Astronomické fórum

ahoj,

fotil jsem uplnek touto sestavou:

Meade - LS 6 ACF - Canon - EOS 450D
Scope: 152mm / 1520mm CCD: 0.83° x 0.56° Barlow/Reducer: None Binned: 1x1

podle simulatoru nize , by se mi mesic mel vejit na snimek cely. Na skutecnou fotku se ale cely nevejde, cca, 10-15% je uriznuto. Kde delam chybu?

dekuji

pavel


https://astronomy.tools/calculators/field_of_view/

Chybu neděláš, ten program to špatně počítá, zorné pole je 50.2 x 33.5 °.

Problém je ve skutečné ohniskové vzdálenosti u SCT. Udávaná platí pouze v okamžiku, kde je přímo na výstupu z dalekohledu okulár. V případě , kdy se montuje např hranol nebo kamera, je potřeba přeostřit a to se dělá posuvem primárního zrcadla. A tím se výrazně změní výsledná ohnisková vzdálenost. Čím je potřeba víc ohnisko vysunout od zadního čela dalekohledu, tím více. Lze to samozřejmě spočítat , ale těch 15% je velmi reálných.

diky,

tak mam asi smulu, myslel jsem, ze se mi to tam tak akorat vejde. I podle stelaria by to melo vyjit. Realita je ale jina:

A když to zaostříš, tak to nepomůže.? tohle je trochu dost mimo.

To se změní o 1-2 mm, a to ještě nevíme,na kterou stranu . U SCT se s každým zaostřením mění výsledná ohnisková vzdálenost. Je potřeba si na známém objektu změřit, pro jaké příslušenství vychází jaká a pak s ní lze dále už v PC planetáriích nebo nějakých kalkulátorech počítat. U připojené zrcadlovky se dá s odhadem počítat, že ohniskové dálka bude o nějakých 200 až 250 mm delší než jmenovitá. A pokud se před zrcadlovku ještě něco dalšího vloží, tak i více.

diky moc, je mi to ted jasne.

Mohl by sem někdo napsat vzorec nebo odkaz jak se počítá změna ohniska SCT a co všechno to ovlivňuje? Asi to způsobí také vinětaci.

Tak ono to takhle jednoduše nepůjde. K tomu je potřeba znát všechny parametry optiky= poloměry křivosti primáru i sekundáru, vzdálenost mezi zrcadly a vzdálenost ohniska od plochy primáru. Pak lze použít vzorce pro výpočet Cassegrainova dalekohledu.
Pro jednoduchou představu si stačí uvědomit, že u SCT je obvyklá dnešní konstrukce taková, že světelnost primáru je 1:2 a při světelnosti SCT 1:10 to znamená, že sekundár funguje jako zvětšovací element 5x. Protože můžeme zhruba odhadnout polohu ohniska ( (50 -70 mm od zadní plochy dalekohledu), můžeme potom použít v tom jednoduchém přiblížení ohniskovou rovnici čočky
1/f = 1/a + 1/b
kde a je ta celá vzdálenost od sekundáru do ohniska , b = a/5 a f je potom ohnisková vzdálenost sekundáru (bez znaménka orientace)
A pak při definované změně polohy ohniska se prodlouží hodnota A a z f potom opět pomocí té ohniskové rovnice vypočteme novou hodnotu B.
Potom poměr A/B udává nový poměr zvětšení z a nová ohnisková vzdálenost dalekohledu je potom
F_dal = z * F_primár

Jak píše Milan , je nezbytné znát parametry soustavy. Při velkých změnách f posunem sekundáru se zhorší korekční stav soustavy. Při zkracováni f bude ohnisko zalézat do tubusu a opačně bude daleko .
Př . Cass 150/1500 primár 1:2 při změně f o 20% je poloha f místo 377mm 329 a 431 . Sférická vada vzroste cca na dvojnásobek Rayleighovo kriteria ( strhl 0,4, kriterium 0,8). To znamená velké zhoršení kvality, nemluvě o kvalitě na okraji pole , tam je to ještě horší.
Dej tam okulár na přímo a zaostři na nekonečno (Měsíc). Zhruba tam kde u okuláru je doraz leží pak f +- mm. Změř si tuto vzdálenost od zadní strany dalekohledu . Vyndej tubusek okuláru a připoj foťák a zaostři . Pak změř jak daleko je plocha uchycení foťáku (bajonet) . Pokud tyto dvě hodnoty budou shodné , tak posun f je cca 45mm a z toho vyplývá to prodloužení f což dělá cca 15% .
Jednoduché odvození ( s okulárem - s foťákem +45) = odchylka polohy f . Z výše uvedených hodnot posunů f se odvodí výsledné f .
Když se foťák nedá dát blíže , tak máš skutečně smůlu .

Našel jsem zajímavý článek o posunu ohniska teleskopů Schmidt-Cassegrain:
http://www.brayebrookobservatory.org/Br ... AKCASS.pdf

Na konci je pěkný graf závislosti ohnisek různých SCT a MAK.