Průměr vs. světlenost v astrofotografii

[MilAN]

Světelnost začne hrát roli, až když se signál "rozředí" (buď  krátkými časy nebo zmenšováním světelenosti) tak, že šum kamery začne převažovat. To je případ DSO s video kamerou s expozičními časy a tam ten argument o světenosti beru (neuvědomil jsem si, že se bavíte o videokameře).

Ano, tam to vlastně nějak celé vzniklo. Jedná se o jeden snímek,definovanou délkou expozice , a pokud je otázka-   uvidím / neuvidím - je jasné, že jdeme a na doraz s tím dolováním  ze šumu.

[Sasa3]

Craig Stark na CN zveřejnil poslední, pátou část svého seriálu o fotonech a šumu: http://www.cloudynights.com/item.php?item_id=2394.Tentokrát se podstatná část týká i otázky průměru a světelnosti v astrofotografii, kterou jsme tady hodně diskutovali.

Jak jsem s ním prakticky ve všem v předchozích kapitolách souhlasil, tak tady musím říct, že se rozcházíme. Filozoficky mi je bližší právě přístup Stana Moora, kterého v tom článku zmiňuje, a který tvrdí, že důležitější je SNR objektu (což při zanedbání šumu kamery vede k závěru, že rozhoduje pouze průměr). Naproti tomu Craig říká, že chce dělat pěkné obrázky, a tak ho zajímá víc SNR na úrovni pixelu (což vede k závislosti na světelnosti) a raději objetuje rozlišení ve prospěch většího zorného pole. Takhle výhoda se těžko "matematicky" popisuje, ale chápu ji (kolikrát jsem měl problém daný objekt do zorného pole natěsnat). Myslím, že si rozumíme, akorát každý klade důraz na něco jiného. Přesně v tomhle duchu jsem se vyjadřoval i v diskusi ohledně použití reduktoru: neskárí dobu potřebnou na zachycení daného objektu (alespoň u klasické LRGB CCD fotografie) a hlavní způsob jakým může být užitečný je, pokud vykreslí dobře větší zorné pole. Mimochodem i Craig v tom svým článku říká, že pokud by ho zajímali třeba planetární mlhoviny, tak mluví jinak. Každopádně zajímavé, byť trochu náročnější, čtení.