Zdravím AF,
někteří už na mě narazili v tématu o začátečnických dalekohledech, a tak aby bylo známo, co jsem za poděsa, tak jsem se rozhodl, že se představím. I když mám po pravdě trochu strach, že se bude dost lidí smát... ale život má být veselý a pokud nikdo nebude plakat, tak je to ještě dobré.
Mé jméno je Vranitko - je to skautské jméno, na to civilní Martin (které jsem si před těměř 30 lety sám nevybral), už dobrých 15 let prakticky neslyším, dokonce i manželka (již jsem též přitáhl k skautu) na mě občas musí volat "Vrána" když na Martine nereaguji.
Skoro každý se zajímal o hvězdy už jako dítě... já ne. Jako skaut jsem občas hlavu vzhůru zvedl ale spíš proto abych se podíval, jestli se ženou mraky a já zmoknu a nebo jestli mi v noci na hlídkách bude svítit měsíc. O to snad šílenější je způsob, jak jsem se ke hvězdám dostal a jak je vůbec možné že jsem dnes tam, kde jsem a dělám, co dělám. Mě totiž hvězdy živí :o a přesto ani zdaleka necítím se být profíkem. Hned vysvětlím.
Právě přes skauta a přístup k dětem jsem se dostal po maturitě k příležitosti jít dělat do planetária (v Mostě). Krušné byly začátky, moc krušné... nastoupil jsem do práce v době kdy planetárium bylo zavřené a rekonstruovalo se, díky Bohu, měl jsem necelý rok na to, naučit se aspoň pár důležitých souhvězdí, a jak říkám - bylo to velmi krušné a taky velmi intenzivní a hlavně naprosto neuvěřitelné.
Dnes, po sedmi letech, sedám každý den pod hvězdnou oblohou (a jsem tak asi jeden z mála kdo na hvězdy kouká přes den :D
) i když jen umělou a ukazuji dětem ze škol krásu hvězd a povídám o tajemných zákoutích Sluneční soustavy, baví mě sledovat jejich ohromení při srovnávání Slunce s Polárkou a nebo dokazovat nejmenším školkovým dětem, že hvězdy ani přes den nespí, i když to tak v pohádkách říkají.
Ale pořád mi něco chybí... 7 let koukám denně na umělou oblohu a po večerech pouhýma očima šmíruji jak to dělají TAM NAHOŘE DOOPRAVDY. Podle skutečné oblohy si nastavuji pozice planet a fáze Měsíce a dětem říkám, od kdy do kdy se opravdu vyplatí hledat večernice či jitřenka... ale pořád mi něco chybí.
A proto jsem tady a proto jsem prudil s dalekohledem. Chci vidět víc a ne jen jako, chci to vidět doopravdy a chci mít možnost to i aspoň "mým" skautským dětem ukázat nejen jako ale doopravdy. A tak jsem po domluvách služebně starších lidí zde z AF založil prasátko s názvem ED 80/600 a budu doufat, že na tábor už pojedu s tím, že mám i něco napozorováno.
Mějte se mnou prosím trpělivost, někdy bývám moc ukecaný (viz tenhle příspěvek) a málokdy umím poslouchat rady starších a moudrých - mnohdy si taky proto "nabiju držku" když to zkouším po svém a teprv pak se jdu znova zeptat...
.
