Astronomické fórum

Nijak. žádný speciální název si nevybavuji. Je to prostě dvojhvězda (ne dvojvězdí). Bílý trpaslík odsává hmotu z rudého obra, a po překročení tzv. Chandrasekharovy meze hmotnosti bílý trpaslík exploduje jako supernova Ia  

Někdy se tomu celému říká hvězdný kanibalismus.
PS: tohle bude další vlákno na otázky všeho druhu?

Složce, která dodává ("daruje") hmotu, se říká donor, té, která hmotu získává ("nabaluje"), se říká akretor.

Tu su pre mna dalsie uplne nove poznatky. Skusim sa opytat to iste znovu a inak, aby som si bol isty, ze tomu rozumiem:
Teleso (nenulovej teploty, vsetky telesa su nenulovej teploty?) vyzaruje vsetky vlnove dlzky a intenzita ziarenia kazdej vlnovej dlzky je dana peknym vzorcekom. Pritom ale nesmie vyziarit foton s energiou vacsou, ako je jeho vlastna hmotnost.
Takze jeden atom vodika neziari na frekvencii vyssej ako *nejakej* (hmotnost, mc^2, planckova konstanta, nebudem teraz googlit ciselne hodnoty). Lenze ked mam vzducholod Hindenburg plnu vodika, celkovo ma hmotnost omnoho vacsiu. Ak budem pozorovat Hindenburga, po dostatocne dlhom case zbadam foton takej frekvencie, ktoru by samotny atom vodika rovnakej teploty nikdy nevyziaril.
Pochopil som spravne? Zda sa mi to totiz tak silne neintuitivne, ze az nepravdepodobne. Ale to fyzika za extremnych podmienok byva. Nie je nahodou spojity vzorcek na ziarenie cierneho telesa tiez len aproximacia, ktoru nesmieme tlacit do extremu?

PS: Foton s dostatocne kratkou vlnovou dlzkou (<Planckova dlzka?) sam od seba vyrobi malilinku ciernu dierku? Lietaju okolo nas taketo cierne fotony?
Priblizne aka je najvacsia energia mikrocastice, ktoru dnes prakticky velki fyzikovia pozoruju?

No to omezení je přísnější, nejde o vlastní hmotnost, ale o dostupnou tepelnou energii. Tepelné záření (záření černého tělesa, Planckovo, říkejme si tomu jak chceme) je přesně jenom o tom - uvolňování tepla v tělese v podobě záření.

Teď je třeba si uvědomit klíčovou věc: jeden atom žádné teplo nemá. Teplo je makroskopická veličina, pro mikroskopické systémy nedává žádný smysl. Jeden izolovaný atom září maximálně tehdy, když je excitovaný a září na naprosto konkrétních vlnových délkách daných jeho strukturou.

Naoapak makroskopický soubor atomů - tedy nějaký předmět (a jde většinou o fakt hodně atomů, v řádu Avogadrovy konstanty, což je 10 na 24) vyzařuje tepelné záření prakticky bez ohledu na to, z jakých atomů se skládá (jedinou výjimkou je emisivita, což je optická vlasntost jeho povrchu, která je rovná reflektivitě a může být závislá na vlnové délce a tím se odchyluje spektrum od spektra černého tělesa). Toto záření ale není dáno nějakými přeskoky v obalech jednotlivých atomů, ale vzájemným elektromagnetickým působením těchto atomů, které se díky nenulové teplotě tělesa pohybují (teplo není nic jiného, než kinetická energie vnitřínho chaotického pohybu při nenulové teplotě).

Když se lidi pokusili spočítat, jaké bude mít toto záření spektrum, vycházely jim dost podivné věci - jako například to, že toto spektrum neomezeně poroste ke krátkým vlnovým délkám. To se podařilo vyřešit až pochopením toho, že světlo je ve skutečnosti vyzařováno v jednotlivých kvantech - fotonech - a tudíž, že k vyzáření světla o krátké vlnové délce je potřeba hodně energie na jednom místě - není možné vyzářit kousek gama fotonu tady, kousek támhle a pak to dát dohromady. Proto Planckův zákon tak prudce padá směrem k vysokým frekvencím-energiím/krátkým vlnovým délkám. Ale ta pravděpodobnost vyzáření tam je, protože prostě občas se ta energie sejde.

