Pricloneni fotografickeho objektivu zepredu.

[Vabra]

Tak jsem tady zase s jednim technicko diskusnim tematem.

Jak jiz vetsina z AF vi jsem priznivcem spise sirokouhlejsiho snimani a casto pouzivam radeji fotograficky objektiv misto dalekohledu a to i nyni pri praci s chlazenou CCD kamerou.

Jedna z veci ktera se mi moc nelibi je otazka pricloneni (pripadne take umisteni 2" filtru). Je mi znamo ze s pomoci DSLR je mozno pouzit interniho cloneni modernich objektivu, ale:

1. clony jsou casto malo lamelove a vyrabeji ne vzdy zadouci difrakcni paprsky.
2. zaostrit na plnou diru a pak objektiv sundat z CCD kamery dat do DSLR kvuli pricloneni a pak zase premontovat zpet na CCD kameru mi prijde prilis tezkopadne s rizikem rozostreni pri teto manipulaci.

Nez to zacnu testovat v realu je zde nekdo zkuseny, kdo mi vyvrati jako blbost priclonovani objektivu kruhovou clonou zepredu pred prvni cockou, jak je to celkem bezne u dalekohledu?

Shodou okolnosti by mi to mozna umoznilo ze predu take pouzivat 2" filtry, ktere se ne vzdy jednoduse vkladaji mezi bajonet a kameru...

jen do mne... :D

diky,

[MMys]

U objektivů s delším ohniskem to funguje slušně, třeba se Sigmou 70-200mm na dlouhém konci. Mám udělanou redukci na 2" filtry do destičky do držáku Cokin-P.

Ale třeba při těch 70mm už to nefunguje jako clona, ale spíš se zvýrazní vinětace.

Tedy na teleobjektivy to bude pravděpodobně nějak, až slušně, fungovat. Nejspíš čím delší sklo, tím lépe. Ale na kratších to nemá šanci na úspěch. Tam je třeba clonit uvnitř.

[Honza Ebr (honza42)]

Podle mě taky hodně záleží na konstrukci objektivu. Zoomový objektiv na širokém konci na to bude úplně nejhorší, protože jeho nejpřednější čočka je v tomto stavu z hlediska zbytku objektivu v podstatě průhledný kus skla (zkuste si to představit a představu podpořte pohledem do objektivu zatímco si točíte zoomem), takže je to jako kdyby člověk držel tu clonu daleko před skutečným objektivem. Půjde to tím lépe, čím menší bude poměr konstrukční délky objektivu k aktuální ohniskové vzdálenosti.

Dokonce si myslím, že u té svojí Sigmy (která není samozřejmě primárně na astrofoto ,ale baví mě si s tím hát) bych na 18 mm mohl dát 2" před objektiv s klidem, když si vezmu, že opravodvý průměr objektivu je i na "plnou díru" jenom 5 mm.... A to i přesto, že na pohled to vypadá jako "čočka jak kráva" - jenže ten průměr té první skupiny čoček se použije jenom na tele.

[MMys]

jenomže ono to s těmi filtry není tak jednoduché. Ony fungují korektně pouze pro určitý úhel dopadu svazku, protože jsou interferenční. Jakmile je dáš před širokoúhlý objektiv, tak pro kraj pole už to filtruje na posunuté vlnové délce a v obraze vznikne ošklivý barevný gradient. U úzkopásmových filtrů se pak můžeš v kraji pole dostat úplně mimo požadované pásmo.

[Vejr]

Takovy blby laicky dotaz - nejde pri cloneni pred objektivem v podstate jen o zmenseni prumeru? Samozrejme v obou pripadech dojde ke snizeni svetelnosti, ale tak nejak mam pocit, ze vysledek je jiny. Napriklad clona uvnitr ma vliv na hloubku ostrosti, kresbu objektivu atp. To vnejsi asi mit nebude

[MMys]

ten princip je daleko komplikovanější. U takové vícečlenné soustavy, jakou jsou sočasné objektivy (a zoomy obzvláště) není frontální čočka tím členem, který by tvořil obraz. Většinou má funkci spíše podobnou korekčnímu členu, hlavně u širokoúhlejších objektivů. A funguje tak, když se to pokusím popsat, že pro každý obrazový bod fokální roviny prochází svazek paprsků jinou oblastí té čočky, a vlastní svazek paprsků pro daný obrazový bod ve fokální rovině protíná na frontální čočce pouze omezenou oblast.

Nejvíce je názorné na krátkoohniskových objektivech s hodně vypuklou frontální čočkou. Směrem k teleobjektivům se tento jev zmírňuje.

Pokud tedy zacloníš kraje, snížíš světelnost pouze pro body v okraji fokální roviny. Těch na ose se to až do určité míry přiclonění vůbec netýká, takže se jen zhoršuje vinětace.

Ještě komplikovanější je to u zoomů. Tam se z frontální čočky využitá část mění ještě podle nastaveného zoomu. Například pokud je objektiv Sigma 70-200mm napočítán tak, že má dostatečně velkou frontální čočku pro ohnisko 70mm při f/2.8, tak při ohnisku 200mm se z ní využívá tak třetina. To mám osobně ověřeno. Při ohnisku 200mm jsem předřadil 2" H-alfa filtr, (tedy průměr nějakých 46mm, což je něco přes polovinu průměru frontální čočky, a se světelností to neudělalo vůbec nic. Prostě ty části objektivu, které jsem zaclonil, se při takto zazoomovaném objektivu vůbec neúčastní zobrazování. Při 70mm toto nejde, vznikne docela silná vinětace.

Tudy tedy cesta opravdu nevede. Jediné, kde to slušně funguje, jsou objektivy s pevnou ohniskovou vzdáleností, a delším ohniskem.

[Honza Ebr (honza42)]

Vejr: Martin to rozebral hodně perfektně, ale mám pocit, ře ten Tvůj dotaz by si zaloužil ještě vysvětlení: snížení světelnosti a zvýšení hloubky ostrosti jsou ekvivalentní. Kdyby bylo možné clonou před objektivem snížit světelnost (ne jen vnést vinětaci), tak by to fungovalo - jsem přesvědčen, že u těch dlouhých pevných skel to tak skutečně bude. Ale právě tou supermnohačočkovou konstrukcí dnešních objektivů je to komplikované.

Je k tomu jednoduchá geometrická představa, jak průměr objektivu souvisí s hloubkou ostrosti: představ si velkou čočku a dva předměty v různé vzdáelnsoti od ní. Čím je čočka větší, tím lépe některé její části vidí "okolo" prvního předmětu na druhý - tím se první předmět stává rozostřenějším, když je druhý zaostřený.

U jednoduchých objektivů (třeba těch v dalekohledech) to totiž ve velmi dobrém přiblížení funguje tak, že každý bod objektivu se podílí na zobrazení každého bodu výsledného obrazu. Jak už popsal Martin, u složitějších zobrazovacích soustav už to tak nemusí být.