Astronomické fórum

Když pozorujeme planety na noční obloze pouhým okem, jeví se jako bílé tečky. Mars je lehce do červena, ale třeba Jupiter se zdá být čistě bílý, i když ve skutečnosti na něm bílá není převládájící barvou. Proč tomu tak je?

Ludd: Vítej na AF. No já nevidím Jupiter čistě bílej a to ani když je vysoko na obloze.  Každý má citlivost na barvu v noci trochu jinou. A ten Mars je spíš oranžovočervený.

Proč tomu tak je?
A nemůže to být tím, že Jupiter je oproti Marsu výrazně jasnější (mv-2,7) odráží zkrátka víc světla a tak ho vnímáš jako výrazně světlejší bod ?

Řekněme, že sedím v raketě půl miliónu kilometrů od Jupitera. Kochám se modrými a hnědými barevnými pruhy, rozhodně nevidím zářící kouli. Pak zařadím zpátečku a začnu se vzdalovat. Jupiter se bude zmenšovat, až jej uvidím jako tečku. Ta tečka bude velmi jasná, téměř bílá, možná s určitým barevným nádechem.
Nemá to třeba něco společného s odlišným vnímáním jasu a barev pomocí tyčinek a čípků v oku?

Ta tečka bude velmi jasná, téměř bílá, možná s určitým barevným nádechem.
Nemá to třeba něco společného s odlišným vnímáním jasu a barev pomocí tyčinek a čípků v oku?
Při vzdalování se od velkého světelného zdroje bude do tvého oka dopadat míň světla a tvoje oči se budou těmto světelným podmínkám přizpůsobovat - změní se tvoje citlivost vnímání barev právě díky rozdílenému zapojení několika druhů čípků a tyčinek - během té adaptace na tmu se maximum vnímání spektrání citlivosti posune od 550nm na nějakých 505nm vlnové délky, utlumena je funkce barvocitlivých čípků a citlivost přebírají tyčinky.
Nevím jestli to lze vztáhnout i na pozorování Jupitera z dálky, ale barvy kratších spekter se za tmy jeví světlejší.

Rozhodně je vnímání barev značně individuální i za normálního denního světla.
Při pozorování světelného bodu v dálce bude hrát roli tvého subjektivního vnímání barvy také pozadí a to není vždy uplně tmavé. (v tomto případě to asi nebude hrát tak podstatnou roli)

A rekl bych,ze je to i dost o cviku s mozna i 'pameti'. Ja jsem treba na zacatku taky vse vnimal jako bilou...

A rekl bych,ze je to i dost o cviku s mozna i 'pameti'.

taky si myslim -
když vezmeme například světelné zdroje o různé barevné teplotě .. jsem si myslel že led diodové osvětlení k vánočnímu stromku co mám je víceméně bílé než jsem v obchodě vyzkoušel jiné a to
o dost studenější světlo .. takže mi to mozek rychle přehodnotil na "žlutou"

Aby toho nebylo málo, mé oko vidí Jupitera jako nezpochybnitelně žlutého

Při vzdalování se od velkého světelného zdroje bude do tvého oka dopadat míň světla a tvoje oči se budou těmto světelným podmínkám přizpůsobovat

Při vzdalování bude plošný jas kotouče Jupitera stále stejný - oči se nepotřebují žádné změně jasu přizpůsobovat

Při vzdalování bude plošný jas kotouče Jupitera stále stejný - oči se nepotřebují žádné změně jasu přizpůsobovat
Ale bude se zmenšovat a když se podívám na noční oblohu a na Jupitera tak moje oči se přizpůsobí nejen plošnému jasu kotouče Jupitera, ale také celkovému jasu v mém zorném poli.

Já ti rozumím, ale v dalekohledu na téže noční obloze bude barevný , zatím co v témže dalekohledu na denní obloze bude bílý
Nejedná se spíše tedy o fyziologický jev ?

Nejedná se spíše tedy o fyziologický jev ?
Teď nerozumím jak to myslíš, jako fyziologický jev můžeme chápat celý ten proces našeho zrakového vnímání s jeho mechanismy a nejen po stránce optických a biochemických přenosů informace, ale také interpretace mozku kde hraje roli zkušenost, a jistě třeba také emoce únava atd - když to vezmu obšírně.

Pokud je tam nějaký patologický činitel, nějaká porucha - pak se to vnímání bude měnit.
Rozhodně to beru jako fyziologický jev, a pokud vnímáme barvu Jupitera jako pozorovatelé rozlišně - je to v rámci nějaké variabilní odchylky.

Ale tak jsi to asi nemyslel - mimochodem já se ještě na Jupitera ve dne dalekohledem nedíval tak si to nedovedu představit - ztráta kontrastu při vysokém jasu okolí ? (přesvětlená atmosféra)?