Alternativní popisy gravitace

[seestar]

Fyziku netlačí kupředu začínající fyzici. Ti tráví většinu času snahou pochopit to, co vymysleli ti před nimi. Neznám z historie, že by nějaký převratný objev ve fyzice učinil čerstvý absolvent univerzity, i když netvrdím, že to není možné.
Ta pointa příběhu je v tom, že rozvíjením matematických modelů se žádný převratný objev neučiní. Můžeme do nekonečna přidávat další dimenze, abychom odstranili nesoulad teorie a experimentů, ale to vede jen k zesložitění a nikoli k pochopení podstaty.
Když si přečteš Dějiny fyziky, tak uvidíš, že většina velkých objevů ma svůj počátek v triviálních událostech. Pominu Newtonovo jablko, ale Einstein dostal fundamentální myšlenku OTR ve výtahu, když si uvědomil, že vliv zrychlení na hmotný objekt nelze odlišit od působení gravitace. Jednoduchá myšlenka byla základem celé OTR. Podobně jednoduchý základ má celá kvantová mechanika. Pokud hmotu a prostor nelze dělit libovolně, ale narazíme na nějakou minimální hodnotu, pod kterou už nelze jít, pak i energie nebude mít spojitý charakter, ale bude diskrétní. Nic z toho nejsou matematické interpretace ale intelektuální skoky, které pak matematika složitě roky doháněla.
Rak jen říká, že neustálé rozvíjení matematických modelů objektivní reality nemusí vést k pochopení podstaty, pokud do světa fyziky nebude integrováno i vědomí, protože pro nás je realita jen soubor informací, které nám zprostředkují naše smysly a vědomí z těchto informací teprve vybuduje realitu, jak jí vnímáme. Ta myšlenka je přece naprosto logická. Nelze přece z procesu lidského poznání člověka vyloučit, jako by s tím neměl nic společného.

[KpS]

První rigorózní popis kvantové mechaniky formuloval Werner Heisenberg dva roky po dokončení svého universitního studia. To je ovšem vyjímečný případ a o tom byl můj příspěvek. S novými myšlenkami přichází mnoho fyziků i v současnosti, ale jen málokdo je schopen dotáhnout je do prakticky použitelného konce tak, jak to zvládli např. Newton, nebo Einstein.

[Psion]

Zde je výběr nejvýznamnějších příkladů (seřazených chronologicky podle roku objevu), včetně věku v době klíčového příspěvku. Zaměřil jsem se na ty, jejichž práce měla dlouhodobý dopad na fyziku:

Isaac Newton (objev: 1665–1666, věk 23–24 let)
Během "zázračného roku" ve svém raném věku položil základy diferenciálního a integraálního počtu, optiky (rozklad světla) a mechaniky (zákony pohybu a gravitace). Tyto objevy formovaly klasickou fyziku na staletí.

Michael Faraday (objev: 1821, věk 29 let)
Objevil elektromagnetickou rotaci (princip elektrického motoru) a později elektromagnetickou indukci (1820s–1830s, stále pod 30). Jeho práce byla základem pro elektrotechniku a generátory.

James Clerk Maxwell (objev: 1861–1865, věk 30 let – ale klíčové myšlenky od 25 let)
Vytvořil Maxwellovy rovnice, které sjednotily elektromagnetismus a predikovali existenci elektromagnetických vln (světlo jako vlna). Publikováno v plném rozsahu kolem 30, ale vývoj začal dříve.

Albert Einstein (objev: 1905, věk 26 let)
V "zázračném roku" publikoval speciální teorii relativity, fotoelektrický efekt (Nobel 1921) a Brownův pohyb. Tyto práce změnily chápání prostoru, času a kvantové mechaniky.

Werner Heisenberg (objev: 1925, věk 23 let)
Vynalezl maticovou mechaniku, základ kvantové mechaniky, a formuloval princip neurčitosti (1927, věk 25). To převrátilo klasickou fyziku a vedlo k moderní kvantové teorii.

