Antropická rovnice - počet civilizací ve vesmíru

Pavel_Dudr · #1

Drakeova rovnice řeší počet vyspělých civilizací v naší Galaxii. Lze podle ní získat téměř jakýkoliv výsledek, protože hodně záleží na zvolených parametrech, a proto si myslím, že je třeba tuto rovnici upřesnit a podrobněji zpracovat. Jak z dalšího vyplyne, pro hledání inteligentního života se zdá naše Galaxie malá / má průměr 90 000 světelných let / , proto se budu zabývat Místní skupinou galaxií, tedy okruhem 5 miliónů světelných let . Tento prostor zahrnuje 3 velké galaxie - Andromeda, naše Galaxie a Trojúhelník - a 36 trpasličích, t.j. celkem 700 miliard hvězd. Antropickou rovnicí jsem ji nazval proto, že se vychází z živých organismů na bázi C, H,O,N, Ca, Ph, Fe, atd., tedy člověku podobných civilizací.
Pravděpodobný počet planet v okruhu 5 miliónů sv.let od Země, které splňují nutné podmínky pro vznik inteligentního života:

PPP = S * Ns * p1 * p2 * p3 * p4 * p5 * p6 * ....... pn

Legenda:
S = 700 miliard - Celkový počet hvězd, které se vyskytují v daném prostoru.

Ns = 8 - průměrný počet planet v jedné sluneční soustavě ( extrasolární soustavy, které byly již objeveny mají sice možná menší počet než ta naše, ale zatím nemáme dost možností jak objevovat i planety velikosti Země, pouze ty větší).

p1, p2, p3, .....podíly planet nebo hvězd, které splňují jednotlivé nutné podmínky pro vznik inteligentního života. Lze také říci, že je to pravděpodobnost, s jakou planety danou podmínku mohou splňovat, tedy klasická pravděpodobnost = počet příznivých případů k počtu všech možných případů. Zde se však jedná většinou o určitý rozsah příznivých hodnot, takže to budu brát jako podíl příznivého rozsahu k celkovému reálnému rozsahu dané veličiny.
Uvažuji asi takto: kdybychom házeli šipkami bez míření na terč, na kterém by byla vyznačena příznivá zóna, pak pravděpodobnost, že šipku umístíme do příznivé zóny, bude dána poměrem ploch této zóny a celého terče, přičemž na šipky letící mimo terč se nebere ohled. Samozřejmě, že výsledek bude záležet na tom, jak velký bude celý terč. Proto je nutné, aby nejen příznivý, ale i možný rozsah dané veličiny byl také určen v reálných mezích.

p1 = 0,1 - podíl hvězd s planetárním systémem - pramen (1), str. 291:" Z pozorování plyne, že planety obíhají kolem asi 10% Slunci podobných hvězd."
p2 =0,0684 - podíl hvězd s příznivou povrchovou teplotou.
Hvězdy se rozdělují do tříd podle teploty svého viditelného povrchu: O,B,A,F,G,K,M,L a podtříd 0 až 9. Naše Slunce má teplotu 5770 K a je zařazeno do třídy G2. Nyní je tedy otázkou, jaké světlo je přijatelné a podporující život vyšších organismů.
Zdá se, že rozhodujícím ukazatelem zde bude, jaký podíl ultrafialového (UV) záření světlo obsahuje. Čím vyšší je teplota hvězdy, tím vyšší podíl UV záření vyzařuje, zvláště pak jeho složky C, která je nepochybně škodlivá pro všechny živé organismy. Proto je nutno vyloučit všechny hvězdy tříd O,B,A, F, protože jejich teplota je přes 5900 K a podíl UVC záření je značný. Na druhé straně UV záření způsobuje v malé míře rozklad vody či vodní páry na O + H2. Jestliže potom k tvorbě prvních složitějších molekul byl atomární kyslík zapotřebí, když fotosyntéza ještě neexistovala, pak zmíněné UV záření bylo pro vznik života naprosto nezbytné. Také je známo. že UV záření podporuje vznik mutací, takže hvězdy tříd K,M,L, které mají teplotu 5200 K a nižší, můžeme také vyloučit. Zbývá tak pouze třída G, tedy G0 až G9 s teplotou 5200 - 5900 K. (2) uvádí, že zastoupení tř,. G je 3,5% ve hvězdách hl. posloupnosti a tyto tvoří 90% všech hvězd. Ale (7) uvádí 7,6% , tedy p2 = 0,076 * 0,9 = 0,0684.

