Pred velkym treskem

Fordon · #31

Myslím to čistě teoreticky dejme tomu, že bysme měli materiál, který to vydrží. Teď mně ještě napadlo co když teoreticky máme nezničitelnou tyč dlouhou světelný rok sme někde kde není v okruhu světelného roku vubec nic jen vakuum pak otočíme tyčí dokola to by pak znamenalo, že druhý konec tyče najednou uletí 6,18 světelného roku třeba za deset sekund ??? ??? ??? a to nejde to je přece blbost ne ??? Buď musí být nějaký relativistický efekt, který toto znemožňuje anebo je teorie relativity blbě ???

Ps:Ty Rajské fontány jsem doma už jednou mněl bylo to společně s 2001: Vesmírná odysea a já přečetl jen tu odyseu

T.o.m · #32

??? :-[

:-X

...tak tohle už je asi nade mně - asi zajdu do knihovny a počnu studovat fyziku a astrofyziku

Ale mám takový dojem, že zde rodí fakt zajímavý myšlenky...zkus brnknout Einsteinovi (protože kdyby tahle teorie šla, tak bys mu asi brnknout v klidu mohl.. ;D )

Fakt zajímavý...
Tom :hi:

PaS · #33

Tva uvaha s tyci ma jeden hacek. Tyc z jakehokoli materialu bude mit hmotnost. Jakou energii musis vynalozit k roztoceni tyce tak, aby se jeji konec pohyboval po kruhove draze rychlosti svetla?
A co tohle. Tyc se otaci. Jsi obyvatelem tyce. Pro tebe tyc stoji.

Fordon · #34

Ano v tomhle případě jsem zapomněl, že v prostoru není žádný pevný bod, ale co ten můj předchozí příklad, když pohnu jedním koncem tyče dlouhé světelný rok za jak dlouho se pohne druhý konec?

T.o.m · #35

Docela mi tu nehraje ta hmota té "tyče". Ikdyby totiž ta sebetenčí a sebelehčí teoretická tyč měla být dlouhá už jenom světelný rok, tak bys podle mě při snaze pohnout tyčí pohl Zemí - tady by se musely srovnat hmoty tyče a Země - asi tak jako by ses tyčí snažil pohnout Sluncem.
Ale fakt nevim, jestli uvažuju správně - jenom mi to řiká můj rozum.

Už jsem zvědav, kdo prolomí ledy a objasní to.

A.Fr._de_Qapa · #36

Ledy uz prolomil PaS, kdyz poukazal na hmotnost tyce. Pokud prijmeme relativisticke vztahy, bude hmotnost tyce smerem k rychlosti svetla vzrustat nad vsechny meze a tim padem i energie, potrebna k jejimu urychleni. Takze ji proste neroztocime. A je pravdou, ze nemame (a asi nebudeme) mit material, ktery by to vydrzel. Tyhle myslenkove experimenty jsou hrozne zradne, ja jsem si prave pred par dny udelal "ostudu" s necim podobnym... proste nejde michat realitu a predpoklady "co kdyby".
Ale k tomu Tresku. Jak ted fyzici vrtaji do superstrun, ukazuje se, ze singularita neni nuloveho rozmeru, ale zhruba Planckova rozmeru. Kdyz se neco zmensuje, dostane se to na tuto delku a pak (nevim jak to ve zkratce popsat) jakoby se to odrazilo a zacne se to zase zvetsovat, i kdyz s velikosti mensi nez 1. Zni to hrozne blbe, kdyz to takhle napisu, ale vypocty mozna ukazuji na to, ze tzv. pocatecni singularita je jen nejaky prechodny stav, otevreny na obe strany. No aspon bude nejaka legrace

