Příspěvek #59 od SIRIUS_758 » 21. 01. 2017, 20:01
Dnes jsem v pozdním odpoledni vytušil nadprůměrný seeing a počíhal jsem si na albedové útvary na Venuši. Hned jak mi zalezlo slunko za protější barák, započal jsem s konečnou fází temperace " vixeního" planetárního dvojčete - ED 81S + ED 103 - tedy spolu na jedné montáži. Brzy se ukázalo, že seeing je opravdu velmi slušný a vydržel takto až do konce soumraku. Úspěch při focení ronchigramů stálic by sice byl silně nahodilý, nicméně zvětšení cca 200x bylo jen mírně neklidné a tudíž i 400x velmi dobře použitelné. Refraktory mám perfektně sesouosené, takže jsem mohl dobře a bezprostředně porovnávat obraz Venuše při různých zvětšeních, resp. "mono" a "stereo" přes binohlavu. I při zvětšení 227x byl obraz planety natolik přezářený, že jsem byl ihned skeptický, že by se dalo v takovém jasu vysledovat nějaké jemné ztmavení. Ale dal jsem tomu čas a půlměsíc Venuše jsem pozoroval dlouhé minuty, a to velmi soustředěně. Po nějaké chvíli jsem začal nabývat dojmu, že určitá ztmavení tam přeci jen vnímám... Usoudil jsem, že je potřeba velký jas planety zmenšit a tak jsem v ED103ce Naglera 3,5 vyměnil za binohlavu s násobičem a nabil jí 7mm DeLite - zvětšení cca 215x. Obraz byl jasově příjemnější a já čekal další minuty na to, zda uvidím náznaky ztmavení líp, než při "mono" pozorování. Zlepšení se nekonalo, ale poměrně častá a navíc relativně dlouhá zklidnění seeingu mi umožnila použít i zvětšení 300x a dokonce i přes 430x ( Naglery 3,5 v binohlavě ). Při tomto velikém zvětšení už byl jas planety dostatečně "umírněn" a já žádná ztmavení v místech, kde jsem měl pocit, že při menším zvětšení chvílema byla vidět, ne a ne najít...
V ED81čce jsem nastavil zvětšení 179x "mono" a pozoroval rozdíl oproti binopohledu s několikanásobně menším jasem planety. A světe div se - v menším Vixenu a "mono" pohledu bych se opět přikláněl k tomu, že nějaké ty nehomogenity v osvětlení kotoučku Venuše přeci jen vidím. Ale při několikerém prostřídání pohledu do obou dalekohledů a různých obměnách okulárů a binohlav jsem celkem přesvědčivě usoudil, že na přezářeném kotoučku planety dochází k výskytu optického klamu, ke kterému svádí i jinak slušný seeing a především pro oko obrovský kontrast na hranici světla a stínu.
Skutečnost, že by binohlava zhoršila optickou kvalitu objektivu naprosto vylučuji a to hned z několika důvodů :
- obraz je i při zvětšení přes 400x velmi ostrý a zaostřený obraz Venuše zcela bez barevných lemů
- při pozorování jiných planet a Měsíce vidím v binohlavě vždy více detailů, nebo tyto lépe, než v "mono". Např.dnes jsem pozoroval i Mars a s viditelností albedových útvarů i na tak malém kotoučku nebyl od zvětšení cca 200x žádný problém. O kvalitě sestavy ( ED103 + Mark V s násobičem ) svědčí i to, že i v takto malém průměru byly dnes v binohlavě při zvětšení 430x vidět detaily na Marsu lépe, než při zvětšení menším - přitom pro 215x byly použity 7mm DeLite s lepším kontrastem, než 3,5mm Naglery pro zvětšení 430x.
Závěrem tedy konstatuji, že na velmi jasné Venuši pokládám za velmi nepravděpodobné vidět nějaká ztmavení - v nějaké "dvoustovce" nebo dokonce ještě větších Newtonech si to už vůbec nedovedu představit. Už ve 100mm objektivu to vybízí k použití šedého filtru nebo aspoň binohlavy a velkého zvětšení. Pokud by v atmosféře Venuše nějaké jasové nehomogenity ve viditelném spektru byly, musely by je snadno zachytit dnes používané planetární kamery.