Vzhledem k pozorovacím možnostem, schopnostem, podmínkám, místní turbulenci vzduchu a po překonání "horečky z průměru" a dalších "objektivních příčin"
nejvíc s binohlavou používám malé refraktory ED 66, Tak 76, Tak 100 a TS 102 na AZ montážích při zvětšeních 20 – 250x. Jak jsi psal výše i jinde, raději se kochám klidnějším obrazem při menším zvětšení i za cenu menších detailů, ale častěji. Na chatě mám v "trvalé temperaci" Maksutov Cassegrain ATC 160 EX, takže jsem takový „reflektofraktorián“
. Na DSO je to v podstatě jedno, ale na Měsíc s binohlavou ho vytáhnu, pokud je Měsíc vysoko a ještě v určitých částech oblohy, protože když se přesune k jihu nad Drahanskou vrchovinu, je obraz často jako pod proudem vody v potoku, a to i v těch refraktorech. Minulý rok v létě jsem ATC 160 s binohlavou Baader Mark V zkusil na jasných DSO objektech porovnat s binokulárem APM 82. Zvětšení jsem měl, vzhledem k dostupným okulárům, v binokuláru 85,5x (ATC f 11Es + barlow 2x) a v maksutovu 93x (ATC f 26P). Byla to jen taková rychlovka na způsob, jaký nápadný rozdíl bude na první pohled vidět. Zda je lepší 2 x 82 mm nebo 1 x 160 mm s binohlavou.
Dodnes si nejvíc pamatuju pozorování M13 a epsilon Lyr. Pozadí oblohy se mi jevilo v obou přístrojích stejně tmavé, celková jasnost M 13 také. V bino APM 82 byla M13 zrnitá bočním pohledem, ale v ATC 160 přímo. Slabé hvězdičky kolem hvězdokupy byly v ATC 160 jasnější. Detaily přímo v hvězdokupě jsem nesledoval.
Epsilon Lyr byla v obou přístrojích krásně rozdělená, prostě „hvězdičky jako špendlíčky“. Při větším soustředění však bylo vidět, že Mak není úplně vytemperován. Okraje hvězd občas zaplápolaly malým plamínkem, kdežto v binokuláru byly hvězdy jako přibité. Možná to byl i vliv menšího průměru APM, ale spíš tipuji na pomalé ochlazování okolního vzduchu od lesa a nestíhání temperance ATC. Každopádně mám v plánu se k tomuto porovnání podrobněji vrátit. Ale zatím si myslím, že 1 x 160 mm + binohlava ukáže víc, než 2 x 82 mm.
Níže dokumentační foto.
