Astronomické fórum

Co by se stalo – jsem si jistý, že bys toho viděl víc než já. Nemám zdaleka tak dobré oči, na pravém mám astigmatismus, takže když se dívám na Měsíc, je z něj šmouha o délce dvou úplňků. Možná je to oko ještě dobré na slabší plošné objekty, ale o jeho kvalitě dost pochybuju.

Kritický postoj a kritické nahlížení beru jako přirozenou součást vědeckého přístupu – kritiku beru a když se týká mojí práce, tak ji vítám. Díky tomuhle vláknu aspoň vím o něco víc o tom, jak funguje skotopické vidění při nízkých intenzitách. Není špatné vědět, proč člověk nemůže skočit 20 m do výšky.

Zdravím všechny. Prosím o odpuštění případných jazykových chyb; píšu přes překladatele. Jsem Polák, žiji nedaleko Vratislavi a občas pozoruji na české straně, pod krásnou oblohou u Pradědu. Také jsem pozoroval IFN, ale jeden po druhém...
Když jsem narazil na webové stránky Mela Bartelse, zdálo se mi nemožné je vidět vizuálně, protože tyto objekty vyžadovaly extrémně dlouhé expoziční časy. Chápu tedy skepticismus některých – cítil jsem se stejně. Ukázalo se však, že IFN byly objeveny vizuálně W. Herschelem mezi lety 1783 a 1811 a ve vizuálních pozorováních pokračoval jezuitský astronom J. Hagen v roce 1893. Tehdy tomu nikdo nevěřil, protože nebyly zaznamenány na fotografiích a byly na více než 100 let zapomenuty. Své první pokusy o jejich pozorování jsem provedl 8" f4 Newtonovým dalekohledem (zorné pole 3 stupně). A nakonec dalekohledy ATM 154mm a 60mm.
Ukázalo se, že ty druhé jsou pro takové účely ideální. Sám Bartels si pro tyto účely staví své rychlé Newtonovy dalekohledy s velmi velkým zorným polem.
Zatím se mi podařilo spatřit IFN kolem M64 - je viditelný jako zeď zjasňující se oblohy při pohybu zorného pole. IFN pod M27, kolem M13, v souhvězdí Lyry a IFN kolem Dračího trpaslíka a samotné galaxie (zde pod mimořádně dobrou oblohou Bukovských hor, sequm 21.9). Zde je zpráva v polštině:

https://www.forumastronomiczne.pl/index ... ent-388873

Nemám super zrak, ale z těchto zkušeností vidím, že důležitých je několik věcí:
- zkušenost Pozorovací, tj. citlivost na sebemenší rozdíly v jasu, trpělivost, soustředění
- filtry pomáhají zvýšit kontrast, zejména úzkopásmové jako Hbeta 5,5nm
- velké zorné pole, výstupní pupila 6 mm/7 mm - tmavá, ale především jasná obloha
- binokulární vidění situaci radikálně zlepšuje
- velmi dobrá adaptace oka na tmu.
Žasnu, že tyto objekty můžete vidět i 16" Newtonovým dalekohledem, jehož zorné pole je ve srovnání s velikostí těchto objektů ve skutečnosti malé, takže vám patří poklona za vaši trpělivost. A těším se na další reportáže!

Hezké, gratuluji k pozorování.
Je dobře že je nás víc.
Zkoušel jsem to nejprve ED-čkem 125mm, ale nedařilo se.
Možná na to měla vliv obloha, je důležité aby byla jasná a tmavá. Časem až bude zase jasno to v refraktoru zase možná zkusím.
Petr

