Chemik1 píše: ↑20. 11. 2024, 17:15
Moc nechápu snahy toto téma vymazat nebo zakázat.
Hypotéza je to zajímavá a stojí za popřemýšlení. Nicméně matematika, která by z hypotézy učinila teorii tam chybí. Námitka 13.2. je jednoduchá a logická.
Moc děkuji za zastání a za vaši věcnou a konstruktivní kritiku u Námitky 13.2. Na toto musím reagovat a je to pro mě výzva se s tím tady veřejně poprat. Zkoumal jsem to celé vašima očima a musím uznat, že máte 100% pravdu. Už to vidím taky. Moc děkuji za tento přínosný postřeh, moc jste mi pomohl. To, co tam autor předvedl jste nejlépe popsal vy sám a já se pod váš názor podepisuji. Vůbec ,,nechápu" tento autorovo ústup do bažin.
(Mezi námi, na vině je již velmi vysoký věk autora)
Autor měl skvělou příležitost Feynmaovu námitku usmažit na grilu a autor by to jinak s lehkostí zvládl.
To co autor tedy ,,spískal" já s radostí napravím jak v samotné publikaci Reciproční fyzika, tak i tady a teď.
Tak jdeme na tu logickou námitku.
Feynman při popisu gravitace jako "deště" totiž zapomněl hned na klíčový aspekt – zakřivení časoprostoru, které ovlivňuje interakci částic gravitace. Když Feynman hovořil o gravitačním "dešti" a srovnával ho s deštěm padajícím na běžící osobu, vycházel z předpokladu, že pohyb Země vytváří odpor ve formě částic, které na ni narážejí. Avšak tato představa vůbec nezohledňuje zakřivení časoprostoru způsobené pohybem Země proti částicím energie. Ve skutečnosti, podle obecné teorie relativity, pohyb tělesa v zakřiveném časoprostoru způsobuje, že částice gravitace (nebo jejich ekvivalent) jsou usměrněny tímto zakřivením, což eliminuje efekt "deště" v podobě odporu.
Místo toho, aby pohyb Země způsoboval její zastavení kvůli odporu, zakřivení prostoru přesměruje částice v souladu s tímto zakřivením, což pohyb tělesa nebrzdí.
A konečně, ve směru letu země je samozřejmě zakřivení prostoru větší vzhledem k větší integraci energie než v tom našem pomyslném ,,závětří“ - zezadu.
Zakřivení prostoru tedy v tomto kontextu hraje roli v usměrnění a "filtrovaní" gravitace, což mění způsob, jakým na Zem působí gravitační síly. Pokud by Feynman vzal v úvahu zakřivení prostor-času, zjistil by, že gravitace není „odpor“ proti pohybu tělesa, ale naopak součástí dynamiky, která těleso usměrňuje v souladu s touto zakřivenou geometrií.
Tedy kombinace zakřivení a energie:
Energie je vždy podle Einsteina základní činitel pro vznik a fungování gravitace, v podstatě integruje teorii relativity s myšlenkou, že gravitace není jen silou, ale dynamickým projevem prostoru a energie. Tento pohled poskytuje mnohem širší a komplexnější rámec pro chápání gravitace než Feynmanův jednoduchý model „deště“.
A aby bylo úplně jasno: zakřivování prostoru není příčinou gravitace, ale jejím přirozeným důsledkem. A toto zakřivení prostoru je ve Feynmanově připodobnění deště vlastně takovým gravitačním deštníkem.
Vesmír je nádherně seřízený stroj a my jen zíráme s údivem na jeho funkčnost a jednoduchost, kterou jen pomalinku a po kouskách odhalujeme.
Mě by hrozně zajímalo, co by mi Feynman odpověděl, kdybych mu toto vše řekl.
Odpověděl by mi snad, že Einstein se s tím zakřivením časoprostoru zmýlil?
Proč to Feynman nezmínil v celém kontextu? Proč řekl jen půlku? Proč zase vynechal Einsteina? Udělal to schválně? Víte kolik lidí tím odvedl od skutečné pravdy? Nebo jen něco blábolil pro časopis a vůbec si neuvědomil jaké blbosti tvrdí?
Každý ať si to posoudí už sám.
Zajímavé je sledovat ale Einsteinovo postupnou změnu přístupu k energii v jeho teorii relativity.
Odmítnutí klasického éteru ve speciální teorii relativity (1905)
Jeho výrok: „Speciální teorie relativity nevyžaduje žádný éter, aby vysvětlila fyzikální vlastnosti prostoru. Koncept éteru je nadbytečný, protože světlo se může šířit vakuem bez nutnosti jakéhokoliv média.“
Návrat „éteru“ v obecné teorii relativity (1915)
Jeho výrok: „V obecné teorii relativity však prostor není prázdným vakuem. Je nositelem fyzikálních vlastností, a proto můžeme mluvit o éteru, avšak bez mechanických vlastností, jaké mu byly dříve přisuzovány.“
Éter jako vlastnosti časoprostoru (1920)
Jeho výrok: „Prostor bez éteru je nemyslitelný; neboť v takovém prostoru by nejenže nemohly existovat žádné fyzikální jevy, ale samotné pojetí prostoru a času by ztratilo svůj smysl.“
Tento posun ukazuje Einsteinovu intelektuální flexibilitu a ochotu revidovat své názory na základě nových důkazů a teorií.
Z výše uvedeného jsem přesvědčený, že jak Einstein stárnul, tak už nebyl schopen naplno vzdorovat kvantovým fyzikům, kteří chtěli gravitaci stále vysvětlovat úplně bez energie.
Einstein jim jen vzkázal, že ,,Bůh nehraje kostky".
A tady nám začíná spor mezi kvantovými fyziky a Einsteinem. To už je ale jiný příběh.
K vaší výtce že kvantová fyzika je pro autora plná nadbytečných ozdob.
Zde se dle mého názoru jedná o nedorozumění. Kvantová fyzika je určitě důležitý aspekt fyziky a nikdo nepopírá její výsledky. Jen je ke škodě pro celou vědeckou obec, že se tak moc separovala od fyziky ostatních a vyvíjí se jako samostatný ostrov. Autor měl na mysli některé zbytečnosti z předešlých kapitol.
Autor se v celé publikaci vlastně snaží na komplikované problémy najít nejjednodušší řešení.
Například: naprosto zbytečná temná hmota anebo antihmota. - toto měl na mysli.
Každý, kdo má rozum ví, že hmota bud existuje anebo neexistuje. Antihmota neexistuje a věřte, že to umím velmi dobře zdůvodnit. A GPT si může říkat co chce.
Uvádíte že jste chemik. V tomto odvětví vám nesahám ani po kotníky, takže nepopírám že kvantová fyzika zcela určitě velmi pomohla vašemu oboru, takže tady jsem na tenkém ledě a ustupuji vám.
Matematiky je v publikaci málo, protože v předešlé verzi jí tam bylo podle některých lidí zase hodně, ale pokud máte zájem napište SZ.
Mimochodem, kolik vysokoškolské matematiky potřebujete, aby se zase ve finále jen potvrdilo, že Einstein se s tím zakřiveným a energií skutečně nemýlil?
„To že nedohlédneš na konec vesmíru, ještě neznamená že je nekonečný. Náš vesmír je totiž obrovská krabice, a hvězdy jsou dírky ve víku této krabice, abychom mohly dýchat, a až přijde Bůh, tak tu krabici otevře“