24. slnečný cyklus - najväčší z najväčších

[KpS]

pacal napsal: ... a mohlo by to  potvrďiť teóriu o precesnej periode Zeme (cca 25700r.) ako dôsledok protipohybu Sln. sústavy voči vzdialenému telesu, ...Ví ten, kdo chce vědět. Nad periodou 26000 let není třeba blouznit. Teorie precese a nutace je naprosto jasná. Hodnotu 50,2"/rok lze odvodit poměrně jednoduše ze znalosti drah Měsíce, Slunce a z velikosti zploštění Země. Stačí k tomu znalosti ne o mnoho vyšší, než jsou gymnaziální.

[pacal]

nutácie sú pomerne jasne vysvetliteľné,... ale precesia tak ako je ofic. vysvetľovaná vôbec nie je jasná!!!
Dráhy Zeme, Mesiaca a Slnka, sploštenie Zeme to vôbec jasne nevysvetľujú, práve naopak pre "protipohybovú" povahu precesie hovorí viac faktov,....ktoré sa ignorujú ako je celkový nepomerne veľký úhrn momentov zotrvačností planét oproti Slnku, ktorý práve pekne koriguje teória protipohybu,...,posuvy polohy splnu Mesiaca voči hviezdnemu pozadiu,....
http://www.binaryresearchinstitute.org/ ... e_calc.pdf
http://www.binaryresearchinstitute.org/ ... data.shtml
http://www.binaryresearchinstitute.org/ ... nac4-7.pdf
http://www.binaryresearchinstitute.org/ ... ular.shtml

[Pavel_K]

KpS napsal:
Teorie precese a nutace je naprosto jasná. Hodnotu 50,2"/rok lze odvodit poměrně jednoduše ze znalosti drah Měsíce, Slunce a z velikosti zploštění Země. Stačí k tomu znalosti ne o mnoho vyšší, než jsou gymnaziální.
Rotační osy většiny planet Sluneční soustavy jsou spolu svázány, jak je možno se přesvědčit jejich prostým zakreslením do Wolfovy sítě a toto nevyplývá z teorie precese a nutace. To souvisí s minimalizací slapového tření, které je dané gravitačními vlivy mezi tělesy. Pak ale z toho vyplývá, že stejné periody precese, které pozorujeme na Zemi, budou odrazem synodických period těles, které Zemi ovlivňují. Trochu o tom napsal D.Paillard (2006) Science, nebo Raymo et al., kteří ukázali, že samo Slunce má tytéž periody ve své aktivitě. A nemůžeme tvrdit, že precese zemské osy ovlivňuje činnost Slunce!!

[KpS]

Pavel_K napsal: Rotační osy většiny planet Sluneční soustavy jsou spolu svázány, jak je možno se přesvědčit jejich prostým zakreslením do Wolfovy sítě a toto nevyplývá z teorie precese a nutace. To souvisí s minimalizací slapového tření, které je dané gravitačními vlivy mezi tělesy. Pak ale z toho vyplývá, že stejné periody precese, které pozorujeme na Zemi, budou odrazem synodických period těles, které Zemi ovlivňují.Pohyb osy zemské rotace v prostoru je jednoznačně určen vlastnostmi zemského tělesa, silami, které na ně působí, pohybovými rovnicemi, které jsou známé a počátečními podmínkami, určenými experimentálně. V tomto smyslu trvám na tom, co jsem psal ve svém minulém příspěvku s tím upřesněním, že dráhy Měsíce a Slunce (resp. Země) považuji za známé, přestože je jasné, že změna směru zemské osy ovlivní zpětně nejen dráhu Měsíce. Popsaný způsob je jedinou cestou jak znát polohu osy v prostoru na tisíce let dopředu i zpětně a to s přesností téměř na desetinu úhlové vteřiny.

Důvody proč rotační osa Země mění svůj směr jak v prostoru tak i v samotném tělese Země jsou jasné. Hodnota precese je určena zhruba ze dvou třetin působením Měsíce a z jedné třetiny působením Slunce a to přesto jak hmotné Slunce je v porovnání s Měsícem. Pak teprve s velkým odstupem přistupují vlivy dalších těles sluneční soustavy. Pokud se začneme pohybovat na časové škále desetitisíců či miliónů let, pak tyto vlivy nebudou zanedbatelné. Je samozřejmé, že rotační dynamiky těles jsou provázány s dráhovými i navzájem a to nejen kvůli zákonům zachování.

Jak jsem pochopil, Váš zájem je právě chování sluneční soustavy na velké časové škále, snaha zdůvodnit proč velké poloosy, rotační momenty těles apod. jsou právě takové jaké jsou atd. Nechci a také nemám žádný důvod zpochybňovat takové snahy a věřím, že výsledky v tomto směru mohou být zajímavé. Na druhé straně ovšem musím konstatovat, že jakákoliv tvrzení typu, že vše souvisí se vším, nemohou nahradit jasná i když zjednodušená vysvětlení jevů a to zvláště ne v případech, kdy tato vysvětlení dávají předpovědi platné na čtyři desetiná místa.

P.S. Mohl byste mi, prosím, přiblížit z jakých obecnějších zákonitostí vyplývá minimalizace slapového tření?

[Pavel_K]

KpS napsal:

P.S. Mohl byste mi, prosím, přiblížit z jakých obecnějších zákonitostí vyplývá minimalizace slapového tření?Když se odvozují Keplerovy zákony, tak se uvažuje rovnice celkové energie ve tvaru E = Ek + Ep. Ve skutečnosti platí pro celkovou energii E = Ek + Ep + EO + Eo +Et, kde EO je rotační energie pohybu planet okolo barycentra a Eo je energie vlastní rotace planety a Et je tepelná energie (ztráty). Když se tělesa přiblíží k barycentru, tak se zvýší jejich rotace (jako u krasobruslaře). Jako příklad může sloužit Země a Měsíc. Ten když se vzdálí od Země, tak se zpomalí vlastní rotace Země. Zpomalení rotace ovšem způsobí prokluzy na vrstvách (mezi vrstvami). U Slunce je to např. na tachoklině. Tyto prokluzy mají své tření, které působí proti tomuto pohybu a vesměs transformuje energii do tepla jako ztrátu. Minimalizace těchto ztrát vede k tomu, že oběžnice harmonizují své oběžné doby, kdy tyto ztráty jsou nejmenší. Úplně nejmenší ztráty jsou u vázaných rotací, jak to vidíme u Pluta a Charona. Měsíc má ztráty pouze z nerovnoměrného pohybu okolo Slunce (barycentra) a nikoli vůči Zemi, se kterou má vázanou rotaci. Malé ztráty jsou i v systému Jupiterových měsíců, které mají oběžné doby v poměru 3:6:12:28 a tak jejich trajektorie společného těžiště se co nejvíce přibližuje kružnici. Proto planety (a vůbec všechna tělesa) synchronizují své oběžné doby mezi sebou.

[KpS]

Tělesa nejsou tuhá ani dokonale pružná a pokud jsou jejich deformace časově proměnné, je zřejmé, že k disipaci energie dochází. Je mi znám celkem podrobně mechanismus, jakým se disipace v případě Země projeví ve zpomalování její rotace a současně s tím i v postupném vzdalování Měsíce.

Rotace Měsíce je již s jeho drahou vůči Zemi synchronní, Zemi to teprve čeká. Různé podsoustavy vyžadují různá časová měřítka. I tak však slapové tření asi nemůže ve sluneční soustavě vymizet zcela. Moje otázka směřovala spíše k tomu, zda minimalizaci slapového tření lze chápat jako svého druhu princip, který by spolu s vazbovými podmínkami umožnil získat obraz finální podoby sluneční soustavy. Pokud ovšem třeba přiblížení nějaké jiné hvězdy nepromíchá karty.

[Pavel_K]

KpS napsal: Moje otázka směřovala spíše k tomu, zda minimalizaci slapového tření lze chápat jako svého druhu princip, který by spolu s vazbovými podmínkami umožnil získat obraz finální podoby sluneční soustavy. Pokud ovšem třeba přiblížení nějaké jiné hvězdy nepromíchá karty.
Přesně tak tomu je. U Jupitera, kde synchronizace probíhá rychleji vzhledem k menším vzdálenostem a hmotnostem, tak je téměř dokonalá. U Sluneční soustvy to ještě chvíli potrvá, ale tento princip směřuje k "uklidnění" systému a jeho projevem jsou právě harmonické řady, objevené už Pythagorem. Oběžné doby všech satelitů planet mají exponenciální charakter, jak ukázal už např. Mohorovičič.

[VK]

Pavel_K napsal: Přesně tak tomu je. U Jupitera, kde synchronizace probíhá rychleji vzhledem k menším vzdálenostem a hmotnostem, tak je téměř dokonalá. U Sluneční soustvy to ještě chvíli potrvá, ale tento princip směřuje k "uklidnění" systému a jeho projevem jsou právě harmonické řady, objevené už Pythagorem. Oběžné doby všech satelitů planet mají exponenciální charakter, jak ukázal už např. Mohorovičič.
A to by mě právě zajímalo - ten Mohorovičić. Od dr. Malíška z Katedry optiky jsem se o něm dověděl. Zajímavé ale bylo, že když jsem o tom mluvil s M. Brožem, tehdy studentem (dnes pracovníkem) MFF UK Praha, tak ten o Mohorovičićově řadě prý "nikdy neslyšel". To je zvláštní.

V. K.

[Pavel_K]

VK napsal:

A to by mě právě zajímalo - ten Mohorovičić.
V. K.Těch exponenciálních zákonů pro Sluneční soustavu bylo "nalezeno" několik. Mohorovičič nalezl
r= 3.363(1− ek), odkaz na něj je např.Guth, Vl., Link, F., Mohr, J. M., Šternberk, B.: Astronomie Díl 1., Praha, CSAV 1954.
První zákon navrhl Titius a po něm Bode:
r= 0.1(2 b 3 + 4),
jiný můžeme najít u Dermotta nebo Dubruilleho:
Dermott, S.F. (1969): "On the origin of commensurabilities in the solar system - III: the resonant structure of the solar system" S. F. Dermott, Mon. Not. RAS vol. 142 pp143-149 (1969).
Dubrulle, B., Graner, F. (1994): Titius-Bode laws in the solar system. Part II: Build your own law from disk models",B. Dubrulle, F. Graner Astronomy and Astrophysics 282, 269-276.

Blíže to bylo diskutováno Astropintrem v sekci Kosmogonie Sluneční soustavy.

Pavel

[pacal]

niektoré aj iné dôvody prečo môže byť tento sl. cyklus jedným z najväčších (v angl.)
All new planetoids, planets have somehow eccentric orbits - their focuses are shifted circa 1bill. km. The most distant Sedna, Xena are even very close to perihelia, aphelia, Why?
Isn't it sign, that something much massive is approaching us and it is close to its perihelia?
Those shifts, shapes of paths so are after it only projection of our opposite motion toward X -to orbits of very distant objects,….?
There are many historical artefacts what speak that we have here in our sol. sys. minimum one very massive object with long periodicity-Senmut map, Dendera zodiac, Narmer palette, funeral banner from tomb of markiza Tai, Mayan codexes, Enuma Elish, Biblical texts from Book of Job,Texts from pyramids,...
Global warming is not only on Earth but also on Mars,...-the same level of acceleration, big perturb. in orbits of moons of Uranus,...
There is acceler. of shifts of motions of magnet. poles on Earth, but also on Saturn,...results, graphs of GISP, Vostok projects-regular circa 1500 years intervals sharp peaks during last 40000 years,...
Accelerating Solar activity-max. per. 8000 years now?! Jupiter in aphelia in 2011, the strongest solar maximum per last 400 years - forecasted on 2011,2012 even by oficial astronomers.
Sun's axis is also aprox. in plain pointing on Orion,...Sun's, Moon;s eclipses are in March, September now - arround equinoxes, what show that also knots of Moon's path /main axes of Moons orbit show on Orion,..Eclipses (in 2011,2012 ) will be during end of December and close to Venus transit time!
As of Feb. 6, Pioneer 10 was about 92.12 astronomical units (AU) from the Sun and headed towards the constellation Taurus.The discrepancy found that Pioneer 10 and 11 were each about 240,000 miles (400,000 kilometers) closer to the Sun than they should be according to the current understanding of gravity.
Pioneers slowing (400,000km, or1000x more!?) when these probes are circa14mld. km from us show, that gravity of that body (X) causing thisdisproportion is 10x mass of Earth or even 30mass of Jupiter. Why issource of that extragravity pointing to Sun? It is so, because X is now much more closer to Sun than are Pioneers now!
Hurricanes frequency, their power acceleration in last years, increasing number of floods, super strong winds, tornados, temperature extremes-anomalies, growing number of London Thames Barrier closures due to extreme surges,...
andy many other facts speak that we have in solar system not only tenth Xena, but also something much heavier till 25 Jupiters-maybe micro black hole?!,black dwarf star,...
and that objects is approaching perihelia,..
I made detailed simulations in WinOrsa and they show, that it is possible!
what do you think about?

[cocky]

Sluneční aktivita je jev spojený s magnetickým polem Slunce. Není mi přesně jasné, jak může mít relativně mikroskopiské kolísání gravitačního působení planet na Slunce v souvislosti s precesí a nutací vliv na vysoce energetické procesy spojené s magnetickou aktivitou uvnitř Slunce. Pokud jde o magnetické pole planet, tak z bližších planet má významnější magnetické pole jen Slunce a Jupiter. Jistě někoho napadne, že perioda sluneční aktivity zhruba odpovídá oběžné době Jupitera. Nicméně, když uvážím řádový rozdíl mezi magnetickým polem planet a Slunce, pak bych spíše očekával výrazný vliv kolísání (a přepólování) magnetického pole Slunce na magnetické pole Země nebo Jupitera. Na magnetické pole Země mají ovšem velký vliv nabité částice vyvrhované Sluncem, mám na mysli především dlohoperidické jevy spojené s vlastní magnetickou aktivitou Slunce. Také u Země dochází k přepólování magnetického pole, ale pokud si vzpomínám, perioda je poměrně dlouhá.

[ski]

Jak a nebo spíše proč dochází k přepólování mag. pole Země to se zatím neví. Jestli prvořadě v tom má prsty Slunce taky není známo, jen se to předpokládá. Každopádně by to znamenalo, že to samé se bude dít i u Slunce, nebo lépe řečeno i ono pozmění rozložení pole. Jestli je to nějakou obrácenou rotací vícepólového mag.pole Slunce či jen posunem, na které by eventuelně zareagovala Země, se také neví. Ale plynulo by z toho, že planety jsou se Sluncem hodně svázané, a že v tom hraje roli pravděpodobně prostor kolem Slunce a nejspíš elektromagnetické síly v tomto prostoru, což není rovněž prokázané a sledované- tudíš ani simulované či propočtené. Každopádně tyto propojené nádoby jsou sice závislé na hmotnosti, ale akce a reakce platí v obou směrech. Slunce "tlačí" na Zemi svými "větry" a i ona a další planety ovlivňují Slunce sice málo ale díky nesmírnému energetickému potenciálu Slunce je to pak hodně znát. Ostatně se zdá že to prokazují i komety v blízkosti Slunce, čímž nám tím na nějakou krátkou dobu pokud se jim zadaří na Zemi dokážou docela slušně "přitopit". Smozřejmě pomocí Slunce

[Pavel_K]

Magnetické pole Slunce se přepólovává poměrně jednoduše. Cca 11 let je Jupiter na straně rotace Slunce vůči barycentru celé Sluneční soustavy a dalších cca 11 let je na straně brzdící rotaci Slunce. To vede ke změnám v diferenciální rotaci "slupek" na Slunci, což se projevuje na tachoklině změnou diferenciální rotace. Navíc Jupiter má největší magnetické pole ze všech planet a není těžké předpokládat vnější magnetizaci plazmatu jeho vlivem.

[MilAN]

Vrátil bych téma zase k těm předpvědím :



Více : http://www.sec.noaa.gov/SolarCycle/SC24 ... lease.html

[Pavel_K]

MilAN napsal: Vrátil bych téma zase k těm předpvědím :

Více : http://www.sec.noaa.gov/SolarCycle/SC24 ... lease.html
Podle mých výpočtů by přibližně v maximu příštího cyklu měl být součet momentů všech hmot ve Sluneční soustavě minimální, z čehož vyplývá, že Jupiter si bude téměř sám řídit vývoj sluneční aktivity cyklu. Z toho dále vyplývá, že cyklus by měl mít jedno výrazné maximum, které by mělo být větší, než maximum 23.cyklu.