p3 = 0,8 - podíl hvězd třídy G s přiměřenou hmotností.
Velikost centrální hvězdy je podmíněna tím, aby svítila rovnoměrně a dostatečně dlouhou dobu, která je potřebná pro vývoj hledaných civilizací. Naše Slunce má stáří 4,6 mld. let, Země je o 40 mil. let mladší. Je tedy nanejvýš pravděpodobné, že vývoj inteligentního života vyžaduje životnost centrální hvězdy alespoň 4 mld. let. Pro tuto podmínku lze použít interaktivní H-R diagram (2), pomocí kterého určíme, že hvězdy hvězdy tř.G s požadovanou životností nemohou mít větší hmotnost než 1,44 Ms. Kvůli rezervě pak volím Mmax = 1,7 Ms a p3 = 0,8 odhadem dle diagramu, kde je zakresleno 21 000 hvězd.

p4 = 0,01306 - podíl planet, které obíhají v obyvatelné zóně slunečních soustav (pravděpodobnost, že planeta zaujme místo v obyvatelné zóně. Součin Ns *p4 pak vyjadřuje to, že v soustavě je průměrně 8 planet, pak je pravděpodobnost 8x vyšší.)
Za obyvatelnou zónu považuje (3) rozsah 0,95 až 1,37 středního poloměru oběhu Země, s excentricitou dráhy se však nezabývá.
Proto volím rozsah 0,95 -1,15 s tím, že přijatelná excentricita dráhy bude vedena jako p6.
Rs = 150 mil.km, šířka obyv. zóny je tedy 30 mil.km. Celá zóna je potom od Merkuru - 58 mil. km od Slunce až po Neptun –4,5 mld. km, tedy 4,442 mld. km. p4 = 30mil. / 4,442 mld.
U sluncí jiných velikostí budou platit jiné vzdálenosti, ale jedná se o poměrné vyjádření. Někteří autoři uvádějí podstatně užší obyvatelnou zónu, např. Michael Hart (5) uvádí přijatelný rozsah pouze -5% +1% s ohledem na možné globální zamrznutí ( sníh odráží podstatně více paprsků než horniny a zeleň rostlin).
p5 = 0,25 - podíl slunečních soustav, které se nachází v obyvatelné zóně galaxie: naše Galaxie má poloměr 45 000 sv. let, Slunce je vzdáleno od jejího středu 25 000 sv.let, jsme tedy ve 3. čtvrtině. Uprostřed Galaxie je velké rentgenové a gamma záření ( viz (1), rentgenový snímek galaxie) a chaotické dráhy soustav. Na obvodě Galaxie není zase dostatečné množství prvků ( zejména stopových ) pro tvorbu planet inteligentní život podporujících. (4) uvádí tuto zónu pouze v rozsahu 23 - 29 000 sv.let
p6 = 0,125 - podíl hvězd s malou excentricitou oběžné dráhy. To je rovněž důležité pro udržení stálé teploty. U planet naší soustavy je poměr mezi afeliem a periheliem v rozsahu 1,013 až 1,52 ( Země má 1,03 ), zato např. planeta C hvězdy Andromedae má 1,76 a planeta D 1,78. Vezměme tedy jako příznivý rozsah 1 až 1,1 a možný rozsah 1 až 1,8. p5 = 0,1/0,8.

