Tak mam dnes v noci zase jeden z extremnejsich astrofoto zazitku dovolene.
V ramci rodinne dovolene na Krete jsem se po ulozeni prcku vzdalil na jizni SZ nepostizenou cast ostrova. Z predchoziho denniho pruzkumu jsem mel vytipovano nekolik lokalit s rozumnym vyhledem na jih (cim dale na jih tim lepsi obzor) dostupnych za cca 35, 45, 65 minut jizdy od hotelu. Na dvou blizsich jsem se cestou zastavil, ale vzdy mne odradil obrovsky vichr od severu (neumim to moc presne odhadnout, ale byl problem proti vetru jit, kdyz jsem se o nej oprel mel jsem pocit ze ze jsem nejmene 20stupnu od svislice) hadam tak 15 m/s s poryvy hodne nad 20m/s. >:(
A tak jsem se pustil dale k mori (myslel jsem si naivne, ze kdyz obetuji nadmorskou vysku vitr polevi), vyzkousel jsem i nekolik terennich nerovnosti a opustenych kapli jako vetrnych stitu, ale pozadavek na vyhled na severni pol 35stupnu nad obzorem, ty nejkvalitnejsi vetrne kryty bohuzel vyloucil...
No nebudu to natahovat, nakonec jsem po hodine a pul skoncil na vyhlidkove plosine nad utesem padajicim cca 300m dolu k mori smerem k jihu (takze jsem mel negativni jizni obzor).
Vichr sice neustal, ale prece jen to bylo alespon trochu chranene severnim svahem a misto trvaleho slo spise o ty poryvy. Chvili jsem premyslel, jestli za danych podminek ma vudec cenu vytahovat astrotrac, ale zkusenosti z Chilskeho sedla 4000m n.m. potvrzovaly, ze to smysl ma. Nastesti pro mne - nikoliv pro sum na fotkach - byl vcerejsi vitr alespon o 20st. teplejsi nez ten v sedle nad Copiapo.
Fiat Punto z pujcovny jsem postavil 3-4m od srazu tak, aby se v jeho zavetri dal postavit astrotrac a bylo okolo nej dost mista na manipulaci. Prece jen jsem se nehodlal nasledovat priklad Ikaruv. Pozdeji se ukazalo, ze prave toto postaveni bylo zdrojem velmi neprijemnych zazitku po zbytek noci.
Uplne bych zapomel na oblohu, ktera byla proste uzasna! Sice zdola, z urovne hladiny, svitila mala rybarska vesnicka nekolika desitkami lamp a na obzoru byly dva male majaky, ale tma byla velmi solidni (v oblasti hlavy Stira cca 30st nad obzorem ukazovalo SQM-L hodnoty okolo 21,50-60, pozdeji po 1-2 rano se obloha zhorsila nekam k 21,40). Stir i Strelec byli komplet a v oparu nad morem vykukovaly kousky Kentaura, Ary a dalsich jiznich souhvezdi. Mimochodem pouhyma ocima neslo rozeznat morsky obzor (jinak nez ze postupne zmizely hvezdy i Mlecna draha), kde presne je jsem zjistil az z nahledove fotky. Obrysy hor proti obloze rozeznat samozrejme byly celkem ostre. Kdo mne zna vi, ze nejsem zadny vizualista a tak, az je zpracuji, necham za sebe mluvit nejaky ten snimecek. Jedna nahledova fotka 15s, 14mm objektivem davala celkem slusny prehled toho, co muze videt neozbrojene oko, kdyz se adaptuje na tmu (pro me oko byl dosah fotky samozrejme vetsi, ale take jsem nikdy nevidel to co MaG nebo KaoS ocima).
No a ted k tomu silnemu zazitku. Po ustaveni montaze a rozbehnuti foceni jsem si oddychnul, ze to horsi mam za sebou a spokojene jsem zalezl do auta s tim, ze si na dve hodky zdrimnu, nez mne budik vzbudi, ze dobehlo ramenko astrotracu...
... takovy byl tedy plan...
Jiz za nekolik minut jsem vystresovane pobihal zase po skalni terase a hledal dostatecne velke kameny, kterymi jsem postupne plnil podlazku za prednimi sedadly vozu a jeho zavazadlovy prostor. V poryvech silneho vetru se nezatizeny vuz tak kolebal v tlumicich (klice v zapalovani mlatily o palubku), ze jsem paranoicky propadl pocitu, ze s pristi vetsi poryv auto stojici kolmo k nemu proste prevrati a po prekonani poslednich 4 metru shodi se skaly...(kde samozrejme nebyla zadna zabrana ci svodidlo).
Nevim kdo jste to zazil, a jak by podobna situace vypadala, ve dne a na rovine ci znamem terenu, ale ja jsem ani po naplneni kufru cca 100kg kamenu, ktere to kymaceni zretelne ztlumilo (a nebo jsem si na nej zvykl) stejne nebyl schopen strachy "zamhourit oci" ... :-[
Paradoxem je, ze relativne tezky, ale nizky dreveny stativ, masivni paralakticka kolebka a kratky objektiv (100mm) na astrotracu nemely ani v techto podminkach s vetrem prakticky zadny problem... takze tato sestava posunula svuj limit pouzitelnosti ve vetru o notny kus dale.
Navic se podarilo takove ustaveni, a krystal v AT kmital pri 18st spravne, takze se i pet fotek po 3 minutach dostalo do 2-3 pixelu mezi prvnim a poslednim (to vidim zatim jen z max. nahledu na LCD Canonu, takze to berte s rezervou a ja to potvrdim/vyvratim vecer az zpracuji nejake fotky).
PS: Ma s tim nekdo realnou zkusenost, pri jake rychlosti vetru hrozi prevraceni maleho auta velkosti Fiat Punto? Jaky vykyv v tlumicich uz je dostatecnym varovanim k opusteni vozidla, nebo jeho preparkovanim?
Nebo slysim travu rust a "strach ma velke oci"?
PS2: nejak tady na pomale a nespolehlive lince nemohu najit topic "zazitky z pozorovani", takze kdyby moderator rozhodl ze tento prispevek se hodi spise tam, ma muj plny souhlas k presunuti...
