Pozorujeme pouhým okem
Napsal: 22. 11. 2013, 17:38
Oko - hlavní nástroj každého pozorovatele. A přesto zde dosud nemá pozorování pouhým okem své vlastní vlákno. Jaké DSO lze spatřit pouhým okem? Jaké hvězdy vidíte barevně? Jakou nejslabší hvězdu se vám podařilo vykoukat? Je v lidských silách uvidět Barnardovu smyčku? Sám se dívám na oblohu docela rád. Občas se snažím hledat objekty známé z širokoúhlých fotografií. Některé objekty, především tmavé oblaky, jsou příliš velké, než aby se vešly do zorného pole standardního dalekohledu. Na mnoho z nich je potřeba úsilí srovnatelné s nejslabšími DSO v dalekohledech. Na pozorování slabých objektů očima si musí člověk trochu zvyknout, nejde tak snadno použít boční vidění jako u dalekohledu, protože se musíme dívat bočním pohledem oběma očima naráz. Zřejmě se záživnost pozorovávání okem bude zvyšovat s kvalitou oblohy. Myslím si, že viditelnost některých temných oblaků slouží k odhadu pozorovacích podmínek lépe než MHV.
Samořejmě jsem si téma vymyslel, protože do něj chci něco přispět. Jedná se o zážitky z nejlepší noci, kterou jsem tuto sezónu zažil. Sice je trochu pozdě, protože ta noc byla v září, ale teď, s odstupem doby, považuji toto pozorování za letošní největší úspěch. Hned po zahájení pozorování jsem poznal, že se chystá vyjímečná noc v tomto jinak podprůměrném roce. Obvykle vidím hranici Mléčné dráhu v úrovni severní strany Pegasova čtverce, odkud pak pokračuje k Pegasově nozdrám - Enifu. Tentokrát se Mléčná dráha rozprostírala až ke krku Pegasa, kde se jevila jako opona nesmírného množství drobných hvězd. Tedy alespoň jsem měl velmi silný pocit, že to tak je. Dal jsem se do odhadu MHV. Vybral jsem si oblast, kterou jsem předtím neznal a pár minut čekal co se mi ukáže. Výsledek mě docela překvapil. Odvážně problikávaly hvězdy 7,3 mag. Jindy musím hodně napínat zrak, abych takové hvězdy spatřil, nebo se mi to vůbec nepovede. Následně jsem se pustil do pozorování dalekohledem, ve kterém některé objekty byly opravdu krásné, ale to do tohoto vlákna nepatří.
Takže přejděme k okamžiku, kdy jsem zvedl oko od okuláru a podíval se na oblohu. A uviděl To. Poblíž pravé strany Pegasova čtverce, kousek na západ, se táhl podlouhlý tmavý oblak v severojižním směru (A). Nikdy jsem o něm neslyšel, ani ho neviděl na fotografiích. Chvíli jsem nevěděl, jestli se mi to jen zdá nebo tam opravdu je. Řekl bych, že tam byl tak na 70% (50% znamená nerozhodně). Po chvíli jsem se tam podíval znovu a on vypadal trochu jinak. Zkrátka objekt na hranici postřehnutelnosti. Možná jsem jen podlehl optickému klamu, kdy jsem si podvědomě spojil oblast bez jasnějších hvězd do podoby oblaku.
Naproti tomu jsem vcelku jednoznačně zaregistroval v jeho jižní části o stupínek tmavší flíček (B) západně od "dvojhvězdy" Chi a Dzeta v krku Pegasa.
Třetího tmavého pásu (C) v této oblasti jsem si všiml nejpozději, zato se dal pohledem držet stabilně, když jsem správně natočil hlavu a oči. Vedl zhruba od Enifu k čumáku Delfína. Ztrácel se tam, kde začínal vystupovat středový pás Mléčné dráhy. Jako by byla Mléčná dráha jakousi hrází, o kterou se oblak v letu zarazil.
...
Samořejmě jsem si téma vymyslel, protože do něj chci něco přispět. Jedná se o zážitky z nejlepší noci, kterou jsem tuto sezónu zažil. Sice je trochu pozdě, protože ta noc byla v září, ale teď, s odstupem doby, považuji toto pozorování za letošní největší úspěch. Hned po zahájení pozorování jsem poznal, že se chystá vyjímečná noc v tomto jinak podprůměrném roce. Obvykle vidím hranici Mléčné dráhu v úrovni severní strany Pegasova čtverce, odkud pak pokračuje k Pegasově nozdrám - Enifu. Tentokrát se Mléčná dráha rozprostírala až ke krku Pegasa, kde se jevila jako opona nesmírného množství drobných hvězd. Tedy alespoň jsem měl velmi silný pocit, že to tak je. Dal jsem se do odhadu MHV. Vybral jsem si oblast, kterou jsem předtím neznal a pár minut čekal co se mi ukáže. Výsledek mě docela překvapil. Odvážně problikávaly hvězdy 7,3 mag. Jindy musím hodně napínat zrak, abych takové hvězdy spatřil, nebo se mi to vůbec nepovede. Následně jsem se pustil do pozorování dalekohledem, ve kterém některé objekty byly opravdu krásné, ale to do tohoto vlákna nepatří.
Takže přejděme k okamžiku, kdy jsem zvedl oko od okuláru a podíval se na oblohu. A uviděl To. Poblíž pravé strany Pegasova čtverce, kousek na západ, se táhl podlouhlý tmavý oblak v severojižním směru (A). Nikdy jsem o něm neslyšel, ani ho neviděl na fotografiích. Chvíli jsem nevěděl, jestli se mi to jen zdá nebo tam opravdu je. Řekl bych, že tam byl tak na 70% (50% znamená nerozhodně). Po chvíli jsem se tam podíval znovu a on vypadal trochu jinak. Zkrátka objekt na hranici postřehnutelnosti. Možná jsem jen podlehl optickému klamu, kdy jsem si podvědomě spojil oblast bez jasnějších hvězd do podoby oblaku.
Naproti tomu jsem vcelku jednoznačně zaregistroval v jeho jižní části o stupínek tmavší flíček (B) západně od "dvojhvězdy" Chi a Dzeta v krku Pegasa.
Třetího tmavého pásu (C) v této oblasti jsem si všiml nejpozději, zato se dal pohledem držet stabilně, když jsem správně natočil hlavu a oči. Vedl zhruba od Enifu k čumáku Delfína. Ztrácel se tam, kde začínal vystupovat středový pás Mléčné dráhy. Jako by byla Mléčná dráha jakousi hrází, o kterou se oblak v letu zarazil.
...