Van der Bergh objekty

[MiniMistr]

Když jsem před 3 lety zakládal vlákno "Barnardovy temné mlhoviny", netušil jsem, že časem budu hledat nějaké těžší duchařiny.
Historie výzkumu vesmíru nás učí, že vše co jsme si mysleli byl omyl. I tato moje úvaha byl omyl.
Letos jsem si koupil knihu "The Night Sky Observers Guide volume 4" s tím, že v ní jsou takovéto těžké věci s podtextem: když už není co pozorovat.
Knihou jsem si před časem listoval a říkal si, že se po dlouhé době podívám do souhvězdí Žirafy. Je to opomíjené souhvězdí se spoustou zajímavých
objektů. Narazil jsem na něco, co jsem neznal - objekty označené VDB + číslo.
Vybral jsem zrovna první Van der Berghy které tam byly - čili 14+15. Oba jsou vedle sebe, doporučuje se dalekohled 16/18" a zvětšení 100x.
Mlhovina je reflexní, tudíž na ní nefungují žádné filtry. Je extrémně slabá a na vizuální pozorování hodně (čili opravdu hodně) náročná.
Najít její pozici je hračka, stačí se odpíchnou od okraje Perzea a během několika vteřin až desítek sekund jsme na místě.
Je to okraj Žirafy, kde jsou 3 jasné hvězdy a mezi nimi se mlhovina rozkládá. Zároveň okolo obou jasných hvězd mlhovina vytváří jasné haló.
Můj rekord v počtu pokusů o zdolání těžkých objektů se zatím ustálil na číslovce 4.
S tímto VDB 14+15 jsem si stanovil nový rekord. Na vizuální potvrzení objektu jsem potřeboval 6 nocí. (čtete dobře - 6 pokusů)
5 nocí jsem se o něj pokoušel 16" dobsonem - neúspěšně.
Nevím proč, ale tyto extrémní kousky mě ve velkém zrcadle nejdou. Mnohem větší šanci mám ve 125mm ED-čku.
Dnešní noc byla po dešti, obloha velmi slušná, zima a vlhko tak jak je u mě doma zvykem. Najel jsem na polohu mlhoviny téměř po paměti.
Ze začátku jsem s mým ED-čkem používal okulár Panoptic 35mm, čili zvětšení 28x. Chtěl jsem, aby byly obě hvězdy a tím pádem mlhovina v celém zorném poli tak, jak je vidět dole na obrázku.
(Obrázek jsem si půjčil od nějakého človíčka z internetu který jsem našel. O pozorování tohoto objektu se moc nepíše, nic jiného jsem nenašel).
Haló jsem viděl okol obou hvězd - on ho má nakreslené jen u jedné hvězdy. To haló není takový problém vidět - to jsem viděl už minulou noc.
Co je problém je ten most mezi střední a krajní jasnou hvězdou. Asi po hodině intenzivního neúspěšného pozorování jsem opustil myšlenku mít
všechny hvězdy v jednom zorném poli a Panoptic 35mm jsem vyměnil za Morpheus 17,5mm. Dostal jsem zvětšení 56x, viděl jsem sice najednou už jenom střední a krajní hvězdu, ale po chvíli ze začal rýsovat slabý chuchvalec mlhoviny tam kde měl podle obrázku být!
6 nocí a mnoho hodin trápení - ale trpělivost zvítězila a dnes ráno okolo 3 hodiny to vidět už bylo. Já osobně to vidím spíš jako chuchvalec, ne tak jak to má nakresleno on, ale to není důležité, že.
Nebudu tady psát o tom, jak je to těžké jako vždy, ani o tom, že je to na hraně mých možností. To už jsem v minulosti psal vícekrát a taky to nebyla pravda. Vždy se dá najít něco náročnějšího, že......
Takže spíš otázka - kam až se dá s vizuálem dojít????
Fotiči to mají jednoduché, když tam ten objekt není vidět - natáhnou expozici na delší čas.
Co má ale dělat ten, kdo pozoruje jenom očima????
Takže tak, Petr

[MiniMistr]

Malá oprava.
Nepoužíval jsem Panoptic 35 ale Panoptic 27, čili zvětšení 36x.
Morpheus 17,5mm je už správně.
Petr

[Michal1]

Gratuluji k výkonu! Připomíná mi to styl, kterým jsem pozoroval, když to ještě před pár lety šlo.