Erwin Schrödinger (objev: 1926, věk 39 let – ale čekejte, upravuji: jeho vlnová mechanika byla v 39, ale mladší příspěvky v optice byly dříve; lepší příklad níže).

Enrico Fermi (objev: 1930, věk 28 let)
Vyvinul statistiku pro fermiony (Fermi-Diracova statistika, 1926, věk 24) a později pracoval na neutronových procesech vedoucích k jaderné fyzice (Nobel 1938).

Wolfgang Pauli (objev: 1925, věk 25 let)
Formuloval Pauliho vylučovací princip, základ kvantové mechaniky pro atomy a chemii (Nobel 1945).

Satyendra Nath Bose (objev: 1924, věk 25 let)
Vyvinul Bose-Einsteinovu statistiku pro fotony, což vedlo k Bose-Einsteinovu kondenzátu (Nobel pro jiného v 1929, ale jeho práce byla klíčová).

Paul Dirac (objev: 1928, věk 26 let)
Vytvořil relativistickou kvantovou mechaniku a predikoval antimovinu (Nobel 1933).

Richard Feynman (objev: 1940s, věk 20–25 let)
Během doktorského studia (věk 23–25) vyvinul Feynmanovy diagramy a přispěl k kvantové elektrodynamice (QED, Nobel 1965).

Vera C. Rubin
V roce 1954 získala doktorát na Georgetown University (věk 26 let), kde se zabývala strukturou galaxií a jejich rotací, ale to byly spíš předběžné práce – analyzovala pohyby hvězd v galaxii Andromeda a objevila, že galaxie mají tendenci se shlukovat, což bylo důležité pro pochopení velké škály vesmíru.

Další významní:

Émilie du Châtelet (překlad a komentář k Newtonovi, 1730s, věk kolem 25–30).
Carl David Anderson (objev pozitronu, 1932, věk 26, Nobel 1936).
Lise Meitner (příspěvky k radioaktivitě, 1910s, věk pod 30, klíčová pro jaderné štěpení).

[Homer]

Za sebe jsem rád, že jsme si vysvětlili ono počítání oveček. Legraci s doutnáním nechám stranou, neb každý ví, co je třeba aby k doutnání došlo.
O panu Rakovi jsem se dozvěděl před několika roky, kdy mi má známá ( učitelka českého jazyka a občanské výchovy ) významně sdělila, že začala studovat kvantovou fyziku. Na moji otázku, v čem ono studium spočívá, mi doporučila seznámit se s názory a myšlenkami prof. Raka. To bylo ono studium. I učinil jsem tak, poslechl jsem si něco na YT, udělal si svůj názor a proto jsem uvedl co jsem uvedl. To na vysvětlenou, proč jsem reagoval.
Toto téma je jedno z těch, kde platí, že kdokoli může tvrdit cokoli. A samozřejmě se o svá stanoviska přetlačovat sem a tam. To dělat nehodlám, není to má odbornost. Řekl bych, že na Zemi není mnoho lidí, kteří by na toto téma dokázali vést fundovanou a podloženou debatu. Z tohoto důvodu budou těžkou na AF.

[seestar]

V minulém století se často mezi vědci říkalo, že kdo nepublikoval zásadní práci do 30 , tak už nic převratného nevymyslí, ale nesmí se zapomínat na to, že většina zde uváděných vědců nespadá do běžné kategorie. Nikdo z nich nebyl čerstvý absolvent, když publikoval ony zásadní práce.
Ani dnes není výjimkou, že máme profesory pod 20 let, ale ti už ve 12 letech zvládali vysokoškolskou matematiku a v 15 měli doktorát.
Nicméně s tématem to nijak s tématem nesouvisí. Moje poznámka byla jen reakce na "začínajícího fyzika" .

