objektiv 400-600mm pro středoformát

[SIRIUS_758]

... přesně tak ! :'(

Přemýšlím teď, kolik by dnes "unesl" diapozitiv exponovat, než by neúnosně vlivem světel. znečištění vybledl..Vždyť to už kdysi dávno bylo něco, když se dalo půl hodiny, nebo dokonce 40min. ( při běžné světelnosti mezi 4 a 5,6 ).

... a těch letadel co přibylo ! Několikanásobně.. :-[ A satelitů zrovna tak.. Tohle dostat z filmu není taková hračka, jako skládáním digitál. snímků. Vím co je to za piplačku,když mi, byť v profi KODAK, laboratoři poškrábali diáky - několik podél. čar přes celé políčko ( půlku filmu ! ) - zaplatěj vám cenu filmu, ale co to je, že ?

Dnes je vývoj takový, že i promítání diapozitivů ustupuje velkým televizím s vysokým rozlišením, takže většina kapku starších jako já, se snaží archiv na emulzi digitalizovat. Zrovna tak mi připadá jako obrovské plýtvání časem, pokud bych na emulzi pořizoval více dlouhých expozic a ty pak skládal, abych aspoň něco odstranil a vylepšil - takže moře času a navíc hodně náročného pointací dlouhých expozic, a pak stejně hodiny v laboratoři digitální..

[Michal1]

Pentax 6x7 vlastním už rok a už jsem se snažil pilně fotit. Expozice kolem 1h mi na mém stanovišti nedělají problémy. Zatím jsem spíš limitovaný přesností ustavení montáže. Zkoušel jsem i 2h v nadhlavníku. Snímek už byl dost světlý, ale poravdě řečeno, nepoznám, jestli kvůli SZ nebo husté Mléčné dráze (IC1396, f=200mm, f/5.6, diák E200).  Horší bylo, že už byly hvězdy opravdu hodně rozjeté. V nejbližších dnech bych měl mít snímky naskenované, tak pak něco dám na fórum. Kupodivu jsem se setkal i s opačným názorem, že se někomu lépe dařilo fotit na film než na digiťák ve světelně znečištěné oblasti, tak ten člověk nakonec zůstal jen u filmu.

Když projdu internet, tak na širokoúhlých snímcích zase film zcela jasně válcuje digi, alespoň dle mého vkusu. Prostě záleží na tom, co si každý představuje pod dobrou astrofotkou. Pokud jde někomu o množství slabých objektů nebo zachycení různých detailů, tak je asi pro něj opravdu lepší DSLR nebo CCD. Filmové obrázky však mají svůj charakteristický vzhled: typické barevné podání, tvary hvězd, šum ("zrno") atd. Nikdy se nevyskytnou takové věci jako nazelenalé hrudkovité hvězdy nebo rosolovité mlhoviny. Tvrdí se, že to lze napravit při počítačovém zpracování. Párkrát jsem to zkoušel a nepovedlo se to. Každý detektor dává pro sebe charakteristické snímky, které je s jiným typem detektorem obtížné napodobit. Při zorných polích několik stupňů se již síly mezi filmem a digi vyrovnávají, ale pro mě film stále převažuje. Pod 1 stupněm začíná království CCD. Ještě další argument ve prospěch filmu: V dnešní době fotí skoro každý na digi. Tak proč se snažit o to samé, když se můžu podívat na snímky těch, kdo mají více zkušeností a peněz? Raději se vydám cestou, po které skoro nikdo nejde a přitom se ani zdaleka nedá říct, že je marná. Je sice obtížnější, ale dobrý výsledek vždy něco stojí. Tolik na vysvětlenou těm, kdo se diví, že stále fotím na film.

Jinak se mi také dostalo možnosti fotit i Atikem 16IC. Na něj fotím pokud podmínky nejsou dost dobré pro vizuální pozorování nebo pro film. Zatím stále zápasím s pointací, takže ani snímky nikde veřejně neprezentuji.

M.

[MilAN]

Pánové, s posledním příspěvkem budu zásadně nesouhlasit.
Světelný smog je sice  možná větší, ale není to tak katastrofální přírůst, jak by  podle vašich příspěvků  mohlo vypadat. Protože fotím  50 let převážně z jednoho místa, můžu srovnávat. Pokud jsem před 30 lety měl  MHV 5,8 a teď 5,2  ( ve 40.000 městě,)  mělo by mi to expozici zkrátit  o cca  1,7x . Pokud jde o film , zapomínáte  na Schwarzschildův exponent . Ano , dříve jsem mohl exponovat na film  100 ISO klidně 2 hodiny. Což převedeno  na  absolutní expozici při k=0,61 ( obvyklá hodnota  exponentu u  černobílých filmů ) představuje  čas  pod 4 minuty.  A exponovat 2,5 minuty si dovolím i pomocí DSLR dnes. Další věcí je dosah: po 2 hodinové expozici  jsem se dostal  Sonnarem 4/300 na 15,1 mag.  Což  dosáhnu hladce po 10s expozici  pomocí  DSLR.  Pokud šlo o barevné filmy,  měly k= 0,65 - 0,71 , pro každou barevnou složku  se film choval jinak.  Gradienty prakticky neodstranitelné.
Pokud zazněla otázka, kdo zde fotil Pentaxem 6x7, dovolím si tvrdit, že pro použití tohoto přístroje nebyl žádný důvod.  Pro dlouhé expozice nebylo z celého drahého přístroje potřeba vůbec nic, navíc rovinnost svitkového filmu  se velmi  těžko získává i ve speciálních vakuových kazetách.  V té době astronomové i amatéři běžně fotili na planfilm, který se běžně ( mimo naše hranice , samozřejmě) dodával ve formátu 6,5 x 9 cm a 4" x 5".Ten se vkládal do kazet, ať  jednoduchých , dvojitých nebo  podtlakových. A protože jsem takhle nějak fotil 40 let, asi mě nikdo nepřesvědčí o "výhodách"   focení na film :)

[LKamarad]

Jo to já skládal naposledy 4 časosběrný a 5 dynamickejch vrstev (20 diáků 6x6cm) někdy předloni a byl to vojeb na 14 dní .....
Photoshop sice "umí" zarovnání vrstev ale v reálu z filmu to NEUMÍ tudíž každej sken jsem musel posouvat, rotovat a hlavně lokálně varpovat abych vykompenzoval nerovnoměrně smrštěnej film (při vyvolávání a sušení) .......
Absolvoval jsem to mnohokrát .... ale už NIKDY  :-[(maximálně v příští inkarnaci, ale to už budu stejně vosel a bude mě zajímat jen kvalitní pastva a VIP výběrový seno)  :D

p.s.
Non APO objektivy od Pentax 6x7 jsou měkká sračka ... měl jsem je několik měsíců v roce 1990 a oproti Psixovejm Aus(šus) Jena DDR to byl pro mě šok :o
Jinak obecně střední formát bez přisávání filmu k přítlačný destičce je použitelnej tak od clony 16 ....... :P