Měsíc
-
denis.marc
- Příspěvky: 1103
- Registrován: 25. 04. 2008, 02:55
-
BiF
- Příspěvky: 1194
- Registrován: 10. 11. 2002, 02:00
- Bydliště: Trhové Sviny
- Věk: 54
- Kontaktovat uživatele:
Měsíc
Mam jednu otazku ohladom velkosti Mesiaca. Ked Mesiac vychadza tak sa mi zda ze je vacsi ako ked je niekde vysoko. Je ozaj vacsi nizko nad obzorom alebo sa mi to iba zda?
Citace z http://mesic.astronomie.cz/znameni.htm :
"Měsíční disk ležící nevysoko nad obzorem lidi fascinuje nejen pro své zabarvení a změny tvaru, ale také pro svou úhlovou velikost. Každý z nás určitě nejednou zažil situaci, kdy se Měsíc zdál u obzoru nepřirozeně velký. Je to pocit opravdu silný a uvažovala o něm celá řada učenců: od řeckého astronoma Ptolemaia, přes arabského astronoma Al-Hazana až po Leonarda da Vinci a Johanna Keplera.
Ať věříte nebo ne, je tento zajímavý jev pouhou iluzí. Ve skutečnosti je totiž Měsíc u obzoru stejně velký jako jindy. Sami se o tom můžete přesvědčit pohledem do ruličky papíru, jejíž průměr přizpůsobíte na „velký“ Měsíc nad obzorem. Až se Měsíc dostane výše nad obzor a bude se vám zdát opět „normální“, zjistíte pohledem do ruličky, že jeho průměr se nijak nezměnil. Ještě lépe toto šálení zraku odhalí také dvojice fotografií pořízených v průběhu jedné noci.
Částečné rozluštění „měsíčního přeludu“ kupodivu přinesl až konec dvacátého století. Na zdánlivé zvětšování nejen Měsíce, ale i Slunce nebo celých souhvězdí poblíž obzoru, má podle studií Lloyda Kaufmana a jeho syna Jamese zásadní vliv naše vnímání vzdálených objektů. Velikost objektů totiž umíme odhadnout bez ohledu na jejich vzdálenost. Náš mozek samovolně vnímá zdánlivou velikost a nahrazuje ji geometrickou realitou: Obraz vzdáleného objektu, který pozorujeme, je menší než obraz téhož objektu nacházejícího se blíže. Ve většině případů vidíme právě v blízkosti horizontu mnoho objektů (budovy, stromy apod.), které nám umožňují odhadnout rozměry objektů nacházejících se v různých vzdálenostech. Tak velká vzdálenost, jaká nás dělí od Měsíce, je však mimo vnímání našeho mozku.
V podstatě jde o klam, který již v roce 1913 popsal italský psycholog Mario Ponzo (1882 - 1960). Je založen na sledování dvou stejně dlouhých úseček, které jsou umístěny uprostřed sbíhajících se linií. Je to podobné, jako bychom sledovali sbíhající se koleje s příčkami a umístili mezi ně dvě stejně dlouhé úsečky. Ta vzdálenější se nám kupodivu bude zdát mnohem delší než ta bližší.
Právě popsané šálení našeho zraku ovšem nevysvětluje skutečnost, proč je „měsíční přelud“ pozorovatelný nad hladinou moře nebo z paluby letadel, která se pohybují ve velkých výškách. V obou případech nelze při obzoru rozeznat žádné objekty, které by mohly zmíněný efekt způsobit. Na zvětšování Měsíce se proto bude podílet i zvláštní vnímání oblohy nad námi. Tu totiž nechápeme jako polokouli, nýbrž jako zploštělou klenbu. Ze stejného důvodu také nedokážeme určit přesně místo přímo nad našimi hlavami (zenit). "
Citace z http://mesic.astronomie.cz/znameni.htm :
"Měsíční disk ležící nevysoko nad obzorem lidi fascinuje nejen pro své zabarvení a změny tvaru, ale také pro svou úhlovou velikost. Každý z nás určitě nejednou zažil situaci, kdy se Měsíc zdál u obzoru nepřirozeně velký. Je to pocit opravdu silný a uvažovala o něm celá řada učenců: od řeckého astronoma Ptolemaia, přes arabského astronoma Al-Hazana až po Leonarda da Vinci a Johanna Keplera.