Dojít se dá opravdu hodně daleko. Mnohem dál, než by se na první pohled zdálo. Co je jeden rok na hranici možností, to je příští rok už rutina. Chce to ale zkušenosti a trénink. Občas si říkám, jak jsem nějakou slabou mlhovinu mohl před pár lety vidět. Bylo to tím, že jsem se tenkrát na podobné objekty zaměřoval. Oko se tak nějak zkalibruje a pak podobné objekty vidí snadněji. Po delší pauze v pozorování (třeba když v zimě nepozoruji) se kalibrace ztratí. Kalibrace ale platí jen na určitý typ objektu. Pokud jsem třeba jeden rok pozoroval mlhoviny a druhý rok slabé galaxie, kalibrace na mlhoviny se ztratila.

Dokud jsem jako student mohl pozorovat min. 3 měsíce v roce dle libosti, posun byl neustálý. V současné době pozoruji tak 1 noc za rok. Na nějaké rozkoukávání - kalibraci oka - není čas. O detailech, které jsem dřív viděl, nemůže být ani řeč. Užívej, dokud máš možnosti!

[MiniMistr]

Díky.
Kalibrace oka - to je dobrý postřeh.
Petr

[kuceraz]

Ten, kdo pozoruje očima může jedině koupit větší dalekohled - to se tě už netýká a/nebo zajet do Alp. Ale Alpy taky nejsou až tak blízko, aby se tam dalo jezdit rutinně (několikrát do měsíce).

Z drobností mě osobně třeba hodně pomohlo zakrývat si nepoužívané oko páskou - aby obě oči mohly být otevřené. Pásku mám obšitou molitanem, aby byla od oka dál a netlačila na víčko. Obrovský rozdíl v komfortu proti pozorování s jedním okrem zavřeným, což vede i k tomu, že vidím více.
Pro slabé objekty si přes půlku hlavy (druhé oko je vyřešené páskou; při zakrytí celé hlavy se mlží okuláry) dávám tmavý ručník (vadí mi i světlejší okolí, ačkoliv pozoruju uprostřed polí, kde nic není a světlo odražené od tubusu).
Nesvítím ani červeným světlem.
Tipy, co udělal, abych viděl více, by mě také zajímaly, zlepšení je vždycky vítáno.

6 nocí je velmi slušná vytrvalost. Kolik času tak v průměru jednotlivým objektům věnuješ, než jsi si jistý, že jsi vykoulal vše, co tam lze vidět?

[MiniMistr]

Pásku přes oči používám.
Kolik nocí věnuju je těžké říct, to záleží na objektu.
U těžkých objektů je první noc taková na "oťukání" toho co od toho mám čekat. To se týká většinou Barnardů.
Tam to je tak asi v průměru jeden Barnard na 3 noci. Taky musí být dokonale průzračná obloha, což neovlivním, takže to taky hraje roli v počtu pokusů.
Např. mám v současné době už 3 neúspěšné noci při pozorování B 8+9+11. Dále hraje roli únava, někdy se nedá před pozorováním pořádně vyspat....
Není to jako koukat na M13 - ku, kdy tam namíříš dalekohled a pozoruješ.
Petr

[dvader]

A s binohlavou je také vidět víc!

[MiniMistr]

Jo, tak tu ještě nemám...

[mike]

Pásku mám obšitou molitanem, aby byla od oka dál a netlačila na víčko.

Já si koupil tuhle, je udělaná jako vypouklá, takže oko má před sebou prostoru dost. Zkoušel jsem i variantu, že bych oči střídal (pravé oko na pozorování, levé na hledání v atlasu a zápisky), ale bohužel mám oči dost odlišné a zjistil jsem, že samotným levým potmě s červenou čelovkou nic nepřečtu.

[MiniMistr]

Děkuji za rady kluci, ale když jsem položil řečnickou otázku "kam až se dá s vizuálem dojít", nemyslel jsem rady typu: kup si binohlavu nebo kup si pásku přez oko. Vy to myslíte dobře, ale bylo to myšleno jinak.....
To bylo myšleno spíš filozoficky, s trochou nadhledu, rozumíme si?
Petr

[mike]

No, filosoficky... mi přijde, že kdybych věděl, že to, co jsem právě viděl, je maximum a víc už se prostě vidět nedá, bylo by to dost demoralizující. Takže je dobře, že je vždycky naděje, že se příště povede ještě o kousek víc.

[dvader]

Přesně!