Pokrač. příště

Prameny :
1) Martin Rees, Encyklopedie Vesmír
2) http://www.astro.pef.zcu.cz/hvezdy
3) wikipedia - Habitable zone
4) D. Darling, Internet Encyclopedia of Science
5) E. Krumpolc, Antropický princip
6) www.planetarybiology.com
7) Harvard spectral classification

Pavel_Dudr · #2

P7 = 0,5 Podíl terestrických planet - pravděpodobnost, že planeta v obyvatelné zóně je terestrická ( kamenná ). V naší soustavě jsou terestrické planety ( Merkur, Venuše, Země Mars ) poblíž Slunce, zatímco u jiných soustav a jejich planet je to přesně naopak, např. Andromedae a velká většina ze všech dosud objevených 319 exoplanet.
p8 = 0,5 - podíl planet s přijatelným sklonem osy. V naší soustavě mají planety sklon osy rotace od 2 do 90 stupňů, Země má 23,5. To má ten význam, že sluneční paprsky dopadají na pól v době polárního dne pod úhlem, který je odvozen právě od tohoto sklonu. Pokud by byl tedy úhel sklonu osy velký, sluneční paprsky by uvedly v létě vodu do varu, zatímco na opačném pólu by byl neskutečný mráz. Tedy předpokládám, že přijatelný rozsah je 0 - 45 st. a možný rozsah je 0 - 90stupňů.
P9 = 0,0086 - podíl planet s přijatelnou dobou otáčení.
Doba 1 otočení Saturnu je 10 hod., Země a Marsu 24 hodin, zato den na Venuši trvá 117 našich dní. Pomalá rotace má za následek přehřívání povrchu během dne, a nemožnost vzniku vyšších forem života. Den na Měsíci trvá 27,3 našich dní a teplota se tam pohybuje od -150 C do 120 C. Proto kosmonauti, kteří tam přistáli, si vybrali oblast, kde právě svítalo. Příznivá oblast je tedy 0,5 až 1,5 dne, možný rozsah je 0,4 až 117 dní.
p10 = 0,098 - podíl planet s přijatelnou hmotností.
Malá hmotnost planety neudrží atmosféru ( Mars), velká způsobí vysokou hustotu atmosféry, špatný průchod světla ( vzduch není bezbarvý ale namodralý v silnější vrstvě), přehřívání vzduchu. Velká přitažlivost také zabrání vzniku pohoří, celá planeta může být pod vodou. Příznivá hmotnost = 0,5 až 20 hmotností Země, možná hmotnost je 0,1 až 200 hm. Země. p9 = 19,5 / 200
p11 = 0,25 - podíl planet, kde je voda přítomna ve vhodném množství.
Bez vody je život nepředstavitelný, navíc jsou oceány obrovskou zásobou energie, která stabilizuje teplotu. Ve vesmíru není o vodu nouze, ale jde o množství. V naší soustavě je to jedině Země, Merkur a Venuše nepadá v úvahu kvůli teplotě, Mars je téměř bez vody a přitom je tam obrovské jezero hluboké 180km, na Plutu, Neptunu a Uranu je zas objem vody obrovský. Volím p10 = 1 / 4
p12 = 0,2 - podíl planet s přijatelnou koncentrací solí ve vodě: mořská voda obsahuje 3,5% solí, ale v Mrtvém moři je asi 30% solí, což znemožňuje jakoukoli vyšší formu života. Také jsou nežádoucí jedovaté soli ( na Venuši prší kyselina sírová ). Předpokládejme tedy p12 = 6 / 30.
p13 = 0,5 - podíl planet s vhodnou tektonickou činností. Kdyby nebylo této činnosti, neexistovaly by pevniny a Země by byla pokryta rovnoměrnou vrstvou vody 2,6 km silnou.
p14 = 0,333 podíl planet, s významným obsahem železa.
Je to nutné pro vytvoření magnetického pole. Podíl je určen podle složení a rozdělení planetek: železokamenné, uhlíkové a křemičité, tedy 1/3.
p15 = 0,25 podíl planet s tuhým železným jádrem a tekutým železným pláštěm: Tuhé železné jádro je také nezbytnou podmínkou pro vznik vyšších forem života. Tuhé železo, kolem kterého proudí částečně roztavené železo vytváří magnetické pole, které chrání planetu před slunečním větrem. Tuhé železo je nutné, protože tekuté není magnetické. Nikl je také magnetický ale vzácný, magnetický je také tuhý vodík, ale ten je pouze v chladných plynových planetách. P13 zvolen odhadem 1/4.
p16 = 0,25 - podíl planet s měsícem: Měsíc umožnil přechod života z moře na pevninu ( příliv a odliv ), jeho přitažlivost také pomáhá ke vzniku větru, který přenáší vodu na pevninu. Ale hlavně způsobil pohyb tekuté vrstvy železa vůči tuhému jádru, čímž vznikl zemský magnetismus. Z našich sousedů má měsíce jen Mars, ale jejich velikost je nepatrná. Volím tedy p15 = 1/4
p17 = 0,5 - podíl planet s teplým startem.
(6) rozlišuje, zda planeta vznikla už v obyvatelné zóně ( teplý start), nebo vznikla v chladnější zóně a teprve později se do obyvatelné zóny dostala. " Planety teplého startu jsou lepší kandidáti na vývoj života než planety studeného startu."píše T.E. Morris.
p18= 0,5 - podíl planetárních systémů, které nemají poblíž obyvatelné zóny obří planety.
Nakreslíme-li vzdálenosti planet naší soustavy v reálném měřítku, vidíme, jak velký prostor zaujímají plynní obři ( Ju, Sa, Ur, Ne, ) a jak malý oproti tomu malé kamenné planety naší soustavy. Tato podmínka se tedy snaží podchytit, že umístění terestrické planety v obyvatelné zóně je navíc podmíněno tím, že v její blízké vzdálenosti nemůže být obří planeta, neboť ta by ji buď pohltila, nebo odmrštila pryč působením gravitačního praku. Volím odhadem p18 = 0,5
Zde by mělo následovat minimálně 5 podmínek z oboru biologie, počínaje složením atmosféry nutným pro vznik života, ale zatím to považuji za zbytečné, neboť prozatímní výsledek je tento:
PPP = 0,342 planet podporujících inteligentní život v okruhu 5 miliónů světelných let. Tedy žádná celá...