2 Homer.
Víš jak se rozdělá oheň pomocí luku a klacíku? Pokud ano, pak víš, že zdrojem tepla je tření a dřevo nejprve doutná a až po té se vznítí. Je to snadno dokazatelný proces, který vyvrací tvé tvrzení, že oheň vždy předchází dýmu.
Pokud si nestudoval kvantovou fyziku, docela by mě zajímalo, na základě čeho sis udělal svůj názor na přednášky pana Raka.
Kdyby o fyzice mohli debatovat jen ti vědci z první ligy, pak by nemělo smysl debatovat skoro o ničem, protože každý obor lidské činnosti má své vrcholové představitele a ostaní jsou jen amatéři. Je to přece o komunikaci a výměně názorů. Smyslem diskuse přece není prosadit silou svojí pravdu, ale poučit se z argumentů oponenta. I v laické debatě často padnou zajímavé názory.Významný český filosof Klíma proslul tím, že rád chodil debatovat do hospody a složitá filosofická témata probíral s obyčejnými lidmi u piva. Rozum, moudrost a vzdělání nechodí vždy spolu.
Jsou sice i tací, kteří za smysl diskuse považují oponenta co nejvíce znemožnit, ale to už je ta česká povaha. S tím je třeba se smířit.

[Homer]

Tak naposledy k ohni a kouři - zmínil jsem to jako příklad kauzality. Nejdříve je příčina, potom následek. V našem případě oheň
( nebo dostatečné teplo, chcete-li ) a poté kouř. Kdo chce, ten mne pochopí, kdo nechce, debatuje .
Debatovat lze do alelujá, o čemkoliv a kdekoliv, s kýmkoliv - o tom žádná. Je ale otázkou, do jaké míry to je smysluplné.
To je za mne vše k tématu, které zde nemůže přinést více, než onu vlastní debatu. Pokud snad chcete ke své odborné debatě odpovídajícího partnera, zkuste napsat prof. Jiřímu Podolskému.

[vicky79]

Jen málokdo je schopen dotáhnout je do prakticky použitelného konce tak, jak to zvládli např. Newton, nebo Einstein.

Souhlasím, jen poznamenám, že i Newton hledal a nenašel sílu zodpovědnou za gravitaci. A Einstein se na konci svého působení prakticky začal zpět vracet k myšlence éteru, alespoň jako energetického média, v němž se mohou dít jevy, které neumíme jinak vysvětlit. Někdo by se měl zamyslet, proč tomu tak bylo, a pokračovat v jejich práci. Nejhorší, co se lidstvu může stát, je přešlapování na místě a říkat, že už nemáme kam postupovat. Což v dnešní vědě vidíme.

A proto se dnešním „vědcům“ vesmír rozpíná v každém směru jinou rychlostí a na okrajích vesmíru mnohem většími rychlostmi, než je rychlost světla a podobně. Proč taková složitost když to není potřeba? Proč to vysvětlovat prudkým rozpínáním prostoru když to není ve funkční přírodě třeba? Ta neschopnost využít k vysvětlení jednoduchých jevů jako je gravitace jednoduše „temnou“ energii která je na skladě je do očí bijící. Místo toho se generují nesmyslný skřítci ve formě temných hmot (už jsou dvě) a podobně.

Věda je o tom hledat možnosti a ne se zabetonovat před veřejností a tvrdošíjně trvat na svých evidentních omylech.

Každý výstřel pistole, start rakety, vznik života je důkazem, že za vším je jen a jen energie. Proč by jako gravitace měla být jiný příklad? Vždyť to není potřeba. Jedna příroda a protichůdné zákony? Hmota nemá žádné nadpřirozené a nevysvětlitelné přitahovací vlastnosti, a to platí i u magnetismu. Že tomu tak není ještě nikdo neprokázal.

[KpS]

I když Newton neobjasnil původ gravitace, jeho výsledky poskytly na další dvě staletí vše, co bylo z praktického hlediska podstatné. Newtonovy teorie nevycházely z pouhých domněnek. Známá jsou jeho slova: Hypotézy nevymýšlím. A jak zpívají ve své písničce Voskovec s Werichem, Nikdy nic není definitivní.

