Věda má jít ruku v ruce s pozorováním či experimentem. Vyslovovat hypotézy, které nelze pozorováním či experimentem dokázat, je pouhé filozofování. V astronomii, když mám nějakou hypotézu, navrhnu pozorovací strategii, která povede k jejímu ověření, pak se pozoruje, zpracovávají data, občas z nich vyleze něco nečekaného, což vede k další hypotéze, jejíž ověření vyžaduje další pozorování atd. To jsou věci, které trvají roky i desetiletí a vedou k velkým objevům.
Pak jsou ale lidé, které vysloveně přitahují události či objekty, u nichž je zřejmé, že pro ně už žádná další pozorování nebudou. (Třeba taková Tunguzska by mohla vyprávět
). U nich mohou popustit uzdu své fantazie, protože už nikdo nepořídí pozorování, která by tu jejich "hypotézu" potvrdila či vyvrátila.Pokud jde o 'Oumuamua, tam pozorování hovoří jasně:
- dráha objektu byla ovlivněna negravitačními efekty. To je vidět z astrometrie, což jsou ta nejpřesnější data pro ten objekt pořízená, a je to zcela bez diskuze.
- objekt na snímcích nejevil kometární aktivitu (to si může každý ověřit znovuzpracováním snímků).
- nepřítomnost kometární aktivity na snímcích neznamená nulovou aktivitu, ale pouze omezuje aktivitu pod určitou horní mez, nad kterou už by se na snímcích projevila. To spočítá každý, kdo dělá do komet.
- aktivita menší, než je tato horní mez, stačí k tomu, aby se pomocí ní vysvětlily pozorované negravitační efekty.
To vše už bylo dávno uděláno a opublikováno, a tím je podle mě případ uzavřen. Kdyby lidé, co do teď nad 'Oumuamua filozofují, radši vymýšleli pozorovací strategie, jak další takové objekty objevit, a žádali na to o pozorovací čas, prospěli by vědě víc...