phobos · #3

Uvaha urcite zajimava - jeji vysledek jeste vic

Myslim, ze jsou tam dva naprosto evidentni zadrhely:

1. Nemuzes vedet, jestli kriterii pro vznik zivota neni vic nebo naopak jestli nektera kriteria nejsou nadbytecna. Nekdy mam pocit, ze "zivot" je hodne houzevnata zalezitost a prezije ledasco, nekdy (napriklad po precteni clanku z posledniho Astropisu "galakticke pocasi") mam zase pocit, ze je "zivot" extremne krehka vec. Kde je pravda, to nevim, ale bohuzel si myslim, ze uroven naseho poznani sveta neni takova, abysme neco takoveho byli schopni aspon priblizne odhadnout...

2. Nastaveni tech pravdepodobnosti je dost velka strelba od pasu. Napriklad si myslim, ze doba rotace planety muze souviset s jeji vzdalenosti od materske hvezdy (slapove sily), takze pokud z vyberu vyloucim planety mimo obyvatelnou zonu, mohla by byt pravdepodobnost, ze budou rotovat tou spravnou rychlosti o neco vetsi... Jenom odhad - Astrofyziku jsem nestudoval ...

Tim nechci nijak snizovat Tvuj prispevek - i kdyz jsou predpoklady napadnutelne, zaver je alespon pro me rozhodne zajimavy a nuti k zamysleni

astropintr · #4

Tahle rovnice vznikla v době, kdy nikdo nevěděl, zda vůbec existují planety u jiných hvězd. V současnosti je tahle rovnice přežitek, protože dle výzkumu extrasolárních systémů víme, jaké planety se formují. Většinou se jedná o hot-Jupitery, které mají oběžnou dobu několik hodin či dní, dále pak nalézáme plynné planety na pozicích terrestrických planet ve Sluneční soustavě. To počet možných obyvatelných planet docela snižuje. Z posledního výzkumu, co jsem dělal s kolegy vyplývá, že naše Sluneční soustava prodělala trochu odlišný vývoj než ostatní extrasolární systémy, což mělo asi důsledek i na vznik života. Navíc, většina hvězd není osamocena, ale existují vícenásobné systémy, u kterých musí být zákonitě jiné planetární rozložení. A to nemluvím o nějakém vyspělejším životě. Nechci tento problém nijak zlehčovat, ale určitě by chtělo tuhle rovnici updatovat na současné poznání. Zamysli se také nad tím, jaké hodnoty tam dosazuješ, všechno to jsou jen a jen spekulace, můžou či nemusí odpovídat realitě.