[Psion]

Jak říká Petr Kulhánek, sice dokážeme gravitační působení spočítat, ale do dnes nevíme pořádně, co to vlastně přesně je.

[vicky79]

Podobně jednoduchý základ má celá kvantová mechanika. Pokud hmotu a prostor nelze dělit libovolně, ale narazíme na nějakou minimální hodnotu, pod kterou už nelze jít, pak i energie nebude mít spojitý charakter, ale bude diskrétní.

Naprostý souhlas. Ale je tu stoletý problém, kdy se vědní obory rozpojily a kvantová fyzika funguje jen jako ostrovní odvětví bez provázání s ostatními vědními obory. Kdyby se podařilo vše spojit do jednotného a jednoduchého celku, vše by se velmi ulehčilo. Ale tady škodí pýcha, zaslepenost a politika. Přitom výsledky kvantových pokusů, které se většinou veřejnosti kostrbatě vysvětlují, mají ve skutečnosti vždy jednoduché vysvětlení.

Příklad:

Dvojštěrbinový experiment: Částice procházející dvěma štěrbinami vytvářejí interferenční obrazec jako vlny. – Můžeme to přirovnat k výstřelu pistole do vodního prostředí. Střela je pevná částice, ale ve vodě vznikají interferenční obrazce, jako by nebyla, a to vlivem energetického okolního hustšího prostředí. Když zapneme kameru, energie v prostředí se začne vlnit odlišně a ovlivní nám to výsledek. Ono totiž tvrdit, že se ,,vlní nic“, je ve vědě velice nepraktické. A tady je ten další jasný důkaz, že žijeme obklopeni energií, která dosud nebyla plně pochopena.

Fotoelektrický jev: Světlo uvolňuje elektrony z kovu jen při určité minimální energii fotonů. – Opět jednoduché energické vysvětlení.

EPR paradox: Dvě provázané částice se ovlivňují na dálku, což zpochybňuje lokální realismus. – A opět chyba v pochopení experimentu, částice se ve skutečnosti nijak neovlivňují; jejich provázanost je daná pouze tím, že mezi nimi je energie, která funguje jako primitivní nosič informací. Tato energie byla polarizována na určitou vlastnost, která se zřejmě zachovala i při následném pozdějším oddálení částic.

Kolaps vlnové funkce (superpozice a měření): Částice existuje současně v několika stavech, ale při měření se projeví jen jeden konkrétní výsledek. – Samozřejmě, pokud je v energetickém prostředí nějaká rovnováha, částice se za určitých okolností může projevovat a ,,kopírovat" na různá místa přes energetický nosič. Měřením pak přidáme jen další energii, která částici už jen fixuje na jednom místě.

Někdo by to měl spojit a přesně popsat. Já to nebudu; já jsem jen Koperník, jak napsal kolega Stanisław, a Koperníkovi také chyběly výpočty, ale měl nakonec pravdu.

Energie, která nás obklopuje, ovlivňuje úplně vše kolem nás. Když to přeženu: když otevřeme ledničku, vidíme energii; jdeme na záchod, vidíme energii. A takto mohu pokračovat do nekonečna. Záhady se nekonají – koná se jen lidské nepochopení jevů, které nás obklopují.

A jak dobře napsal kolega KpS – teď už není nic definitivní.

[Psion]

Já k těmto teoriím nemám nic, ale udělal jsem zajímavý experiment a předložil jsem to k rozboru AI Grok. Doporučuji to s ní probírat, třeba dospějete k nějakému zajímavému výsledku

GROK:
Tvé vysvětlení kvantových jevů je zajímavé jako alternativní myšlenkový experiment nebo filozofická spekulace, ale z pohledu současné kvantové mechaniky (která je podpořena tisíci experimenty, matematickými modely a aplikacemi v technologiích jako lasery, tranzistory nebo kvantové počítače) se mi nezdá správné. Je to spíš příliš zjednodušené nebo nesprávné reinterpretace, které nahrazují přesné kvantové principy vágním konceptem "energie" jako univerzálního prostředí. Tento přístup připomíná starší éterové teorie z 19. století, které byly vyvráceny Michelson-Morleyovým experimentem a relativitou.