sandor · #37

Model tyčového (v mém případě jednotyčového) spojení jsme probírali u piva asi před rokem. Přiznám se, že autorem jsem byl já. Tím víc mě těší, že stejný model se nezrodil jen v mé hlavě. Ale já jsem tento model vymyslele kvúli tomu, aby nejdříve dokumentoval, že dosáhnout nadsvětelné rychlosti přenosu informace by v tomto případě nebylo tak těžké, a hned jsem ho negoval, aby mi někdo ukázal materiál, s kterým by to šlo udělat. Inu, taková je příroda: materiály jsou pružné, mají hmotnost, jsou stlačitelné.
Nejmenší možný projekt, který by se dal udělat v amatérsky měřených podmínkách (s televizní technikou) by vyžadoval délku tyče přes 6 tisíc kilometrů, ale lépe 12 000 km (časové rozlišení televizní techniky). Pokud by časové rozlišení dosáhlo 1/1000 sekundy, pak by stačila tyč dlouhá minimálně 300 km. Ideální by bylo, kdyby se podařilo časové rozlišení 1/300 000 sekundy, poté by stačila tyč dlouhá řádově jen metry.
HALÓ, NEMÁTE NĚKDO TAKOVOU TECHNIKU K DISPOZICI? SEJDEM SE A ZAEXPERIMENTUJEME A POTÉ POKECÁME TŘEBA U PIVA.

sandor · #38

Pročítal jsem zprávu, kterou jsem před chvíli odeslal a zjistil jsem, že v zápalu boje jsem poněkud špatně určil řády: Časové rozlišení pro délku tyče v řádech metrů by muselo být o tři řády větší (tedy 1/300 000 000 sekundy), než jsem uvedl. Za to se omlouvám, 1/300 000 se vztahuje na délku tyče v řádu jednotek kilometrů. Píši ve značném spěchu.

Fordon · #39

I když ten druhý konec se pohne ve stejnou chvíli jako ten první. Jenže to má jeden problém, a to co je to vlastně okamžitě když se dějí dva děje zároveň a jsou od sebe vzdáleny jeden světelný rok nelze docílit toho aby oba dva "pozorovatelé" mohli pozorovat "zárověň" oba dva děje tak co je to potom zároveň je to "hned" nebo až to vidím a pamatujte, že v teorii relativity není důležitější pozorovatel to znamená ten přímo u děje ani ten jeden světelný rok vzdálený. Myslím že tohe by mněl někdo vědět.

Tomas.BJ · #40

Pročítal jsem si toto téma a je to velmi zajímavé.V podstatě takový argument s tyčí používali odpůrci teorie relativity na začátku 20.století.Má to ale jeden háček-dokonale tuhá tyč neexistuje-skládá se z vrstev atomů.Pokud do ní na jednom konci udeříme, posuneme jednu vrtvu atomů, od té se šíří elektromagnetickými silami vzruch k sousední vrstvě atomů atd (mezi atomy působí síly elektromagnetické povahy).Tento signál se nemůže podle STR pohybovat rychleji než světlo.Proto tento signál dorazí na konec tyče až za určitou dobu (v případě délky tyče 1 světelný rok tedy za jeden rok).Nějak tak jsme se to učili ve škole. :-X

sandor · #41

Jasně, Tomáši, tak to prostě je. Absolutno není k mání - aspoň co se týče materiálů. Každý vzruch se šíří určitou rychlostí.
Určitý příklad z Staru: Enterprice se materializuje na okraji nějaké sluneční soustavy. Přibyde tedy hmota, jejíž gravitacční pole se šíří rychlostí světla. Ale za pět minut si kapitán vzpomene, že zapoměl doma vypnout vařič a loď se odmaterializuje jinam. Zatímco loď se vynořila do gravitačního pole soustavy a byla jím již ovládaná, gravitační pole lodě se projeví u jednotlivých těles v době, až tam dorazí, tedy se spožděním. Okraj soustavy jsem zvolil záměrně, krátkodobost pobytu také: projeví se v době, kdy již tam Enterprice nebude. Případný pozorovatel gravitačních polí vc sdoustavě by mohl být poněkud zmaten.

sandor · #42

Předpoklad nereálný: absolutně tuhá tyč (stačí metrová).
Očekáváme: Pohyb tyče podél její dlouhé osy na jejím jednom konci vyvolá pohyb druhého konce bez zpoždění.
Výsledek: přenos informace nadsvětelnou rychlostí přestože samotné tyči jsme udělili na jednom konci rychlost, kterou dosáhneme lidskými silami. Tedy nic obrovského.