Homer · #5

Kromě oněch biologických faktorů je třeba přidat ČAS. Od vzniku života po objevení se jeho inteligentní formy je po čertech dlouhá cesta a ne vždy k ní musí život z různých důvodů dospět. Když už k ní dospěje v určitém čase, je velmi nepravděpodobné, že v podobném krátkém časovém úseku ( berme geologické měřítko ) vznikne inteligentní život i jinde a to v takovém dosahu, aby se jeden o druhém měl šanci dozvědět.
Myslím že nález inteligentního života v určitém časovém úseku je velmi nepravděpodobný.
Život jako takový zde na Zemi je min. 3,8 mld. roků, inteligentní život řekněme cca 1 mil. let. Tedy pokud bychom létali lodí Enterprice z planety na planetu, zřejmě bychom mezi čtyřmi tisíci formami života našli jednu inteligentní...Tedy pokud lze v našich úvahách vycházet z jednoho jediného příkladu, který máme:-).
Homer

phobos · #6

astropintr napsal: Tahle rovnice vznikla v době, kdy nikdo nevěděl, zda vůbec existují planety u jiných hvězd. V současnosti je tahle rovnice přežitek, protože dle výzkumu extrasolárních systémů víme, jaké planety se formují. Většinou se jedná o hot-Jupitery, které mají oběžnou dobu několik hodin či dní, dále pak nalézáme plynné planety na pozicích terrestrických planet ve Sluneční soustavě. To počet možných obyvatelných planet docela snižuje. Z posledního výzkumu, co jsem dělal s kolegy vyplývá, že naše Sluneční soustava prodělala trochu odlišný vývoj než ostatní extrasolární systémy, což mělo asi důsledek i na vznik života. Navíc, většina hvězd není osamocena, ale existují vícenásobné systémy, u kterých musí být zákonitě jiné planetární rozložení. A to nemluvím o nějakém vyspělejším životě. Nechci tento problém nijak zlehčovat, ale určitě by chtělo tuhle rovnici updatovat na současné poznání. Zamysli se také nad tím, jaké hodnoty tam dosazuješ, všechno to jsou jen a jen spekulace, můžou či nemusí odpovídat realitě.

Nechci se prilis hadat, protoze tady jsou moje znalosti minimalni. Ale zda se mi, ze tvrdit, ze vetsina planet jsou horke jupitery je trochu rychly zaver. Urcite je pravda, ze vetsina _objevenych_ planet jsou horke jupitery. Ale tento fakt je dosti zkresleny tim, ze proste nemame techniku, ktera by byla schopna objevit mensi planety obihajici ve vetsi vzdalenosti od materske hvezdy - takze i kdyby tam byly, tak je ve statistikach proste neuvidis ...

Opravdu by me zajimalo, jaky "odlisny vyvoj" Slunecni soustava prodelala... Mohl bys aspon v rychlosti napsat, o co priblizne slo?

phobos · #7

Homer napsal: Život jako takový zde na Zemi je min. 3,8 mld. roků, inteligentní život řekněme cca 1 mil. let. Tedy pokud bychom létali lodí Enterprice z planety na planetu, zřejmě bychom mezi čtyřmi tisíci formami života našli jednu inteligentní...Tedy pokud lze v našich úvahách vycházet z
jednoho jediného příkladu, který máme:-).
Homer

No, aby jsi mohl udelat takovy odhad, chybi jeste jedna neznama - a to je ta, ktera rika, kdy zivot zanikne - pokud by totiz napriklad zivot zaniknul az za 4 mld let, vyjde ti uplne stejnou uvahou, ze inteligentni forma bude jedna ze dvou...

Jinak ale souhlasim, ze cas hraje dost dulezitou roli - proto jsem dost skepticky k ruznym projektum hledani vesmirnych sygnalu pripadne jejich vysilani - kdyz neco takovyho delas treba 100 let, tak pravdepodobnost, ze se trefis do okamziku, kdy to bude delat i "ta druha civilizace" (i kdyby nejaka byla) je po drobnem zaokrouhleni 0...

