Jednoduchá otázka - jednoduchá odpověď

[deneb]

Praktické a nechtěné zkušenosti má STANA, jeho komentář by byl velice zajímavý až bolestný

[Lukel]

Proč hvězdy "blikají"?

Moje úvaha: při pozorování prostým okem je úhlová velikost hvězdy, tedy i velikost obrazu na sítnici oka velice malý, menší než velikost světločivné buňky na sítnici.
Vlivem seeingu se obraz hvězdy po sítnici pohybuje a v okamžiku přechodu mezi buňkami padne významná část obrazu hvězdy mimo tyto buňky.
Výsledkem je subjektivní chvilkové pohasnutí hvězdy.

Je tato úvaha správná?

Pokud ano, znamená to tedy, že čím je intenzivnější pohasínání hvězd při pozorování prostým okem, tím je horší seeing?

[Slávek]

Je to prostě atmosférou, která působí jako optika. Na malou chvilku se prostě může stát, že lom paprsků  je tak velký, že odkloní paprsky úplně mimo oko. Rozhodně to není proto, že by se paprsky "trefily" mimo/mezi světlocitlivé buňky oka.

[Bill]

Když už se řeší hvězdy, proč vlastně "neblikají" planety?

[Honza Ebr (honza42)]

Když už se řeší hvězdy, proč vlastně "neblikají" planety?
Protože jsou úhlově mnohem větší, takže světlo od nich prochází mnohem větším kusem vzduchu, kde se fluktuace vzájemně vyruší.

[Rudohor]

Toto vysvetlenie som pocul mnohokrat a intuitivne sa mi nikdy nezdalo pravdepodobne. Som laik a netusim, ako sa da korektne potvrdit alebo vyvratit, tak ma hned neukamenujte, myslim to v dobrom.
Aj najvacsia planeta je vzhladom k rozlisovacej schopnosti oka iba bezrozmerny bod. Uhlovy priemer Jupitera je mozno blizko hranice, ked sa z bodu stane kruzok, Mars je urcite daleko za hranicou. Zeby ludske oko rozlisilo pohyby hviezdy o dlzku radovo zlomok priemeru planety, aj ked dva body vzdialene od seba o cely priemer planety neodlisi? Povedane v reci digitalnej techniky: detektor pohybu so silne subpixelovou presnostou?

[MMys]

Ale to s tím nesouvisí, s velikostí obrazu na sítnici. Spočítej si, jakým průměrem sloupce vzduchu třeba ve výšce 1km prochází světlo z objektu, který má úhlový průměr řekněme 50" a pak zlomky ".

To souvisí hlavně s tím, jak velká je izoplanatická plocha obrazu (resp. izoplanatický úhel) při běžném seeingu ve viditelném oboru. A to je řádově v jednotkách úhlových vteřin. Tedy pokud bude objekt jednotky " nebo spíš menší, což hvězdy splňují spolehlivě, bude prostě blikat úměrně seeingu.

Pokud je objekt v desítkách úhlových vteřin, tak se anisoplanatismus už moc neuplatní, fluktuace jasu pro jednotlivé oblasti se zprůměrují, a do toho bodu v ohnisku oka bude dopadat konstantnější tok.

Ale na tohle je potřeba pochopit, co dělá s vlnoplochou atmosféra, a uvědomit si, jak jsou ty vzduchové "granule" velké.  

[Rudohor]

Na toto moje sucasne znalosti fyziky nestacia ;-(
Sinus 50'' dam pri troske namahy aj z hlavy, ale anisoplanatismus nerozoznam od plesiosaura. Skusim zajtra nieco vygooglit.
Ak som pochopil spravne, zly seeing meni nielen polohu hviezdy, ale hlavne jasnost, preto bol moj predchadzajuci prispevok nezmysel.

[MMys]

Ne tak docela, změna jasnosti je pouze důsledek změny dráhy paprsků skrz atmosféru. Oblast (obecně optická soustava, v tomto případě ten měnící se vzduch) je isoplanatická, pokud je v té oblasti deformace vlnoplochy (daná přenosovou funkcí atmosféry) pro celou oblast stejná. Zjednodušeně a laicky řečeno, paprsky který budou vycházet z předmětu, který se jeví pod izoplanatickým úhlem, budou všechny přes atmosféru procházet souběžně (po stejné dráze), a proto se do tvého oka budou trefovat někdy více, někdy méně, záleží na tom seeingu a aktuálním zakřivení dráhy.

Jakmile se zorný úhel objektu zvětší nad tu míru, kdy už zobrazení není izoplanatické, tak z každé části objektu půjdou paprsky jinou částí atmosféry za zakřivené jinak, a šance, že do oka jich dorazí celkově míň, se snižuje. Vždycky nějaká dráha skončí v oku. A čím je objekt úhlově větší (byť klidně na sítnici i stále bodový) tím více se odchylky vyprůměrují, a světelný tok je stabilnější.