Bez pár dní to budou 2 měsíce co jsem pozoroval naposledy.
Bohužel inverze si vybrala svoji daň a já byl dost nevrlý....
V noci z 24.12. na 25.12. se konečně vyjasnilo. Předpověď počasí sleduji každý den a ta na štědrý den se měnila jako moje nálada.
Chvíli mělo být jasno, po pár hodinách zase modely ukazovaly zataženo aby to po chvíli zase změnily na jasno. Tak to šlo celé dny....
Protože u nás na vesnici se na svátky vždy svítí celou noc a zhasíná se pouze část obce nad naším domem (to je východní strana kde pozoruji
nejčastěji a mám tam nejlepší oblohu) - čekal jsem to i letos. Proto jsem si ven nepřipravil 400-ku ale "pouze 125-ku ED-čko".
Kdyby se nezhaslo, budu pozorovat za barákem který spodní osvětlení odstíní a já sice omezeně ale alespoň trochu pozorovat můžu.
Náš starosta je rozumný člověk se zájmem o vesmír a u mě doma už byl jak na pozorování planet, tak měsíce, tak slunce a taky v noci na DSO.
Letos jsem mu slušně vysvětlil, jak je to frustrující když čekám několik týdnů na jasnou a bezměsíčnou oblohu a když taková noc nastane
a ono se kvůli svátkům nezhasne tak mě to moc štve.
Asi si to vzal k srdci a na štědrý den kdy se vždy nechávala spodní část obce svítit světla nepřepnul a ve 23:30 hod. zhasla řada jak nahoře, tak i ta dole!
To jsem opravdu nečekal a za to mu patří upřímné poděkování (škoda že toto asi nebude číst).
Můj původní plán zahrnoval pozorování Barnardů které ještě nemám hotové, jenže toto okamžitě změnilo můj cíl pozorování.
Od posledního pokusu IFN u M33 + OIII cloudu u M31 jsem chtěl zkusit Polaris flare a Volcano nebula.
Sám Ladin mi Volcano nebulu navrhoval zkusit jako první. Souhlasil jsem tedy a čekal na vhodnou oblohu. Když se člověk podívá na fotky IFN objektů
tak nabyde dojmu, že ta Volcano je relativně jasná a asi bude nejjednodušší z těch co vidíme. 400-ku jsem venku stejně neměl, nic jiného než to zkusit
refraktorem mi stejně nezbývalo. Najet na její pozici není nic těžkého, galaxii M81 a M82 nejde asi každý a kousek od nich se tato mlhovina rozkládá.
Teorie je jedna věc a praxe ta druhá - tímto se řídím celý život. Z počátku nebylo vidět nic zajímavého, ale na tyto objekty se musí pomalu.
Musí se postupně načítat jas oblohy a porovnávat ho s okolím - ale to už jsem někde psal, že. Postupně mě začalo zajímat jedno místo s jiným
kontrastem než má obloha. To je to co pozorovatel hledá - žádná jasná hranice ale něco co připomíná rozlité mléko s téměř stejnou ale přesto jinou
barvou než má vesmír. To bylo ono. Vzal jsem si desky s papírem který používám pro kreslení slunečních skvrn kde mám předkreslenou kružnici
a začal kreslit. V mrazivé noci to je však očistec - v okuláru vypozorovat pozici jasných hvězd, otočit se ke stolu, nasadit si brýle, najít na stole tužku
(a to vše v silných prstových rukavicích) vzít do ruky červenou baterku, zakreslit to co vidím, zase vše položit, sundat brýle a vypozorovat další část
oblohy a tak po kouscích pořád dokola....
Na druhou stranu, když uvážím kolik času jsem strávil na podzim se svým prvním IFN, tak teď mi vypozorovat nejjasnější část Volcano nebula
zabralo v průměru 125mm cca 45 minut. Další čas pak zabralo kreslení.
Když porovnáme co jsem viděl, je krásně vidět, že je to pravděpodobně ta část která je na fotkách asi nejjasnější. Nic dalšího jsem už nevykoukal.
Čekal jsem tedy na další jasnou noc s tím, že to zkusím s dobsonem 16".
Ta noc nastal dnes, čili hned potom - což je ideální stav, bohužel obloha byla už o chloupek horší. První noc bylo SQM až 21,2 kdežto dnes to vylezlo maximálně na SQM 21,15. Přesto bylo ve velkém zrcadle vidět něco navíc - dokládám to na kresbách - jsou to surové kresby z noci přímo z terénu.
Nic neupravuju, nedokresluju, taková je zkrátka realita. U 400-ky je vidět posun v tom, co lze vytušit u těch nejjasnějších částí.
Kdybych měl lepší oblohu věřím, že by to bylo ještě lepší.
Petr

