Letos mi bylo shůry dopřáno strávit pár týdnů v Austrálii, a tak i já mohu přispět s trochou praktických zkušeností

. Též doporučuju jako základní záchytný bod Jižní kříž, pokud bude zrovna na obloze, je to nezaměnitelné souhvězdíčko. Ale bacha, je to fakt souhvězdíčko, rozměrem tak jako naše Severní koruna, formálně snad úplně nejmenší souhvězdí na obloze. A když najdeš ten, není problém přeskákat ke Kentaurovi hned vedle a pak už to jde jako po másle...
Bacha na jednu věc - to, že jsou severní souhvězdí vzhůru nohama, je opravdu ještě víc matoucí, než jsem si myslel. Fakt je člověk tak nějak má zafixované ve vzpřímené poloze a nedokáže si to v hlavě rovnoceně otočit, hlavně ne ty s nižší deklinací (ty cirkumpolární známe ve všech polohách i od nás). Opravdu jsem měl problém okamžitě si uvědomit, že třeba tohle na východě ráno je Orion a že to něco večer nad severem je Štír. Po chvilce "otáčení" žádný problém, ale intuice aspoň mně nějak selhávala.
Jinak v Austrálii bylo fajn, že když jsi třeba zapomněl, jak ten Jižní kříž vypadá, stačilo se podívat na nejbližší australskou vlajku, SPZ na autě, minci... cpou ho úplně všude, je to takový jejich národní symbol

. Tak bychom si mohli razit na mince velkej vůz, což ::).
Každopádně doporučuju vytisknout si předem nějakou mapku, ideálně z nějakého planetária přesně pro danou lokalitu a nějakou třeba večerní hodinu. Přidávám se k přání krásných zážitků!