Můžeš si to někdy zkusit na Měsíci, když se na něj podíváš dalekohledem, za horšího seeingu. Uvidíš, že každá část obrazu jakoby "plave" jinam, vlní se, ale oblasti do určité velikosti se vždy pohybují stejným směrem. To je právě ta izoplanatická oblast.  Také je závislá na tom, jaké vrstvy atmosféry ten seeing způsobují. Každopádně ale ta oblast je v řádu jednotek úhlových vteřin, a z toho plyne, že zobrazení pro hvězu je vždy izoplanatické.

U planet, těch jasnějších, naopak není, protože mají průměr obvykle v desítkách úhlových vteřin, a tam je už zobrazení anizoplanatické. Planeta při opravdu mizerném seeingu bude poblikávat také, ale podstatně méně než hvězdy. Také bude rozdíl mezi například úhlově menším Marsem a větším Jupiterem.

Další komplikace je, pokud použiješ dalekohled. Ten má větší průměr než oko, takže zhorší vliv atmosféry, protože sbírá parsky procházející různými oblastmi atmosféry. A tento jev je tím horší, čím je větší průměr objektivu dalekohledu. Jakmile přesáhne průměr řekněmě nějakých cca. 30cm, je už jedinou cestou, jak dosáhnout teoretického rozlišení dalekohledu, systém adptivní optiky, který zjednodušeně řečeno, ty paprsky narovná, aby dopadly tam, kam mají. Bohužel, funguje to opět maximálně do toho izoplanatického úhlu. Větší oblast jako celek v jednom okamžiku nesrovná ani odaptivní optika.  Při delších vlnových délkách (IR oblast) je izoplanatický úhel větší a tím pádem vliv seeingu menší. Proto i astrofotografové bojují se seeingme tak, že například měsíc či planety fotí v IR oblasti.

[statis]

Proc hvezdy blikaji, se da vysvetlit podstatne jednodussim zpusobem.

Zemska atmosfera skrz kterou se divame, deformuje obraz vesmiru, navic promennym zpusobem. Smer, ze ktereho nam zdanlive prichazi svetlo hvezdy se proto chaoticky a pomerne rychle meni.

Kdyz zrovna svetlo dopadne do oka, hvezdu vidime. Kdyz nedopadne do oka, hvezdu nevidime. Planeta je plosny zdroj, proto vzdycky vidime svetlo z nejakeho mista sviticiho kotoucku planety. Je-li ovsem seeing opravdu veliky, blikaji i planety.

Pri pozorovani dalekohledem je to slozitejsi, protoze planety jsou rozlisene jako plosne objekty, takze uz z tohoto duvodu nemohou blikat.

Zareni vetsich vlnovych delek je odolnejsi proti rusivym vlivum, ale to souvisi s tim, ze je schopno prenest mensi prostorovou frekvenci. Kdyz pouzijeme zareni s vetsi vlnovou delkou, sice bude obraz mene ruseny seeingem, ale pri stejnem prumeru objektivu, stejne velikosti pixelu kamery atd. bude i rozliseni snimku nizsi. (Pritom do hry vstupuje take to, ze mame k dispozici detektory s omezenou spektralni citlivosti, a tak zemska atmosfera nepropousti zareni vsech vlnovych delek, takze v praxi si "svoji vlnovou delku" moc "vymyslet" nemuzeme)

[Nest]

Ahoj, myslim ze jsem tady na foru kdysi zahledl link na online software, ktery umoznuje si vyfotit snimky s ruznym nastavenim (iso, clona, B/W) a hned vidite vysledek. Nema nekdo tento link po ruce, uz ho nejak nemuzu najit...
diky

[BOBIK]

Kde predavaju Astronomik CLS filter na Canon EOS 55OD? Dakujem

[Slávek]

skoro všude, kde prodávaj astro(foto)věci. Třeba v Supře
http://www.supra-dalekohledy.cz/

důležitý je, že je do DSLR s APSC snímačem, že je to 550D je vedlejší. Hledáš CLS clip filtr EOS (může být i CLS-CCD clip, pokud máš vyndaný filtr z foťáku)

http://www.supra-dalekohledy.cz/vyhleda ... s=cls+clip

[MMys]

NE "může být i CLS-CCD".  MUSÍ, bez ohledu na to, zda je foťák modifikovaný. I u nemodifikovaného ta neCCD verze dokáže u některých soustav nadělat pěknou paseku, halo a reflexy u jasnějších hvězd.

neCCD CLS-ko je spíš na vizuální pozorování. Na foto vždy CCD verzi !

[Prazan]

Martine, v minulosti verze CCD neexistovala. Existoval pouze její "běžný" bratr a žili jsme s ním poměrně spokojeně. Tato verze se vyrábí i jako EOS Clip (pro vkládání do těla zrcadlovky) a je tedy určena výrobcem pro astrofoto účely. Říkám to jen proto, že jsem svou sestavu s touto verzí filtru nedávno prodal a výroky o tom, že "musí" být ccd verze pak mohou svádět k různým myšlenkám. Tvou připomínku ale samozřejmě beru a chápu.