Astronomické fórum

Beda píše:g napsal: "úzké pole, koma.." To souhlasí u starých typů !
Nové Takahashi CRS Mewlony mají tříčlenné ED korektory s plně korigovaným, plochým a komy prostým obrazovým polem při základní světelnosti f10 ! .

Ale otázka zněla na systém Dall Kirkham = klasický. Systém s korektorem je přeci už něco jiného - a většinou má i název podle výrobce . Je to jako když budu říkat že Newton je bez komy ( protože mu zamontuju komakorektor) . Předpokládám, že když se nkdo bude chtít ptát na zobrazení Mewlonu, tak to napíše a nebude se ptát na Dall-Kirkham = konstrukčně i výrobně nejjednodušší 2 zrcadlový dalekohled.

Specielně u Takahashi klasického Mewlonu je to trochu komplikované. Přišel na to před časem Wolfgang Rohr, který si dal tu práci a změřil křivky u obou zrcadel. Překvapeně zjistil, že se vlastně přísně vzato o Dall Kirkhamm nejedná,neboť sekundár není čistě kulový ! Zřejmě se na sekundáru provádí ruční korekce. Určitě se to nechá dohledat na jeho webech. Pokud to ještě dnes vůbec zajímá. Žádný div, že jsou jejich ceny vysoké. Nicméně spokojenost s výkonností těchto strojů je veliká ( zvětšení až do 4D za optimálních podmínek není problém).
Jestli lituji některý s dalakohledů, který jsem měl a prodal, tak je to právě Mewlon 210 ( pořízený z druhé ruky od M. Ludese). No jo, furt stejná písnička...

Beda píše:Je to marný, je to marný ! Seeing si ani za prachy nekoupíš. Je to furt dokola :mrgreen:
A nedej Bože aby nastala ta Achernarova varianta : blbý nástroj, blbé ruce/hlava, blbé zdraví a blbý seeing !
To je potom na provaz :D

Ja si nejsem jisty, ze za vsechno muze seeing. Je to asi taky hodne o zkusenosti. Porad nechapu, jak to kolegove z Velke Britanie delaji, ze jsou schopni na planetach pozorovat tohle.

Dall-Kirkham 16.3"
https://www.cloudynights.com/uploads/mo ... _thumb.jpg

Tak 100DL (4")
https://stargazerslounge.com/uploads/mo ... 55d6b6.png

Nebo obycejny 200mm Newton
https://www.cloudynights.com/uploads/mo ... 266333.png

Jsou mnohem severneji, planety se u nekterych kreseb musely valet u obzoru. A neni mi znamo, ze by se britske ostrovy vyznacovaly lepsim seeingem. A taky je jedno, co pouzivaji za pristroj...

Mě by zajímalo, jak moc se projevuje u těchto kreseb ta sugesce a zainteresování z fotografií planet z dalekohledů, potažmo z celého internetu, ve vší úctě k autorům. Oni už prostě pracují s podnětem něco takového tam vykoukat. Byli doby, kdy kresba měla úplně jiné postavení a nekreslilo se s touto "psychickou" výhodou poznání Vesmíru pomocí prokazatelných dat z fotografie/sondy.

Je to o tréninku a očích, já nevidím v 200mm dalekohledu na Jupiteru, co Saša vykouká v 60 mm dalekohledu. Laicky bych řekl, ať se budeme snažit sebevíc, nikdy z nás nebude Jágr, nebo van Gogh nebo Magnus Carlsen, každý má dispozice jiné včetně fyzických orgánů.

Dalekohled zobrazuje vždy víc detailů, než je vidět na první, na druhý a většinou i na třetí pohled.
Kdo se pozorování planet téměř nevěnuje, tak se přes ten první pohled moc nedostane. Vidí spíš jen základní detaily.
Kdo planety pozoruje trochu víc, ale není to jeho hlavní program a nekreslí, tak se většinou nedostane přes ten druhý pohled. Kdo pozoruje jako o život mnoho let a kreslí, tak má šanci vypozorovat téměř max. možných podrobností. Vždy tam ale oproti realitě bude nějaké procento nepřesností.
Pak hodně záleží, jak to člověk dokáže nakreslit.
Kresby na těch odkazech jsou bych řekl v pořádku a nebude tam moc výmyslů. Je třeba si ale uvědomit, že trénované oko to takhle nevidí. Je to taky zákres detailů, které často sotva probliknou. Pohled do okuláru i trénovaným okem není tak bohatý na detaily. Ty je třeba vydolovat. Já ani tak neobdivuju co vidí, ale že to dokážou odpozorovat za max půl hodiny.
No a jak to vypadá když se o to snažím já s průměrnou zkušeností a kreslením za 4- většina z vás zná.
http://planety.g6.cz/wp-content/gallery ... jup_kd.jpg

To je všecko pravda, vím to moc dobře, protože planety pozoruju a kreslím roky, kreslím i jiné objekty. Fakt ale je, že znalost toho, co tam vlastně lze vidět, je faktor, který prostě nelze opomenout. Stačí si srovnat kresby velkých pozorovatelů 19. století, kteří měli k dispozici ty největší dalekohledy své doby a nevykoukali ani zdaleka tolik, co dnešní amatéři, kteří ale vědí, co mají vidět a kteří už dávno znají fyzikální podstatu daných jevů a objektů. V důsledku to dost souvisí s tím, jak má člověk nastavenou hranici pro to, co kreslí. A taky to souvisí s tím, jak dobře umí kreslit, protože dobrý kreslíř má sklony udělat hezký obrázek a snadno nakreslí mnohem víc, než doopravdy vidí. Nakonec ale i to je vlastně známka pokroku, protože s tím jak se prohlubují naše znalosti, se i posouvají hranice toho, co je potřeba vykoukat a co je samosebou.

