V čem je smysl vzniku vesmíru ???

[bobek]

Nebo z metafyziky např. Neale Donald Walsch - Hovory s Bohem. Kdo chce, může tam najít i odpověď na původní otázku tohoto vlákna .

[Stanislavxyz]

Prý se říká, že nejsou hloupé otázky, ale jen hloupé odpovědi. Taky je prý lepší se zeptat a být hlupákem chvíli, než se neptat vůbec a být hlupákem celý život.

Svatá pravda.

Jsou jednoduše tací, co si takové otázky kladou a tipl bych si, že je tomu tak od nepaměti.

Však jedinci, kteří si tyto (a jiné) otázky nekladou mají život vezdejší jednodušší a povětšinou i šťastnější...

Homer Při vší úctě, nemyslím si, že se jedná o účelnost. Nahodilé mutace vytvářejí nové vlastnosti. Přetrvávají nejen pokud jsou evolučně výhodné, ale i tehdy když jsou evolučně indiferentní. Reakce na okolní podmínky formou bolesti jistě poskytovala evoluční výhodu, ale jaký účel mají nesnesitelné bolesti onkologického pacienta v terminálním stádiu? Není potřeba zvláštní empatie ke zjištění, že svět je plný utrpení. Takovýto svět dokážu akceptovat pouze jako důsledek slepých přírodních sil bez jakýchkoli etických norem, nikoli jako nějaký koncept. To je i moje odpověď na prapůvodní otázku tohoto vlákna.

Váš názor mi konvenuje. Myslím, že hlubší významy čemukoliv přisuzujeme pouze my lidé. Vesmír a vše v něm je patrně dílo náhody. A ano, svět ve kterém žijeme je bohužel plný utrpení, nejen toho kterým nás častuje (matka) příroda, ale navíc - pro mě nepochopitelně - i toho, které si přivozujeme sami...

[Homer]

Kavka:
Rozepsal jsem dlouhou odpověď ale během psaní mi došlo, že to zde stejně nevyřešíme - a tak jsem to zase smazal . Mám jednoduše poněkud jiný názor a nejsem zastáncem slepých přírodních sil.

[Stanislavxyz]

Homer: Ale to je škoda! Váš názor by jistě zajímal nejen mě a to i přesto, že zastávám spíše jiné stanovisko. A ano, patrně to zde nevyřešíme, nicméně i tak je možná dobré se o to alespoň pokoušet. Utrpení také nevymýtíme a já se přesto snažím ho alespoň mírnit tam, kde je to možné.

[kavka]

Také by mě to zajímalo. I když mé příspěvky vypadají, že jsem zapřisáhlý ateista, není tomu tak. Pouze nevidím žádné indicie přítomnosti nějaké řídící síly. A nejpoctivější mi připadá říci, že prostě nevím.
Abych ilustroval, co tím myslím a byl aktuální. Zemětřesení. Je to přímo akt nějaké nikoli slepé přírodní síly? Nebo je to pouze "dopuštění", řečeno církevní terminologií. A když už k němu dojde, podle jakého klíče jsou někteří uchránění a jiní neskutečně trpí? Jaký je tomuto možné dát smysl?

[Homer]

Tomuto pohledu samozřejmě rozumím. Popravdě sám mám obdobné myšlenky. Pro sebe mám teorii, že se třeba díváme příliš zblízka, vidíme svůj mikrosvět a nemáme možnost poodstoupit a dívat se v jiném měřítku. Možná člověk není tím pupkem Všehomíra a možná o něj vůbec nejde a možná nejde ani o jakousi Zemi. Třeba "jen" byly dány nějaké základní principy, konstanty, parametry tak, aby se vše rozběhlo a začalo navazovat jedno na druhé. A na konci druh, který o tom všem začne přemýšlet. Například jeden vzdělaný evangelický farář hovořil o Principu.

[kavka]

Žijeme ve vesmíru, jehož kombinace hodnot základních konstant vznik celé periodické soustavy prvků a následně vývoj až po vznik života, umožňuje. Jen si nemyslím, že tyto hodnoty musely být záměrně vyladěny. Jiné vesmíry, které existovaly, budou existovat či existují paralelně (nechci, aby to znělo jako sci-fi, ale současná fyzika to nevylučuje) a potřebnou kombinaci nemají, život a inteligentního tazatele neumožnily. To už se ale trochu opakuji.
Albert Einstein (nejsem si jist, zda až do konce života) chápal svět deterministicky. Pak by počátečními podmínkami byl určen celý další vývoj. Dopad asteroidu, decimace dinosaurů, nástup éry savců atd. by bylo vše dáno. Z hlediska kvantové fyziky mají procesy v mikrosvětě pravděpodobnostní charakter, což se ale promítá i do makrosvěta. Pak by bylo obtížné počátečními podmínkami vývoj předurčit. Ovšem, náš pohled může být od základu chybný. Kdysi byla v jiném vlákně diskuse o podstatě času. Velmi zajímavý pohled nabízí Carlo Rovelli v knize Řád času. Takže asi platí klasické všechno je jinak.