[ladin]

Mě udivuje ten čas strávený u dalekohledu. Nejsi první, kdo říká, že slabý objekt zaznamenal až po několika hodinách strávených u okuláru. Já sjem byl k těmto časům vždycky trochu skeptický, moje zkušenost je, že tak po 10 minutách objekt sice začínám tušit, ale pak ho tuším zase úplně jinde. Objekt začne záludně poskakovat a je čas to ukončit jako negativní pozorování. Ale koukám, že v tom poli Vdb14 je jasnější hvězda, tam se potom asi víc uplatní trpělivost a pozorovatelské zkušenosti. Jinak tenhle objekt je na DSS Blue ještě relativně jasný, na CN se vyskytují popisy pozorování objektů, co na DSS Blue jsou sotva vidět.

[MiniMistr]

10 minut je pro mě u takových duchařin málo, to se teprve zahřívám

[MiniMistr]

Když už tu byly nakousnuty pozorovací techniky, mohli bychom nějaké probrat. Moderátor nás může později přesunout. Zde dávám seznam pár spolehlivých tipů, na které jsem si teď vzpoměl. Snad se to bude někomu hodit.

Slabé galaxie, detaily ve velkých galaxiích: Vysoké zvětšení. Snažit se koukat bočním pohledem na stěží viditelné hvězdy blízko očekávané pozice galaxie. Slabá galaxie v hustém hvězdném poli je bez šance.

Drobné planetární mlhoviny, mlhoviny obklopující hvězdy: Porovnat s okolními hvězdami.

Mlhoviny, okraje rozsáhlých galaxií (M31, M33, ...): Zviditelní se při pohybu dalekohledem. Zvýrazňují se struktury kolmé na směr pohybu. Pro potvrzení je nutné pohybovat dvěma kolmými směry. Porovnávat různé oblasti viditelné v zorném poli a všímat si, která je jasnější. Přejíždět mlhovinu dalekohledem. Pokud je velká, vidíme, jak se pole v okuláru postupně rozsvěcí. Tak zjistíme okraje mlhoviny.

Velké objekty: V různých zvětšeních se zviditelní různé detaily. Nebát se vysokých zvětšení. Vypozorované detaily kreslit do vytištěných hvězdných map (zakreslovat hvězdy ručně bere čas).

Kalibrace/rozcvičení oka: Začínat s jasnými objekty, pokračovat slabými. Je nutné se rozkoukat na začátku sezony a také na začátku každé noci. Používám mlhoviny Severní Amerika a Pelikán. Pro pozorování galaxií se rozcvičit na nich.

Při pozorování na paralaktické montáži jsou někdy některé objekty vidět podstatně lépe po proložení montáže.

Kdo má tendenci při soustředění zadržovat dech, musí dbát, aby pořádně dýchal.

Obrovsky důležitá je dobrá nálada a pohodlí při pozorování. Dost jíst, pít teplé, dávat si přestávky. Střídat lehké a těžké objekty. Pokud nás zmáhá spaní, klidně si i v půli noci dát dvacet. I chvíle spaní pomůže hodně. Proti zimě a únavě bojovat cvičením.

Někdy začne obraz v okuláru jakoby blikat. Jev se vyskytuje hlavně u slabých objektů, kde může být velmi rušivý až nepříjemný. Je to dáno buď nedostatečným dýchaním, nebo protože každé oko dostává jiný vjem. V druhém případě je nutné se chvíli na něco zřetelně viditelného (okolní osvětlené pozemní objekty nebo obloha) dívat oběma očima.

Pokud si potřebuji posvítit (do map, hledám spadlou tužku, koukám na obrazovku při focení, ...) zavřu pozorovací oko a dívám se druhým.

Pokud je u sledovaného objektu jasná hvězda, držet ji v zorném poli (např. mlhoviny u Gamma Cas).

Jak vidět Koňskou hlavu na paralaktické montáži: dát dalekohled na západní stranu montáže, zvětšení 75x, dívat se přímým pohledem na "mlhavou hvězdu" (mlhovina NGC 2023). Hlava je vyskakuje bočním pohledem jako tmavá skvrnka.

Zajímavé jsou dvojice galaxií. Ač se jeví bez struktury, při pozorování páru můžeme ocenit rozdíly v koncentraci, jasnosti, elipticitě, ....

Páska přes oko byla zmíněna. Ta ale neřeší boční světlo kolem pozorovacího oka. Já mám závěs kolem celé hlavy. Je to připevněné na hlavu gumičkou jako čelenka. Závěs obepíná celou hlavu kromě nosu a pozorovacího oka. Kolem něj stíním boční světlo jakýmsi kšiltem z načerněného kartonu.

Hezké shrnutí.
Doufám, že si to ostatní povinně přečtou, přestanou pozorovat jenom M13- tku a vrhnou se na něco těžšího .
Díky Michale.

Citovaný příspěvek nyní v samostatném tématu (MaG, moderátor).