Tento model je špatný, protože nerespektuje skutečný stav věcí, ale o tom jsme již si povídali výše.

zgala · #43

Začal jsem tuto diskusi, tak se vracím, jelikož mi nikdo neodpověděl, k původnímu tématu. Vzniká se vznikem páru částice a antičástice ve Vakuu nový vesmír.
DZDZD.

helix · #44

Já myslím že ano. Vytvořit dokonalé vakuum je sice s naší technologií nedosažitelné a ve vesmíru se nevyskytuje. I v dokonalém vakuu se ale vyskytuje energie, ze které pak vznikají páry částic a antičástic. Tyto tzv. virtuální částice tvoří falešné vakuum. jestliže tyto částice dosáhnou vysoké energie, může se vakuum zhroutit o stupeň entropie a tím dojde k destrukci našeho vesmíru, ale zároveň vzniku nečeho bizardního a neznámého. :mad2: Otázkou je, jestli se to už nestalo.

Vláďa · #45

Pročetl jsem to a mám pár poznámek:S tou tyčí je to jasné:Pohyb se šíří ve formě vlny podél tyče.Rychlost vlny je mimochodem jasně definovaná - tedy pokud jde o fyzický pohyb konkretního materiálu - a to rychlostí zvuku (nejde o překlep, opravdu jsem nemyslel světlo).Pokud praštíte to tyče kladivem, na druhé straně se tahle rána objeví jako posuv - tedy vlna za dobu danou rychlostí zvuku v daném materiálu (nebo obráceně: vzduch má tuto hodnotu právě (cca) 330 m/s).Pokud tuto rychlost násilně překročíte, dojde k destrukci materálu.Jiná situace je při šíření pole - např. elektromagnetického - jeho rychlost je (pro náš vesmír) limitních (cca) 300 000 000 km/sec.
Existuje ale dost divoká možnost:existuje teorie pravděpodobnosti, která zde v tomto vlákně byla zcela opominuta.Zkrátím povídání na laboratorní (laboratorně prokázaný!!) experiment:částice se v laboratoři pohybují rychlostí světla - valná většina naprosto korektně.Stane se ale, že některá v jednom místě "zmizí" a objeví se "z ničeho" náhodně někde jinde - a teď pozor! - bez ohledu na limit rychlosti světla.Děj je náhodný a pravděpodobnost takové situace je malá, ale byla reálně pozorována! Novináři pak napíší buď že došlo k překročení rychlosti světla, nebo že se teleportovala - pochopitelně ani jedno není pravda.

Píšu o tom protože tohle tady nebylo dosud vzato v úvahu: existují pravděpodobnostní fluktuace.Jejich statisticky nejvýznamnější část popisujeme jako reálný vesmír a jejich statisticky nejvýznamnější posloupnosti jako čas.Soubor je pak naše realita.Tu se snažíme (fyzikálně) popsat.
Proč vzniká (vznikla) statisticky nejvýznamější odchylka právě "tím naším" směrem nevím a zatím se mi to ani nepokoušel nikdo vysvětlit a tak Vám to tady nemohu prezentovat.Odkážu jen na slabý antropický princip (v jiných odchylkách nežijeme).Jediné co mohu dodat je, že odchylky mají jakousi "lavinovou" schopnost - jakmile se významná odchylka vytvoří, má tendenci se rozrůstat - proč to také nevím.Zajímavé na tom je, že tato fluktuace se většinově řídí počátečními podmínkami (fyzikálními zákony) nastavenými při svém vzniku.Nebo alespoň nebylo pozorováno, že by se náhodně měnili.
Tato teorie může být použita i k vysvětlení vzniku našeho vesmíru.
Uff