To co píše Artaban a Achernar ostatně potvrdí všichni vizuální pozorovatelé. Zkušenost, dobré oči a trpělivost počkat si na momenty, kdy se vzduch uklidní, jsou rozhodující ! Bohužel s přibývajícím věkem budou naše oči jedině horší a horší a ....) Možné východisko z nouze nejvyšší může jednou být EAA !
Ještě k té poznámce o seeingu na Britských ostrovech. S jeho podřadnou kvalitou bych si nebyl tak jistý. Velká výhoda Britanie je oceán kolem dokola, který občas vytvoří laminární proudění, dodávající pevnině výborný seeing. Detailní rozbor by poskytnul meteo znalec. Platí také pro severní Italii, pádskou nížinu atd. s laminárními masami ze středomoří ! Tenerifu a La Palmu raději nezmiňuji
No a co se reálnosti kreseb týká. Před cca. 70 léty na Petříně vizuálně pozoroval planety na 180 mm Zeiss-refraktoru Pavel Příhoda.
Jeho kresba Marsu z 18.5.1952 dokumentuje, co dokáží dobré podmínky a letité zkušenosti.
Z popisu je zřejmé, kolik drobných detailů s tak relativně malým strojem byl schopen vypozorovat. Za zmínku stojí i jeho pracná, ale realitu dobře vystihující tečkovací technika v konečné kresbě. Právě u P.Příhody a jeho kreseb je jejich věrnost jedinečná.
Převzato z "Planeta Mars", Josefa Sadil, Orbis Praha 1956, str.36.
Takže chvála budiž refraktorům ! ( sorry, tuhle polívčičku jsem si tady musel ohřát)

Ale co to je všechno oproti pozorování opozicí Marsu našimi pozorovateli v meziválečném období, kdy jim na pozorování kanálů stačily achromaty o průměru 50-60 mm, a celkem "realisticky" se shodli na pozorování dosti pojmenovaných kanálů. Stačí vyhledat ve starých Říší hvězd" . A to bylo století páry a kouře !

Ani parní stroje nezmohou nic proti pozorovatelské fantazii. Nevím, čím pozoroval v červenci 1922 V.M. Slipher, ale fakt je, že i v jeho jinak pěkných kresbách jsou zachycené kanály.
A nejhůře dopadnul Schiaparelli, ten chudák zemřel přesvědčený, že kreslil a pozoroval marsovské kanály, vytvořené inteligetními bytostmi No jo no, ostatně ještě nedávno se jich dovolával jistý Jirka Paroubek .

Tady třeba pozorování Camille Flammariona z oposice - on píše z excelentního roku - 1877. Obrázky jsou, jak tam píše, uvedeny v měřítku jedna oblouková vteřina = 1 mm na papíře. V té pasáži výše mluví o průměrech dalekohledů, které jsou k pozorování Marsu zapotřebí. Píše tam konkrétně: “ke studiu Marsu, které nebude zklamáním, je zapotřebí mít k dispozici dalekohled o průměru 5” (135mm), nebo spíše 6” (16cm) a ještě lépe 8” (21,5cm) a 9” (24mm); posledně uvedený přístroj je skoro nejlepší přístroj ke studiu Marsu.” To mimochodem odpovídá i tomu, co už v tomhle vlákně padlo o ideálním průměru planetárního dalekohledu, zřejmě se od té doby tomhle ohledu zas tolik nezměnilo.
https://www.rajce.net/f1478650017

Nevím, jak často by 25cm refrák narážel na seeing, ale byl by supr. S tím seeingem se dá trošku bojovat co nejčastějším pozorováním. Navíc dnes je běžný doplnit refrák o kvalitní okuláry a binohlavu. To zlepší možnost vidět detaily mnohdy značně.
Binohlavu mám víc jak tři roky, ale zatím jsem neměl možnost pozorovat Jupiter v dobrých podmínkách. Holt je nízko. Jednou jsem ale chytil lepší seeing za šera a ikdyž to nebylo jako ve velké výšce, tak jsem nestačil valit oči, jak velký má binohlava přínos. Porovnával jsem dvě velké zvětšení.
Mono pohled zvětšení 275x a 341x a přes bino asi 280x a 320x. Zatím co jedním okem jsem viděl už jen hlavní oblačné pásy a náznak asi třech dalších, tak v binohlavě bylo detailů asi na úrovni pozorování jedním okem ve velké výšce. Tedy je se zase na co těšit.

Ještě k výkonu dalekohledů. Na prvním odkazu kreseb od Saši, které dělal David Gray si všimněte kresby Saturnu. Zatím co Jupiter není až tak moc detailní na 450mm dalekohled, tak Saturn, ač se to moc nezdá, tak tam je vidět výkon velkého dalekohledu. Pásů jak máku, ale i prsten stojí za prohlédnutí.

Podařený historický přehled pozorování planet nabízí Goldmanns Atlas der Planeten z r.1969. Chybí tam samozřejmě nejmodernější výzkumy, ale jako sbírka starých observací jedinečné ! Na křídovém papíru ve formátu 21x31cm . Ke koupi jen v antikvariátech, na př.: https://www.booklooker.de/B%C3%BCcher/1 ... hZP4m01ZZ0

No ne, děkuju za zajímavý tip! To musím sehnat.