Mě vyšlo z analýzy poloh planet a barycentra Sluneční soustavy, že maximum příštího cyklu by mělo nastat 11.11.2011 +-30 dní. Prezentoval jsem tento údaj na semináři v Ondřejově v loňském roce. Tak jsem zvědav, jak se Slunce zachová, protože v tomto případě jde o to, kdy se dosáhne největšího diferenciálního zrychlení plasmatu vůči pohybu jádra na tachoklině. Ta setrvačnost pohybu tam vnáší velkou nejistotu v čase.
Myslím, že nyní je možno říci, že vypočtené datum se příliš neliší od předpověděného (rozdíl je menší než 2 dny).
Ano, ten příspěvek si pamatuji. I když se domnívám, že ze zvolené průměrné délky cyklu se odhad moc nezmění.
Ze stejných výpočtů ale vychází tvůj jen o několik příspěvků starší , který předpovídá velikost maxima 24. cyklu ve srovnání s 23. cyklem
Podle mých výpočtů by přibližně v maximu příštího cyklu měl být součet momentů všech hmot ve Sluneční soustavě minimální, z čehož vyplývá, že Jupiter si bude téměř sám řídit vývoj sluneční aktivity cyklu. Z toho dále vyplývá, že cyklus by měl mít jedno výrazné maximum, které by mělo být větší, než maximum 23.cyklu.V současnosti to ale vypadá takhle :
To ale nevypadá zrovna na to , že to podporuje tvoji teorii,
lepší rada žádná než špatná
milantos(šnek)centrum(puntík) cz
Ano, ten příspěvek si pamatuji. I když se domnívám, že ze zvolené průměrné délky cyklu se odhad moc nezmění.
Ze stejných výpočtů ale vychází tvůj jen o několik příspěvků starší , který předpovídá velikost maxima 24. cyklu ve srovnání s 23. cyklem
V současnosti to ale vypadá takhle :
To ale nevypadá zrovna na to , že to podporuje tvoji teorii,
Ano. S odhadem amplitudy máme problémy, protože se skládají 3 složky najednou - velikost přenášeného rotačního momentu (daná postavením planet a vzdálenosti Slunce od barycentra) a účinnost přenosu onoho moment (daná slapovým třením). Z těchto 3 složek neznáme dobře jednu - přesnou polohu barycentra. Jen víme, že je jinde než barycentrum známých hmot a přibližně víme, kterým směrem. Takže ve 24. cyklu nastala situace, kdy byly optimální podmínky pro přenos momentů, ale samotný moment byl cca 5x menší než maximální. Teoreticky tam měl být jeden výrazný peak v listopadu 2011 a pak dlouhé ale nízké plato v roce 2012, postupně klesající v roce 2013 s podružným maximem. Obrázek (z roku 2007) přikládám.
Předpovídání budoucnosti je vůbec obtížné řemeslo. MaG zde před časem připomněl meteorologii. Před týdnem jste mohli na stránkách CHMU nalézt předpověď počasí na minulý víkend - mělo být krásně, jasno, teploty přes 20°C. Jak to dopadlo víme. Přitom mechanismus počasí je teoretický model dokonale známý (Navier-Stokesovy rovnice). Příslušné rovnice se dají numericky spočítat, což se také děje. Ale ten ďábel vždycky v detailu. Sítě používané k výpočtům pořád nejsou dost husté. Ve skutečnosti meteorologická data nad kontinetem a zvláště na oceánem známe jen v málo bodech na povrchu a ve velmi málo bodech ve větší výšce, a další. Oproti tomu mechanismus sluneční činnosti a jejího periodického kolísání stále neznáme. Jaký vliv na něj má poloha barycentra nevíme. Všechny predikce se tedy zakládají na analýze křivek sluneční aktivity, která je navíc shrnuta do jakéhosi statistického ukazatele, jímž je počet slunečních skvrn. Jde tedy jen o čistě fenomenologickou analýzu, nikoliv o výpočty založené na nějakém exaktním modelu.
Předpovídání budoucnosti je vůbec obtížné řemeslo to ti potvrdí italští seismologové, kteří byli odsouzeni, protože nedokázali předpovědět zemětřesení! Příliš málo informací a mnoho promněnných.
Navier-Stokesove rovnice riesit nevieme. V rozumnom case dnesnymi superpocitacmi sa snazime riesit nejake zjednodusene verzie, ktore iba priblizne platia za nejakych obmedzujucich (casto nerealistickych) podmienok. A aj tie zjednodusene verzie vieme iba priblizne odhadovat, nie skutocne riesit.
Jeden z najdolezitejsich matematickych problemov sucasnosti sa tyka prave Navier-Stokesovych rovnic. Milion dolarov odmeny je vypisanych na jednoduchsi problem nez kompletne riesenie (Nejake nedavne uspechy? Zmeskal som spravu?)
Ked pripustime turbulenciu (co vacsinou musime) tak sa kvapalina sprava chaoticky. Aj malilinkata mikro-nepresnost ma za nasledok totalne zlu predpoved vzdialenejsej buducnosti. Nedokazeme vyriesit ani tak beznu a dobre meratelnu vec ako krvacanie, nie este pocasie alebo vnutro Slnka.
Na predpoved pocasia sa trochu pouziva priama simulacia diferencialnych rovnic, ale hlavne ine spocitatelnejsie heuristicke priblizne metody.
Vo vnutri Slnka su tak extremne podmienky, ze Navier-Stokesove rovnice v sucasnej podobe nemusia platit. V niektorych hviezdach urcite neplatia. Napriklad pre degenerovany plyn a dalsie javy (nie som fyzik, nekamenovat).