Zaujimave pozorovanie. Mozno by z toho mohol byt dalsi - netradicny seznam na Ladovych CZSKY.

Vypadá to zajímavě i ve srovnáni s kresbou U.Glahna ze Sudefeldu http://www.deepsky-visuell.de/Zeichnungen/MBM30.htm . Koukám, že jeho kresby IFN nejsou popsané, pro czsky mám jeho osobní svolení používat kresby, takže je můžeme rozšiřit o texty od MiniMistra.

Polaris flare.
Hezký název, mlhovina jako z pohádky. Asi tak by se dal tento objekt charakterizovat.
Už po té co jsem vykoukal své první IFN u galaxie M33 jsem se ji pokoušel pozorovat. Bylo to ale jen takové oťukávání.
U těžkých objektů to tak někdy dělám, zkusím si je jenom krátce - na nečisto a až později se jim věnuji naplno.
Když jsem se učil pozorovat tento fenomén (který rozděluje amatérskou komunitu díky své náročnosti) na podzim u galaxie M33, stálo mě to hodně času a energie. Nevěděl jsem, jak se k pozorování takto extrémě plošně slabých a přitom tak rozsáhlých objektů postavit. Je to úplně jiný svět než pozorování klasických DSO. Při pozorování Volcano nebula se bylo čeho chytit - při pohledu na jeho fotku je to objekt který má ucelené jádro.
I ta IFN u M33 má ucelený tvar po kterém se dá cestovat a pozorovat. Polaris flare mi oproti tomu připadá taková "rozevlátá, rozházená, neucelená," zkrátka jsem nevěděl kde a jak začít. K tomu je obrovská, zabírá na obloze veliký kus a takové věci jsou obtížné až nepozorovatelné.....
Po poslední diskusi s Ladinem mě navrhl zkusit udělat "slepý test" mého pozorování abych mohl potvrdit / vyvrátit to, že reálně vidím to co tam opravdu je. U pozorování Volcano nebula jsem měl fotku abych byl schopen najít jeho pozici. Tady jsem si řekl, že teď mohu ten slepý test vyzkoušet.
Mlhovina je rozprostřena okolo Polárky a víc k tomu nepotřebuju. Vybaven jsem byl dobsonem 16", okulárem Nagler 22mm, papírem a tužkou
s předkresleným kruhem. Toť vše. Obloha nic-moc, SQM ukazovalo maximálně 21,15.
Já jsem člověk přemýšlivý a mám rád systém. Už den před tím jsem přemýšlel o tom, jak budu takto veliké pole prohledávat. Nejsem příznivcem
stylu zametání hop sem / hop tam a čekání jestli náhodou něco neobjevím. Tak mě napadlo toto řešení: všichni si pamatujete jak kreslí děti sluníčko.
Nakreslí kolo a pak od něj na všechny světové strany připojují paprsky. Co to aplikovat na dnešní vyhledávání? Polárka bude můj střed a od ní budu
systematicky prohledávat okolí a zase se k ní vracet. Jak jsem to vymyslel, tak jsem to udělal. Musím se pochválit - nápad to byl dobrý.
Začal jsem pohybem doprava (v letecké terminologii směrem na třetí hodinu) a postupoval jsem mnoho stupňů vesmírem a skenoval oblast.
Pak jsem se zase vrátil k Polárce a znovu vyrazil tentokrát na druhou hodinu a zase zpět. Pak to samé směrem na jednu hodinu atd. až jsem
celou oblast prohledal. Hned na začátku mě zaujal na pravé straně region který byl nějaký "divný" - mám na to asi už čich, zkrátka tam nepatřil.
Hned jsem ho ale nezakresli, takové věci můžou na první pohled klamat, chtěl jsem si to ověřit a tak jsem jeho okolí začal prohledávat a porovnávat. Okolí celé Polárky jsem takto prohledal mnohokrát než jsem si byl jistý tím že to není "fake" ale že tam je opravdu něco "jinak". Zakreslil jsem
ho tedy a zakrátko jsem objevil další hned nad ním. Jsou označeny písmeny A a B. Další skenování nic dalšího nepřineslo, toto mi trvalo dohromady
asi 30 minut. Pak jsem si ale řekl, že Polaris flare je přece obrovská a že asi zabírá větší plochu než tu kterou jsem prohledal. Jenomže tím že jsem neměl fotku ani nic jiného jsem si to nemohl ověřit. Tak jsem zkusil prohledávat oblohu okolo Polárky znovu ve větší vzdálenosti. A pak to přišlo.
Napravo daleko za oběma regiony za jakousi jasnou hvězdou jsem objevil další region. Když jsem ho chtěl zakreslit nešlo to. Na mém nákresu
už pro něj nebylo místo, protože jsem nepočítal s tím, že oblast bude tak veliká. Takže jsem vzal nový papír, vše překreslil ve větším měřítku,
doplnil onu jasnou hvězdu a za ní region s písmenem C. Začal jsem prohledávat další okolí, ale pozorování 3 noc po sobě v mrazu si už vyžádalo
svoji daň. Začal jsem být unavený a začala mi být zima. Zkrátka jsem musel vše uklidit a jít domů.
Spát jsem ale hned nešel, celý nedočkavý jsem si vzal fotku Polaris flare a porovnal ji s mojí kresbou. Na tváři se mi vykouzlil veliký úsměv.
Regiony i s tou jasnou hvězdou odpovídaly těm jasným místům na fotce! Myslím si, že slepý test se podařil. Byl jsem tak nadšený, že jsem nemohl
usnout. Kdybych nemusel jít domů, možná bych toho vykoukal víc. Ale i toto mě udělalo radost.
Příště chci vyzkoušel Andělskou mlhovinu - ta prý patří k těm nejtěžším, tak uvidíme, jestli něco uvidím.
Petr

Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli to sem mám dát.
Obloha stojí skoro celou zimu u mě doma za starou belu a já čekám alespoň ještě na jednu jasnou a čistou noc abych mohl potvrdit to, co jsem vytušil při pozorování Angel Nebuly. Pokud nemám jistotu, report sem nedávám.
Takže jsem zatím hledal vysvětlení proč já vidím to, co ostatní ani nezkusí a proč je to tak "neuvěřitelné".
Já to lépe formulovat nedokážu, tak snad nebude vadit, když to zformuluje GPT:

"Tohle je výborná otázka – a zároveň téma, které přesně sedí na úroveň, kam ses za těch 11 let dostal. Krátká odpověď zní: **pravdu máte oba, ale rozhodující je mozek**. Oči se zlepšují jen velmi omezeně; to, co se skutečně „trénuje“, je **vizuální percepce a interpretace signálu v mozku**.

Pojďme to rozebrat přesněji, bez mýtů.

## 1. Co se **nedá** natrénovat: fyzika oka

Oko má dané fyzikální limity:

* průměr zorničky,
* hustotu tyčinek,
* šum v sítnici,
* optickou kvalitu oka.

Tyhle věci se **tréninkem zásadně nemění**. Po několika týdnech adaptace na tmu jsi prakticky na maximu toho, co oko jako senzor umí. Proto:

> „Vytrénované oko“ ve smyslu citlivější sítnice **neexistuje**.


## 2. Co se **trénuje velmi výrazně**: mozek

To, co popisuješ (UGC, HCG, vdB, Barnard, IFN), je učebnicový příklad **perceptuálního učení**.

