mohl někdy přijet podívat na měsíc (on už dávno dalekohled neměl a nevěnoval se tomu - typický případ člověka který začal a záhy skončil). Samozřejmě říkám - bez problému.
Když bylo jednoho večera jasno a byl měsíc krásně vidět, pozval jsem ho a připravil atlas měsíce od A. RÜKLA.
On přišel, ani si nesedl na stoličku, naklonil se k okuláru na několik sekund a pak pronesl větu: hezké, tak já zase jdu.....
Já povídám, ty si nesedneš? Koukneme na něco zajímavého, mám tady atlas. On na to: ne, mě to tak stačí, já se jenom chtěl podívat na krátery, ahoj.
Odešel a já byl v šoku. To je extrémní případ toho, jak to přece nemá vypadat!
Přístup lidí v životě k čemukoliv je sice jejich věc a já do toho nemám co kecat. Přesto se snažím věci dělat naplno a je jedno jestli pracuju, nebo provozuju koníček. Jedině pak to přece dává smysl. Pokud ale k tomuto nebo k čemukoliv jinému přistupuje člověk "jen tak aby se neřeklo", nemůže přece nikdo čekat, že něco dokáže, že se něco naučí, že se někam dostane. Bohužel většině lidí to je jedno a takto neuvažují.
Ano, je to zábava, děláme to zadarmo, nic od toho nečekáme. Ale já si můžu vybrat, jestli to udělám tak, že se několikrát do roka dokopu k tomu, že se podívám na běžné vypalovačky, nebo se budu snažit zlepšovat a posouvat se stále dál.
Já si vybral to druhou cestu.
Nechci, aby to tu vyznělo jako kritika ostatních, že se moc nesnaží, tak to myšleno není. Jsem rád za každého, kdo se tomuto krásnému koníčku věnuje. Jen píšu reálný stav věcí, který možná vysvětluje to, že vidím něco, co ostatní nevidí. Kdysi někdo prohlásil, že mít talent je dobré, ale bez píle a tréninku je talent k ničemu.
PS: Jsou lepší pozorovatelé než já - třeba Viktor alias "Vic". Kdyby tady začal psát on, vypadal bych vedle něj jako začátečník.
Mám pravdu Viktore?
Petr
). Myslím, že dnes to se mnou není úplně špatné, ale je poznat, že bez tréningu to není ono.
