Astronomické fórum

Katadioptrické dalekohledy jsou známy značným rozsahem ostření (pomocí posunu primárního zrcadla), takže obvykle nemají problém s použitím vybavení na okulárovém konci, jež prodlužuje  optickou dráhu (např. zrcátko či hranol, okuláry s dlouhým tělem před optikou, revolverový výměník okulárů, binohlava apod.). Nenalezl jsem ale nikde informaci o tom, kde vlastně je optimální poloha okuláru či zda na ní skutečně příliš nezáleží; tedy odpověď na docela praktickou otázku, zda zařazením např. revolverové hlavy se nezhorší celkové optické vlastnosti dalekohledu.

Laicky uvažuji o následujících okolnostech:
- Pokud je optická dráha před okulárem delší, je pro zaostření potřeba primární zrcadlo přiblížit k sekundárnímu, což znamená potřebu většího průměru sekundáru. Patrně je pamatováno na potřebnou rezervu, ale asi za cenu, že v optimální poloze primáru je průměr sekundáru zbytečně velký a zvyšuje tak zastínění. Jaké je vlastně potřebné posunutí primáru pro zaostření vzhledem k odsunutí okuláru; patrně menší (v poměru ohnisek primáru a sekundáru?) ?
- Sekundární zrcátko také musí být zřejmě rozměrově dimenzované s ohledem na užitečné zorné pole dalekohledu (tj. pro svazek vstupních paprsků odkloněný od optické osy), tak aby nedocházelo k význačné vignetaci, tj.  ztmavnutí okrajů pole. Do jaké míry ovlivňuje poloha primárního zrcadla vignetaci?
- Schmidtova korekční deska má údajně být u kompaktního typu dalekohledu (jako např. Celestron SCT) v ohniskové rovině primárního zrcadla. To zřejmě je ideálně splněno jen v jedné poloze zaostření, zatímco při velkém vysunutí primárního zrcadla z optimální polohy nikoli. Do jaké míry to ovlivňuje správnost korekce zobrazení (tj. jak citlivá je Schmidtova korekce na přesnou geometrii celé soustavy)? 

Podobné otázky lze ovšem formulovat i pro Maksutov-Cassegrain systém.

Má někdo z kolegů odpovídající informace, nebo zná vhodný odkaz?

Optimální poloha ohniska je tam, kde má svou uváděnou nominální hodnotu. Ohniskovou vzdálenost lze poměrně přesně změřit pomocí videokamery a dvojice hvězd, které se ještě vejdou na čip. Po umístění kamery zaostřím, vyhodnotím expozice a získám ohniskovou vzdálenost. Několik takových měření pro různé polohy kamery vynesu do grafu a najdu tak polohu, ve které je ohnisková vzdálenost rovna té nominální.

Při posunutí primárního zrcadla dojde ke změně polohy ohniska. Poměr těchto posunů je dán kvadrátem zvětšení sekundárního zrcadla. Např. primár o světelnosti f/2, zvětšení sekundáru 5x, výsledná světelnost SC je f/10. Když se primár přiblíží k sekundáru o milimetr, vyjede ohnisko dál o 25mm. Je vidět, že na poměrně velké změny v poloze ohniska postačí celkem malé posuny primáru. Myslím si proto, že změny ve vinětaci jsou zanedbatelné.

Co se týká mírně rozhozených aberací, nějaké vzorce by se asi daly najít na http://www.telescope-optics.net/, případně provést simulace průchodu paprsků. Praktickou odpověď ale mohou dát i výsledky dosažené v planetární fotografii. Značná část i těch nejlepších fotografíí byla snímána právě přes soustavy SC. Řekl bych, že mnohem důležitější než obava z těchto doplňkových aberací je mít opticky dobrou soustavu zobrazující tak, jak bylo zamýšleno při jejím návrhu.

  Jak už psal Karel. Vysunutí či zasunutí výsledného ohniska je dáno poměrem sekundáru (zvětšující poměr - u klasického Cassegrainu se třeba volí 3-4x) To záleží na optickém návrhu sestavy. U méně světelných sestav aberace tolik nezlobí, u světelných však jakékoli větší posunutí či naklopení optických členů (nadměrná vůle v posunu primáru) vás aberace docela pozlobí.
  Co se týká zaclonění a vinětace, v návrhu se s tím už kompromisně nějak počítá. Výsledná sestava tak není ideálem, ale v určitých mezích pracuje dobře, záleží na požadavcích co je od sestavy požadováno.
  Současný trend je mít přístroj co nejkratší, kompaktnější i přesto, že může ukazovat hůře, s větší náchylností k aberacím, rozkolimovaností než delší sestavy se shodným vstupním průměrem a ohniskem.  :-/
 

Kdysi byla recenze vlivu ostření na Posecu, ale s přechodem na novou verzi zdá se zmizela v propadlišti dějin, alespoň já už ji nenašel.

Bohužel to není jediná recenze co zmizela, musíme se na to podívat.

Děkuji za užitečné informace.

Predpokladám, že uvedené články na POSEC-u sú naozaj stratené (podobne nefungujú staršie odkazy z iných vlákien, napr. Velký achromát vs APO vs zrcadlo).

Je to škoda, POSEC má výborné články a pokiaľ by i zo starších šlo niečo zachrániť, bol by som rád.

Ad téma: Moja SCT 5" má ohniskovú vzdialenosť (pre mne potrebné zaostrenie) zrejme bližšie k 1400mm než nominálnych 1250mm.

Jmenovitá ohnisková vzdálenost u katadioprů je běžně uváděná pro použití originálního výstupu a zde umístěného okuláru. Pokud se zd epoužije dodatečný okulárový výtah nebo diagonální zrcátko, hranol, je výsledné ohnisko delší. Zhruba na 1 mm posunutí výsledné polohy ohniska je potřeba počítat, že je výsledná ohnisková vzdálenost o 6 mm delší

Skrze https://archive.org/web/ lze získat obsah zaniklých webů …