Při tebou uvedených parametrech mi vychází zrcátko 70mm, při průměru tubusu 190mm (je záměrně malinko poddimenzovaný, bude už trošku clonit) při délce OAG+spojení na tubus 70mm a hloubce foťáku + T-kroužku 50mm. Tzn. ohnisko je 120mm od boku tubusu, a kratší to určitě neuděláš. Nutná díra v boku tubusu je 58mm.
Vidím to dost bledě, tedy myšleno na kinofilm. A nebo za cenu kompromisu a smíření se s vinětací.
Pokud bys fotil digitálně (formát blízký APS), stačilo by zrcátko 60mm, a díra v boku tubusu 46mm, tady by už asi ten OAG a prošel. Co ale myslím neprojde je ta koma v OAG, a z toho plynoucí nižší přesnost pointace. Při ohnisku 930mm je to dost náročné, a pro focení na film, kde jsou expozice dlouhé bohužel asi pointační dalekohled nepůjde moc dobře použít.
Teď fakt nevím, co poradit. Byl jsem v podobné situaci. Když jsem fotil na film, používal jsem OAG Tracker III, který měl vnitřní průměr kolem 70mm a 80mm sekundár na 210-ce. S vinětací to bylo OK, zbývala malá. Pointaci znesnadňovala značná koma. Eliminoval jsem ji softwarově, protože jsem k pointaci používal notebook. Nicméně dokonalé to nebylo, a zvláště při horším seeingu to nebylo ono. Na film to celkem vyhovělo. Po přechodu na digitální fotoaparát jsem byl nucen začít pointovat pointačním dalekohledem, a ukázalo se nutné vylepšení newtona:
Tubus svařený z 1.5mm duralu, zrcadlo přitmelené v objímce na 9 bodech "bobky" ze silikonu, objímka stavitelná 6 šrouby (3x stavěcí, 3x aretační proti) přesný výtah typu Crayford a všechny ostatní části z kovu.
Pointér je přidělaný napevno, do rybiny, která je přišroubovaná na druhé liště přes třmeny tubusu. Pointér je tedy nepohyblivý. Pointační hvězda se hledá přípravkem s pohybem kamery ve dvou směrech ve fokální rovině, po nalezení se zaaretuje. Newton s ohniskem 1 metr se nechá upointovat refraktorem s ohniskem půl metru bezproblémů takto:
http://hvbo.cz/foto_astronomy_cz/Hi_res/M13.jpg
(dodávám jen, že délky expozice jsou do 10minut)