Ať věříte nebo ne, je tento zajímavý jev pouhou iluzí. Ve skutečnosti je totiž Měsíc u obzoru stejně velký jako jindy. Sami se o tom můžete přesvědčit pohledem do ruličky papíru, jejíž průměr přizpůsobíte na „velký“ Měsíc nad obzorem. Až se Měsíc dostane výše nad obzor a bude se vám zdát opět „normální“, zjistíte pohledem do ruličky, že jeho průměr se nijak nezměnil. Ještě lépe toto šálení zraku odhalí také dvojice fotografií pořízených v průběhu jedné noci.
Částečné rozluštění „měsíčního přeludu“ kupodivu přinesl až konec dvacátého století. Na zdánlivé zvětšování nejen Měsíce, ale i Slunce nebo celých souhvězdí poblíž obzoru, má podle studií Lloyda Kaufmana a jeho syna Jamese zásadní vliv naše vnímání vzdálených objektů. Velikost objektů totiž umíme odhadnout bez ohledu na jejich vzdálenost. Náš mozek samovolně vnímá zdánlivou velikost a nahrazuje ji geometrickou realitou: Obraz vzdáleného objektu, který pozorujeme, je menší než obraz téhož objektu nacházejícího se blíže. Ve většině případů vidíme právě v blízkosti horizontu mnoho objektů (budovy, stromy apod.), které nám umožňují odhadnout rozměry objektů nacházejících se v různých vzdálenostech. Tak velká vzdálenost, jaká nás dělí od Měsíce, je však mimo vnímání našeho mozku.
V podstatě jde o klam, který již v roce 1913 popsal italský psycholog Mario Ponzo (1882 - 1960). Je založen na sledování dvou stejně dlouhých úseček, které jsou umístěny uprostřed sbíhajících se linií. Je to podobné, jako bychom sledovali sbíhající se koleje s příčkami a umístili mezi ně dvě stejně dlouhé úsečky. Ta vzdálenější se nám kupodivu bude zdát mnohem delší než ta bližší.
Právě popsané šálení našeho zraku ovšem nevysvětluje skutečnost, proč je „měsíční přelud“ pozorovatelný nad hladinou moře nebo z paluby letadel, která se pohybují ve velkých výškách. V obou případech nelze při obzoru rozeznat žádné objekty, které by mohly zmíněný efekt způsobit. Na zvětšování Měsíce se proto bude podílet i zvláštní vnímání oblohy nad námi. Tu totiž nechápeme jako polokouli, nýbrž jako zploštělou klenbu. Ze stejného důvodu také nedokážeme určit přesně místo přímo nad našimi hlavami (zenit). "
Newtony 300/1200, 200/860, 100/600; SkyMaster 15x70; paralaktická montáž vlastní výroby; QHY163M; ASI120M; Canon EOS 300D; Philips ToUcam Pro; http://bilek.astronomie.cz/ , email: frantabilek(at)gmail(dot)com
Měsíc
Dnes som sa trochu pohrabal na nete a "Moon Illusion" zrejme určite zmiatla aj mňa. Takže sa ospravedlňujem že som tu zavádzal.
Je zaujímavé že o tomto fenoméne sa napísalo množstvo kníh, doslova vedeckých štúdií, prvé dokonca pred nejakými 2000 rokmi. Stačí si dať do googla "Moon Illusion", celkom zaujímavé.
Je zaujímavé že o tomto fenoméne sa napísalo množstvo kníh, doslova vedeckých štúdií, prvé dokonca pred nejakými 2000 rokmi. