Re: NGC2237 Rosette
Napsal: 18. 04. 2017, 22:27
Paráda,
zkusil jsem malý test, a vyapdá to, že fyzika funguje téměř dokonale. Když se H-beta snímek lineárně přeškáluje na nejmenší odchylku od H-alfa snímku (pouze operace měřítko a posun, pomocí funkce linear fit ), a následně se od sebe snímky odečtou, jsou rozdíly minimální. V řádu setin z rozsahu 0-1.
Jinak je poměr H-alfa / H-beta opravdu kolem 3:1 (když se odečte světlé pozadí, aby ten poměr nezkreslovalo).
Pro mne to tedy znamená, že myšlenky na nákup H-beta filtru můžu pustit z hlavy. Žádné výrazné rozdíly mězi oběma ionizovanými vodíky nejsou. Tedy alespoň ne u tohoto typu mlhoviny. Díky za poskytnutí dat.
Test byl udělaný tímto způsobem:
- zregistrování snímků
- zmenšení na třetinu (aby se vylepšily šumové poměry)
- linear fit H-alfy na H-betu jako referenci
- odečtení snímků od sebe. Jelikož hrozilo podtečení do mínusu, tak s offsetem 0.5 (NGC2237_Hbeta_registered - NGC2237_Halfa + 0.5)
Ve výsledku pak to, co je shodné má hodnotu 50% šedé (0.5) a odchylky jsou od této hodnoty na obě strany. Výsledek jsem musel silně stretchnout, aby tam byly ty rozdíly vidět. Ve skutečnosti nejsvětlejší místo má intenzitu 0.507 a nejtmavší 0.498, tedy odchylky mezi strukturami v H alfa a beta čáře jsou minimální. (hvězdy pomíjím, ty se linear-fit funkce nezúčastnily, a byly v saturaci, takže pro ně ten poměr již platit nemůže a proto jsou bílé).
zkusil jsem malý test, a vyapdá to, že fyzika funguje téměř dokonale. Když se H-beta snímek lineárně přeškáluje na nejmenší odchylku od H-alfa snímku (pouze operace měřítko a posun, pomocí funkce linear fit ), a následně se od sebe snímky odečtou, jsou rozdíly minimální. V řádu setin z rozsahu 0-1.
Jinak je poměr H-alfa / H-beta opravdu kolem 3:1 (když se odečte světlé pozadí, aby ten poměr nezkreslovalo).
Pro mne to tedy znamená, že myšlenky na nákup H-beta filtru můžu pustit z hlavy. Žádné výrazné rozdíly mězi oběma ionizovanými vodíky nejsou. Tedy alespoň ne u tohoto typu mlhoviny. Díky za poskytnutí dat.
Test byl udělaný tímto způsobem:
- zregistrování snímků
- zmenšení na třetinu (aby se vylepšily šumové poměry)
- linear fit H-alfy na H-betu jako referenci
- odečtení snímků od sebe. Jelikož hrozilo podtečení do mínusu, tak s offsetem 0.5 (NGC2237_Hbeta_registered - NGC2237_Halfa + 0.5)
Ve výsledku pak to, co je shodné má hodnotu 50% šedé (0.5) a odchylky jsou od této hodnoty na obě strany. Výsledek jsem musel silně stretchnout, aby tam byly ty rozdíly vidět. Ve skutečnosti nejsvětlejší místo má intenzitu 0.507 a nejtmavší 0.498, tedy odchylky mezi strukturami v H alfa a beta čáře jsou minimální. (hvězdy pomíjím, ty se linear-fit funkce nezúčastnily, a byly v saturaci, takže pro ně ten poměr již platit nemůže a proto jsou bílé).