Homer · #8

To Phobos:
Je rozdíl mezi životem a životem inteligentním...Nepředpokládám, že inteligentní život přečká miliardy roků - už například kvůli místním zdrojům...Buď zanikne, nebo se přestěhuje.
Ostatně i život jako takový je limitován časem, přinejmenším mateřskou planetou a Sluncem...Odhaduje se, že za cca 500 mil. roků bude život vzhledem k dalšímu vývoji Slunce končit...
Homer

Beasty · #9

Ono se stačí podívat na rozmanitost života zde na Zemi. Ještě před pár roky si vědci mysleli, že život lze nalézt pouze na místech s "normálními podmínkami" Jenže najednou se našly bakterie řijící v sopečných proláklinách, v silně radioaktivních nalezištích, pod obrovitánskou několikakilometrovou masou ledu v Antartktidě, v sirných pramenech, v oblastech kde v posledních dvou milionech let nesvítilo Slunce.atp
Jasně.....jsou to jen bakterie, žádný inteligentní život...ale co kdyby dostaly čas třeba 2 mld. let??? možná by se vyvinuly do vyšších forem a díky drsným počátečním podmínkám by měly tito tvorové obranné mechanismy na negativní činitele, které MY vrchol evoluce jen stěží dokážeme pochopit.
Přiznávám, z mojí strany trochu přehnaná úvaha, ale nic není jen o sudé a liché.ˇ
Vesmír sám o sobě je na jednu stranu prostor plný nejrůznější hmoty a nejrůznějších podmínek, proč by někde jinde nevznikl život, který může být podobný tomu našemu? nebo naopak naprosto odlišný, a pro nás nemožný???
Na druhou stranu je vesmír neskutečně velikánský prostor plný prázdných míst a obrovských vzdáleností a to v současnou dobu hraje proti nám. Nemáme techniku ať už optiku nebo komunikační prostředky, které by dokázaly s jistotou říci že v okruhu 5 mil. sv. let je pravděpodobnost výskytu života 0,3..........
Beasty

Pavel_Dudr · #10

1. Nemuzes vedet, jestli kriterii pro vznik zivota neni vic nebo naopak jestli nektera kriteria nejsou nadbytecna.

PD: souhlasím, počet kriterií není omezen, další se mohou přidávat. Ale musí být na sobě nezávislá.
2. Nastaveni tech pravdepodobnosti je dost velka strelba od pasu. Napriklad si myslim, ze doba rotace planety muze souviset s jeji vzdalenosti od materske hvezdy (slapove sily),
PD: Ano, zatím máme málo údajů, ale budou přibývat. Doba rotace se mi jeví dost nahodile, Venuše se např. otáčí opačným směrem než všechny ostatní planety. Otáčení Země zase zpomaluje Měsíc.

Pavel_Dudr · #11

[ V současnosti je tahle rovnice přežitek, protože dle výzkumu extrasolárních systémů víme, jaké planety se formují.
PD: Hledáním exoplanet se zabývá dnes hodně lidí. Jen za říjen 2008 přibylo na seznamu exoplanet 50 nových.

Navíc, většina hvězd není osamocena, ale existují vícenásobné systémy, u kterých musí být zákonitě jiné planetární rozložení.
PD: Ano, u těchto systémů bude zvlášt obtížné udržet se v obyvatelné zóně, ne-li zcela vyloučené.

Pavel_Dudr · #12

[quote author=Homer link=board=diskuze;num=1225724259;start=0#4 date=11/03/08 - 16:30:04]Kromě oněch biologických faktorů je třeba přidat ČAS.

PD:Myslím, že čas zde hraje takovou roli, že s nimi nemůžeme komunikovat. Jen z naší Galaxie můžeme čekat na odpověď třeba 180 000 let. Tedy nám nemohou nijak pomoci, ani nás ohrozit. Ale pokud by nějaká civilizace skutečně vznikla a chvíli vydržela, pak nějaký milion let, co by k nám doletěl světelný paprsek od nich, přece nehraje roli.