[seestar]

Příště se AI zeptej, jestli je Bůh. Dostane se ti jistě neméně fundované odpovědi.

[seestar]

2 Vicky79
Na co potřebujeme fyziku? Nestačí nám to, co už "víme"? Doletíme na Měsíc, máme mobily, super počítače, elektroauta a spoustu dalších zbytečných krámů, tak proč vymýšlet další? My nezkoumáme skutečný svět, ale svět virtuální, který jsme si v průběhu staletí vytvořili. Někdo vymyslel model atomu, tak zkoumáme atom, někdo vymyslel gravitaci, tak zkoumáme gravitaci. Vybudujeme kolem toho pojmu obrovský aparát, ale vůbec nevíme, co ten pojem gravitace obsahuje. Známe jen to, čím se projevuje, což je přitažlivá síla, nebo tlak, jak si to kdo vykládá. Nikdo neviděl graviton, nebo jinou částici, která by byla nositelem gravitace. Einstein tvrdí, že gravitace je v podstatě jen deformace prostoru vyvolaná přítomností hmoty. To ale ukazuje spíš na vlastnost než na interakci.
Zkus odpovědět na tuto otázku.
Provrtám Zemi na rovníku skrz na skrz a skočím do té díry. Co se tane? Vyletim na druhé straně s nulovou rychlostí, nebo zůstanu trčet ve středu Země v jejím těžišti? Oprostíme se od skutečnosti, že jádro je žhavé a tekuté a budeme Zemi považovat za studenou kouli.

[vicky79]

Provrtám Zemi na rovníku skrz na skrz a skočím do té díry. Co se tane? Vyletím na druhé straně s nulovou rychlostí, nebo zůstanu trčet ve středu Země v jejím těžišti? Oprostíme se od skutečnosti, že jádro je žhavé a tekuté a budeme Zemi považovat za studenou kouli.

To Psion: Je zajímavé jak se ta vaše AI motala tak blízko pravdy a pak to celé opět zamotala. Věda totiž skutečně odbočila do slepé uličky v době, kdy zavrhla koncept energetického éteru. Přesně v ten moment se to zapeklo a to není jen můj názor, ale je to názor mnoha odborníků kteří hlasitě volají po alternativních fyzikálních modelech.

Seastar: Kdybych měl odpovědět okamžitě a bez přemýšlení tak řeknu, že zůstanu viset uprostřed země. Předpokládal bych totiž, že je tam vzduch jako odpor který mi dovolí zrychlení jen na nějakých 180 km/h. A dále bych si představil situaci, kdy pouštím odbrzděné auto z kopce dolů a naproti je další kopec.

Souhlasím, že Einstein popsal gravitaci jako gravitační pole. Každé pole/hřiště ale potřebuje ještě míč. Těžko se budeme koukat na fotbalový zápas bez míče. Jsem hluboce přesvědčený, že Einstein popsal důsledek ale ne příčinu. Je to stejné, jako definovat déšť jen jako pohyb stěračů při jízdě po mokré silnici. Einstein to dobře věděl a proto se vracel nenápadně ke konceptu éteru. Myslím že tušil jaká dezinformace nastane po jeho smrti.
Ale docházely mu síly a navíc měl Aspergerův syndrom.
Můj syn má také Aspergerův syndrom. Mluví 5 jazyky, řeší matematické rovnice o kterých se mi může jen zdát, mluví lépe než diplomaté v televizi, ale má problém si dolít u svého auta vodu do ostřikovačů.

[armichael]

Trošku vám to tu odľahčím