O pár řad výše je tady seznam H-beta objektů pro tento filtr.
Dal jsem si za cíl všechny za svůj život vypozorovat. Všechny do loňského roku už mám odškrtnuté, kromě jednoho.
Mlhoviny IC 1283. Nadešel její čas - kulminuje teď a je bohužel nízko nad obzorem, proto se musí vykoukat v létě nebo nikdy.
Netušil jsem, že je asi ze všech mlhovin ta nejtěžší..... Vzpomínám si, jak jsem před lety ve 350mm dobsonu zápolil 4 noci také s nějakou mlhovinou.
Někde jsem to tu už psal, na to se nezapomíná. Na tento objekt jsem ale vytáhnul 125-ku ED-čko, protože u takto těžkých až téměř nemožných šíleností rozhoduje ostrost kresby a tam má kvalitní refraktor navrch. To co vypozoruju s ním v zrcadle většinou nedokážu. Zároveň se na azimutální montáži kterou používám pozoruje těsně nad horizontem mnohem pohodlněji než v dobsonu u kterého bych snad musel ležet.
Vedle mlhoviny je další dvojice NGC 6589 a NGC 6595. Ono je to ještě trochu těžší - aby toho nebylo málo, IC1283 je vložená do okraje další mlhoviny IC 1284.
Včera jsem věděl, že mám na pozorování pouze 60 minut, pak se mělo zatáhnout. Po najetí na pozici kdy jsem procházel okolo objektů jako je
např.: M17, M25, M18 nebo M24 (objekty pro děti
) jsem u dvou jasných hvězdiček už při malém zvětšení viděl chomáček mlhoviny NGC 6595.
U vedlejší hvězdy sice NGC 6598 na první pohled vidět nebyla, ale bylo zřejmé, že ta hvězda je "nějaká divná". Čily při trochu větším zvětšení nebylo
o další mlhovině pochyb.
Začalo pátrání po IC 1283.
Trochu odbočím - poslední dobou jsem začal koketovat s umělou inteligencí a ta mi napsala, že vizuální pozorování tohoto objektu je extrémně obtížné
(to jsem tušil) a poradila mě, abych se odstěhoval pozorovat do hor s oblohou alespoň Bortle2. Mám si na to vzít dalekohled průměru min. 200mm
a adaptovat svoje oči min. 20 minut. Pousmál jsem se - Bortle2 na jihu určitě nemám, bude tam tak Bortle 3-4.
Oči nechám samozřejmě 40 minut a dalekohled použiju pouze 125mm.....
Zároveň mě upozornila na to, že vizuálně nikdo tento objekt nepozoroval ani ve velkých průměrech.
Návrat do reality - oblast jsem skenoval různým zvětšením a spíš jsem si to oťukával, protože mi bylo jasné, že za jednu noc toto nedokážu.
Po hodině se opravdu zatáhlo a já šel spát.
Druhou noc - tedy dnes - jsem to zkusil znovu. Obě NGC-čka jsou vidět bez problémů, IC1283 po 30 minutách odolává. Měním oči, zkouším skenovat
oblast křížem krážem, vodorovně, svisle, přímo, bočně a čas běží. Po 60 minutách se mi zdá, že tam něco občas problikne, ale jistý si nejsem.
Zvětšení se ustálilo na 80-násobku, to se mi zdálo nejvhodnější. Opět střídám oči, začínám chvílemi odpočívat a znovu pozorovat....
Po 90 minutách intenzivního pozorování mě začíná oko stále ujíždět doleva - směrem od jasné hvězdy pryč. Čím dál více mě to tam táhne...
Asi se už naakumulovalo dost fotonů a mozek tam něco tuší - říkám si. Zakreslil jsem si to do připravené vyhledávací mapky.
Po cca 2 hodinách pozorování mě je jasné, že už více nedokážu vykoukat. Podotýkám, že jsem to pozoroval bez jakéhokoliv filtru.
H-Betu jsem zkoušel, ale průměr 125mm je na to dost malý a obraz nekompromisně ztmavne tak, že je to k ničemu.
To co jsem nakonec viděl bylo extrémě těžké, bylo to cca 30% pozorovacího času - ale až na konci dvouhodinového maratónu.
A co IC 1284?
No o té jsem taky přemýšlel. Viděl jsem ji? Na 100% to říct nedokážu, možná ano, možná ne, chvílemi se mi zdálo že tam nějaké náznaky jsou,
pak tam zase nebyly, těžko říct....
Přikládám obrázek toho jak jsem to viděl, berte to s rezervou, kreslit moc neumím a to co tam je tužkou je směr toho co jsem viděl.
Ve skutečnosti je to ale mnohem slabší. Kdybych to tam nakreslil tak, jak jsem to viděl - nic byste neviděli
Petr