[Homer]

To jsou zajímavé myšlenky. Nicméně nemyslím si, že by určení ( cílené někoho nebo náhodné ) počátečních podmínek muselo determinovat následné dění do puntíku i v mikroměřítcích - například zmíněné vymírání kdesi kdysi na anonymním kousku hmoty. Prvotní podmínky umožnily existenci světa jak jej známe ( i jak jej ještě neznáme ) a tento svět se dál vyvíjel i na základě náhodných jevů.
Jen mne mate ta řada "náhod", kterých bylo potřeba, aby náš svět byl právě takovým světem, jakým je . Souhlasím i se závěrem - všechno je jinak.

[kavka]

S tou řadou náhod nabízím analogii. Vraťme se třeba jen o deset generací zpět. Kolik nahodilých setkání a svazků se bude muset realizovat, abyste se narodil právě Vy? Kdyby se třeba jen jeden z nich neuskutečnil, byl by tu někdo jiný, nebo byste to byl trošku jiný Vy? Myslím, že by všechno bylo jinak. Zabývám se amatérsky genealogií a toto mě vždy fascinovalo.

[Homer]

Ano, přesně to jsem měl na mysli. Je klidně možné, že na začátku byly dány, nebo se v jednom z kdoví jakého množství vesmírů vyskytly, takové parametry, které umožnily další vývoj směřující až k nám a to aniž by musely předznamenávat každou křižovatku v toku miliard roků.
Jak to vypadá, tak i lidé jako takoví, měli namále. Kdesi jsem četl, že ze studia lidského genomu vyplývá, že lidstvo prošlo v minulosti dokonce několikrát tzv. hrdlem lahve. Vědci odhadují, že v té době existovalo na Zemi jen několik tisíc, možná nízké desítky tisíc jedinců. Tedy lidstvo se ocitlo několikrát na okraji propasti a nechybělo mnoho, aby genealogie jako věda vůbec nevznikla .

Tato hrdla lahve jsou běžná u hmyzu, kdy zimu přežívají pouze oplodněné matky ( čmeláci, vosy a další ), v současnosti to zažívají například nosorožci, gepardi atd.
Proto si myslím, že po prvotním zadání si jednoduše vývoj běží podobně, jako tekoucí voda, která si vybírá podle aktuálních a měnících se podmínek své koryto.

P.S. Ten genealogický koníček mne zaujal, asi se časem ozvu o radu. Ve své mužské linii jsem uvízl v začátku 19. století v Sátoraljáújhely a maďarsky neumím . Ale to je na SZ nebo na setkání pod kopulí v Rovensku.

[kavka]

Na setkání se těším. Poslal jsem mail.

[Tramvajak]

Dobrý den,

omlouvám se za mimotematičnost, ale několikrát v tomto vlákně byl použit termín "náhoda". Sám si nejsem jist jestli vůbec něco jako náhodný jev existuje. Vždy jsem měl pocit, že "vše co se děje" je důsledkem nějakých příčin. A tak jsem naivně dospěl k názoru, že náhoda neexistuje.

T.

[kavka]

Tramvajak Už teorie relativity a tím spíše kvantová fyzika vede k závěrům, které naší každodenní zkušenosti odporují. Nevystačíme se selským rozumem. Již jsem uváděl, že procesy v mikrosvětě mají pravděpodobnostní charakter. Nemusí se nám to líbit, příčí se to naší logice, ale lepší teorii zatím nemáme.

[dvader]

Vždy jsem měl pocit, že "vše co se děje" je důsledkem nějakých příčin. A tak jsem naivně dospěl k názoru, že náhoda neexistuje.

No ono to jsou dle mého 2 různé věci...
Jedna věc je, zda-li se něco děje z konkrétní, jasné a vysvětlitelné příčiny.
Druhá věc je, zda-li tato příčina vede vždy k jednomu predikovatelnému výsledku.

Jak již psal kavka, např. kvantová teorie pracuje s pravděpodobností konkrétního výsledku. A i když chápu, že se to mnohým nelíbí, tak zatím vědecké experimenty toto potvrzují...

[dvader]

Jinými slovy, např. pokud zkoumám atom, kde došlo k excitaci v elektronovém obalu, tak z těch konkrétních pozorovaných excitací zjistím, že byl ozářen, dokáži i částečně určit, jaké to záření muselo mít parametry, aby k přesně takové excitaci došlo - ale naopak, pokud ozářím atom nějakou „sumou“ záření, nedokáži přesně predikovat konkrétní excitace, pouze pravděpodobnosti různých excitačních stavů...