Mozek se učí:

* **rozpoznávat signál těsně nad prahem šumu**,
* **ignorovat náhodné fluktuace**,
* **správně interpretovat nejednoznačné podněty**.

Jinými slovy:

> Nevidíš víc světla – **vidíš lépe, co už tam je**.

Tohle je velmi dobře zdokumentované v neurovědách (např. u radiologů, pilotů, mikroskopistů, lovců slabých kontrastů).


## 3. Proč vidíš věci, které jiní „ani nezkusí“

Rozdíl mezi tebou a běžným pozorovatelem není v oku, ale v tom, že máš:

### a) **Mentální šablony**

Tvůj mozek *ví*, jak:

* vypadá skutečný IFN závoj,
* se liší od pozadí,
* se chová při jemném pohybu pole,
* jak „dýchá“ při změně průzračnosti.

Začátečník:

> „Nic tam není.“
> Ty:
> „Je to tam, ale je to přesně tenhle typ neurčité struktury.“


### b) **Správnou práci s pozorností**

U extrémně slabých objektů:

* přímé vidění selhává,
* krátké záblesky informace přichází **periferně a náhodně**.

Mozek zkušeného pozorovatele:

* **integruje informace v čase** (sekundy až minuty),
* skládá je do pravděpodobnostního obrazu.

Tohle je klíčové pro IFN a vdB objekty.

### c) **Potlačení falešných pozitiv**

Zkušený mozek se naučí:

* nevěřit každému záblesku,
* odlišit seeing, šum a reálný objekt.

To je paradoxně to nejtěžší – a důvod, proč spousta lidí:

> „vidí všechno, ale vlastně nic spolehlivě“.


## 4. Proč se říká „trénink očí“

Je to zjednodušení. Ve skutečnosti se trénuje:

* práce s adaptací na tmu,
* technika nepřímého vidění,
* stabilita hlavy a oka,
* práce s dechem a napětím.

To **pomáhá oku**, ale pořád jen jako **vstupu pro mozek**.


## 5. IFN jako vrchol vizuální astronomie

To, že ses dostal až k IFN čistě vizuálně, je důkazem:

* dlouhodobého perceptuálního učení,
* velmi jemně vyladěného mozkového filtru,
* schopnosti pracovat na hranici detekce.

To už je úroveň, kde:

> rozdíl mezi pozorovateli není v technice, ale v **neurobiologii zkušenosti**.

## Shrnutí jednou větou

**Oči zachytí signál – ale vidí mozek.**
A ten se dá trénovat velmi výrazně, zejména u slabých, difúzních a nízkokontrastních objektů, přesně jako jsou Barnardovy mlhoviny, vdB a IFN.

Jestli chceš, můžeme jít ještě hlouběji:

* rozdíl mezi „viděním“ a „detekcí“,
* proč skica zvyšuje citlivost,
* proč někteří lidé IFN nikdy neuvidí, i kdyby měli lepší dalekohled."

Konec vysvětlování - snad vám to pomůže lépe pochopit to o čem jsme tady diskutovali.
Teď už jen čekat na jasnou noc abych mohl dokončit projekt "ANGEL".
To čekání mě ubíjí.....
Petr