Pavel_Dudr · #13

[quote author=Beasty Ještě před pár roky si vědci mysleli, že život lze nalézt pouze na místech s "normálními podmínkami" Jenže najednou se našly bakterie řijící v sopečných proláklinách, v silně radioaktivních nalezištích, pod obrovitánskou několikakilometrovou masou ledu v Antartktidě, v sirných pramenech, v oblastech kde v posledních dvou milionech let nesvítilo Slunce.atp

PD: Ale pokud vím, tak tyto bakterie se neživí horninami, ale organickými zbytky, které kdysi Slunce viděly, takže pořád si myslím, že bez něj to nepůjde.
...." proč by někde jinde nevznikl život, který může být podobný tomu našemu? nebo naopak naprosto odlišný, a pro nás nemožný??? "

PD: Jistě, např. hvězdy, ty mají také svůj život, zrození i smrt.

astropintr · #14

phobos napsal:

Nechci se prilis hadat, protoze tady jsou moje znalosti minimalni. Ale zda se mi, ze tvrdit, ze vetsina planet jsou horke jupitery je trochu rychly zaver. Urcite je pravda, ze vetsina _objevenych_ planet jsou horke jupitery. Ale tento fakt je dosti zkresleny tim, ze proste nemame techniku, ktera by byla schopna objevit mensi planety obihajici ve vetsi vzdalenosti od materske hvezdy - takze i kdyby tam byly, tak je ve statistikach proste neuvidis ...

Opravdu by me zajimalo, jaky "odlisny vyvoj" Slunecni soustava prodelala... Mohl bys aspon v rychlosti napsat, o co priblizne slo?
Souhlasím s tím, že technika pro vyhledávání planet typu Země ještě nepokročila a já taky netvrdím, že takové planety neexistují. Ale zkus se zamyslet nad pár fakty:
1) v současné době se zkoumají hvězdy podobné našemu Slunci (hmotností i podobným typem jako Slunce), přesto se z dat ukazuje, že téměr v každém hvězdném systému existují hot- Jupitery
2) s kolegy jsme vytvořili jednotné měřítko, abychom mohli porovnávat systémy mezi sebou. Hmotnostní distribuce Sluneční soustavy neodpovídá hmotnostní distribuci extrasolárních systémů
3) pokud je téměř pravidlem tvorba hot-Jupiterů, v naší Sluneční soustavě chybí. V jednotném měřítku jsou planety zemského typu na pozicích plynných planet = což se opět neshoduje
4) ve Sluneční soustavě byl objeven izotop Fe60, který může vznikat v srdci velmi masivních hvězd - buď tento izotop sem byl zavát blízkým výbuchem hmotné hvězdy na počátku vývoje, nebo Slunce mohlo být hmotnější než dnes (příkladem jsou hvězdy TTauri), kdy velké erupce mohou být přičinnou vzniku tohoto izotopu.

A to bych mohl pokračovat dále....

astropintr · #15

no abych tu nezůstal jen u slov, doufám, že se na mě kolegové nebudou zlobit, když tu ukážu jeden zajímavý graf:

Graf ukazuje rozložení extrasolárních systémů v jednotném měřítku. Jsou zde vidět skupiny extrasolárních planet, které vytvářejí určitě zhustky, my je nazýváme "vlny". Je zde také vynesena Sluneční soustava - je zde patrné, že se graf Sluneční soustavy zcela neshoduje s extrasolárními systémy. Co se naopak ukazuje je to, že existují místa s většími pravděpodobnostmi vzniku planety či velkého tělesa, neopak místa o nízkých pravděpodobností vzniku velkého tělesa.

Pokud tomu tak opravdu je, pak při vzniku planetárních systémů existují v určitých oblastech protoplanetárního disku vhodnější oblasti vzniku a naopak oblasti, kde vznikají jen drobná tělesa. Pokud tomu tak opravdu je, proč chybí planety blíže k naší hvězdě, jak je tomu na našem grafu? Nestojí tohle k zamyšlení?

Pokud je naše teorie a představa trochu správná, pak naše Sluneční soustava prodělala trochu odlišný vývoj, než většina extrasolárních systémů. Jak odlišný vývoj, to bych šel do spekulací, které mohou mít své opodstatnění, nebo také nemusí.