K tomu místu vzniku vesmíru:
Představte si pingpongové míčky na gumové šňůrce umístěny s nějakými vzdálenostmi. Pokud šňůrku za oba koncích natáhnu, vzdálenosti míčků se zvětší. Mravenec, který by žil na libovolném míčku pozoroval, že ostatní míčky se od něj vzdalují (představujeme si třeba dostatečně dlouhou šňůrku, aby nás netrápil mravenec nakraji). Čím dál míček je, tím se vzdaluje rychleji. Pokud spojíme oba konce šňůry, zbavíme se konců. Pokud se nám povede zvětšovat průměr šňůrky a tedy i obvod rovnoměrně, mravenci budou z jejich perspektivy pozorovat to samé (dejme tomu, že je opět dost dlouhá, aby nepozorovali její zakřivení třeba tak, jak to funguje na Zemi, kde většinou nepozorujeme to, že Země je přibližně kulatá). Pro člověka natahující šňůrku je středem rozpínání bod, který je uprostřed kružnice vytvořené šňůrkou.
Přejděme k složitějšímu modelu.
Představme si mravence tentrokrát žijícího na povrchu balonku. On neví, že žije na kulatém balonku stejně, jako si lidé mysleli, že je svět plochý. Mravenec ale nechápe narozdíl od člověka, že existuje nějaké "nahoru a dolu", jeho svět je naprosto plochý. Představme si, že někdo balonek nafukuje. Když mravenec pozoruje sousedku, vzdaluje se mu. To samé říká i jeho sousedka. Pozorují spolu, že jejich prostor se rozpíná.
Analogie, že to je to samé, jako na "nafukující se planetě" je ale zavádějící. My víme, že Země má svůj střed a že můžeme vyletět vzhůru. Pro mravence, které uvažujeme, neexistuje tato možnost. Nemůžou se zaptat, co je nahoře a dole, protože jejich svět je plochý. Co jim může připadat zajímavé, je, že mohou jít jedním směrem a zase se vrátit do místa ze kterého vyšli. Když ale bude někdo do balonku foukat tak rychle, že ani supermravenec, který dostádne rychlosti mezi mravenci nejvyšší, nedokáže vyvinout takovou rychlost, aby se mohl kdy vrátit do místa, ze kterého vyšel, je jim tato na první pohled zajímavá vlastnost naprosto ukradená.
Člověk vidící situaci na balonku se usmívá, jelikož vidí situaci na dvourozměrném balonku jinak. Ví totiž o tom, že balonek je zakřivený ve třetím rozměru. Mravencovi je nedostupný a tak se trochu diví, na jakém podivném místě to žije.
Ale samotný člověk žije v prostoru, který podle soudobých názorů není konečný a rozpíná se. Myšlenková kapacita člověka umožňuje jazykem matematiky vstoupit do dalšího rozměru, který je ale (možná jen prozatím) fyzicky nedostupný. Ten vysvětlí, že otázka toho, kde je střed rozpínání, nemá smysl. Rozpíná se ze středu v (pomyslné) čtvrté dimezni. Všechny body na šňurce, balonku i v prostoru jsou prakticky stejné. Konečnost vesmíru se dá vysvětlit stejně, jako představa mravence, který se vydá jedním směrem a vrátí se do místa, ze kterého vyšel. Není ovšem v silách ničeho dosud známého, aby překonal rychlost rozpínání vesmíru, tedy aby vyletěl ze severního polu kolmo vzhůru a přistál na jižním, kde by po cestě "obletěl" vesmír.
Pak je také jasné, že pokud by se mravencovi povedlo zmapovat celý povrch balonku, zjistí, že
1. je konečný
2. nemá hranice
Současné názory se shodují s těmi, které má mravenec. Totiž, že opravdu neexistuje žádná hranice vesmíru, i přesto, že je vesmír konečný.
To, co asi činí největší problém, je představit si náš svět zakřivený ve 4. dimenzi, což popravdě podle mě nemá žádný smysl, jednak proto, že stejně jako mravenec nechápe "nahoru a dolu", my nejsme s to uvědomit si další dimenzi, protože na to prostě nemáme v mozku obvody (krom vyjímečných "
"). V matice to je jinak, tam je odlišnej přístup, není třeba se ptát "jak to vypadá", ale "jak se s tím počítá", což zas nezajímá ostatní.
Nejsem si jistej, jak moc jsou ty další dimenze reálné a jestli nejsou opravdu jen matematickou nutností pro elegantnější popis světa. Každopádně je zajímavý sledovat, co se všechno nevymyslí... Je třeba ale držet střídmej odstup od každý ptákoviny, co se kde šustne. Myslím, že například existence dalších vesmírů je úchvatná myšlenka, ale dokud mi někdo nevysvětlí, jestli tam mají vlastní dimenze (například 3 časové, 5 prostorových ), nebo jestli tam nemají i jiné fyzikální konstanty a částice nebo úplně jiné fyzikální zákony a z toho vyplývající možnost nějaké interakce, tak to pro mě není otázka dneška:))
Chtěl jsem se zeptat někoho fundovanějšího:
1. Pokud by přešel vesmír do fáze kontrakce, bylo by teoreticky možné "obletět" vesmír?
2. Může ve vesmíru existovat teoreticky objekt, který by byl roztažený po celé jeho dýlce (něco jako gumička přes globus)
Díky
. Pokuste se ve fantazii aproximovat pětset let kupředu a touto optikou se podívat na naše současné hypotézy....