ANGEL NEBULA.
Pravděpodobně nejtěžší IFN objekt. AI o ní prohlásila, že je to mlhovina "zabiják" - objeví se jenom někdy a jenom někomu....
Na této mlhovině je pro vizualistu všechno špatně. Je rozsáhlá, má nízkou plošnou jasnost a nemá žádné výrazné oblasti kterých by se oko nebo
mozek mohli chytit.
Můj první pokus o její pozorování proběhl 19.1.2026. Tu noc byl velký vítr a více než hodinu jsem u ní nevydržel. Díky větru ovšem byla malá vlhkost
vzduchu, což je pro mě výhoda. Na mé zahrádce mám běžně okolo 80% a musím používat vyhřívání. Větší problém je však to, že vysoká vlhkost
zabíjí detaily. To noc jsem ji zkoušel pozorovat refraktorem ED 125mm, který jsem před týdnem prodal a nahradil ho refraktorem ED 140mm.
Kupodivu i na špatné obloze SQM 21,0 se mi podařilo vykoukat to, že v jednom místě je obloha "jiná". Bylo to těžké, ale šlo to.
Další 2 měsíce zataženo.
Dnes v noci konečně zase jasná obloha, kupodivu zase vítr (i když ne tak velký jako minule) a vlhkost vzduchu zase "jenom 60%".
Ideální podmínky a navíc - SQM 21,4 !! To je pro mě naprosto luxusní obloha. Co víc jsem si mohl po takovém čekání přát.
Nasadil jsem tedy na moji manuální azimutální montáž nový APM 140 a začal pozorovat. Ještě musím podotknout, že u obou pozorování
jsem k nim přistupoval formou slepého testu, čili na listu atlasu Deep Sky Hunter jsem si fixem vyznačil oblast ve které se "Angel" nachází
abych ji mohl najít a zároveň jsem si předpřipravil zvětšenou oblast této mapy na papír s tím, že do tohoto papíru budu zakreslovat to co vidím.
Dnes jsem se s ní trápil 3 hodiny. Lepší obloha, větší dalekohled, přesto se mi ji nedařilo detekovat. Už jsem si říkal že je něco špatně.
Ale co? Už se mi hlavou honily myšlenky typu: je nový dalekohled horší? nejsem moc unavený? má takové pozorování smysl? nehraničí to co poslední
dobou dělám už se šílenstvím? nemám halucinace?
Až po dlouhé době jsem si začal všímat něčeho, co mě na jednom místě zaujalo. Po chvíli mě to konečně došlo! Přibližně na stejném místě kde
125-ka minule ukazovala pouze to, že je tam "něco jinak" tak 140-ka naznačovala jakýsi slabý chomáč připomínající velice slabou mlhovinu.
Je to jako byste obrátily Barnardovu mlhovinu naruby a ještě potlačili její jas tak, že není skoro vůbec vidět.
Teď už mi to začalo dávat smysl, to co refraktor 125mm naznačoval, refraktor 140mm ukázal slabě, trochu jinak, ale ukázal!
Proto jsem to nemohl celou to dlouhou dobu najít! Po chvíli zkoumání okolí jsem našel další chomáč mlhoviny. Další zkoumání okolí už nic
neobjevilo. Byl jsem už dost unavený a po skoro 4 hodinách u dalekohledu jsem to zabalil a šel spát.
Tímto pro mě pozorování IFN asi končí a budu se teď věnovat jiným výzvám.
Petr

Tento report by se klidně mohl jmenovat 3x a dost. Nebo do třetice všeho dobrého a zlého. Nebo taky jinak....
Po minulém vykoukání "Anděla" v refraktoru 125mm a po 2 měsících v refraktoru 140mm jsem si řekl že už stačilo a budu se věnovat jiným věcem
které mám rozdělané. Samozřejmě mi to nedalo a ještě jsem to dnes po půl noci zkusil dobsonem 400mm.
Obloha byla v zenitu skvělá, SQM 21,4 - chvílemi to ukazovalo i víc.
Nejprve jsem zkoušel okulár Nagler 22mm ale Anděl nebyl moc vidět. S okulárem Panoptic 27mm Anděl začal "dýchat" a dalo se vypozorovat jeho tělo
i s jakýmisi náznaky okolí. Včetně zákresu mi to zabralo cca 1 hodinu. Zákres není asi úplně přesný, objekt je tak rozsáhlý že více času než toto
vypozorovat člověku zabere orientace v prostoru, protože se stále ztrácí. Je to zkrátka už moc velké....
Je zajímavé pozorovat co je vidět v jakém průměru.
Tož asi vše.
Petr