Otázka zní, kde je hranice, kdy začne vadit to, že těleso je konečné, že informace se po něm šíří konečnou rychlostí, že procesy, že extrémní fluktuace můžou narušovat lokální rovnováhy atd ... ale to se přiznám, že sám nedokážu kvantitativně posoudit. Takže si myslím, že moje tvrzení, že těleseo vyzařuje všechny energie fotonů bylo trochu přehnané, ale rozhodně vyzařuje nesrovnatelně větší rozsah, než jednotlivé atomy.

Co se týče malinkatýách černých děr, Planckovy škály a fotonů, to jsou všechno jenom roztomilé spekulace, kterými autoři plní populární knížky, aby se líp prodávaly, protože je to větší legrace. Ve skutečnosti víme o chování čehokoliv na těchto škálách naprosto kulový a nejspíš to tak i navždy zůstane, takže o tom nelze řikat žádné předpovědi.

maximalna pozorovana energia jednej castice http://en.wikipedia.org/wiki/Oh-My-God_particle

jeden proton mal energiu 50J alebo ako hodena bezbajlova lopticka. proton s touto energio by sa taktiez oneskoril za fotonom svetla len o jeden centimeter po preleteni 220000 svetelnych rokov alebo 0.9999999999999999999999951c

ked mam vzducholod Hindenburg plnu vodika, celkovo ma hmotnost omnoho vacsiuMáš ale taky mnohem větší objem. Hustota zůstává stejná. Zajímavější by to bylo, kdyby jsi objem Hindenburgu stlačíl do skleněné láhve objemu 50 litrů.

Ja samozrejme znam Planckuv zakon. Nicmene: zkus si vzit kus zeleza o pokojove teplote. Ma sice zarit na vsech vlnovych delkach, ale kdyz se s nim zavres do temne mistnosti a budes na nej zirat, sice si mozna vykoukas oci, ale nic neuvidis. Jen tmu.
Škoda, že ačkoliv tu Planckův vyzařovací zákon kdekdo zná, nikdo se neobtěžoval cokoliv spočítat. Samé třesky plesky. Mne to docela zaujalo a jelikož na integrování máme stroje, tak jsem zkusil konkrétní výpočet.

Takže : Mějme těleso pokojové teploty, pochopitelně černé, ať máme optimistický výsledek a můžeme se vykašlat na emisivitu. To vyzařuje ve viditelném oboru 3.1e-21W/m^2. Když to těleso bude velké jako fotbalový míč, máme zářivý výkon 4.7e-22W, což odpovídá asi tak jednomu fotonu za 13 minut. Když na tu mičudu budu v té tmavé místnosti civět z metrové vzdálenosti, tak moje "detektory" pokrývají chabou třistatisícinu plochy, kudy ten foton může vzít roha. V našem krásném případě dostanu do očí v průměru jeden foton viditelného světla za osm let. Proto uvidím kulový.

Tvrdší záření jsem nepočítal, ale myslím, že si dřív prohlídnu výbuch novy zblízka, než termální gamma foton...

Mám další otázku nevím jaký je opak štěpení jádra .
díky

Sloučení atomových jader ( fúze ).

supeer díky

Nick: Spajanie jadier? http://en.wikipedia.org/wiki/Nuclear_fusion

Dalsia z veci, ktore vyzarovaci zakon nezohladnuje, je prave hustota. Kedy je uz atom "dost blizko" ostatnych, aby spolu ziarili spojitym spektrom? Chova sa vobec niekedy oblak plynu ako teleso a ziari spojito, alebo vzdy iba ciarovo (kedze spektrum hviezd je viac-menej spojite, tak predpokladam, ze ano)? Ak ano, aky je prechod medzi tymito stavmi?

Dalsia z veci, ktore vyzarovaci zakon nezohladnuje, je prave hustota.Nezohledňuje a ani nemusí. Vyzařovací zákon platí pro systémy, které jsou v tepelné rovnováze. Když dáte plyn do krabice, kterou umístíte do termostatu a počkáte, až bude vše v termodynamické rovnováze, bude v krabici elektromagnetické pole. A to i v případě, že tam žádný plyn není (o pole se postarají stěny). Spektrální rozložení bude dáno jen teplotou.
Aplikovat zákony na reálné přírodní děje není jednoduché.

Poradili byste mi prosím nějakou dobrou knížku o kvantové fyzice ?

děkuji

Doporučil bych něco od Briana Greena - Elegantní vesmír, Struktura vesmíru, Skrytá realita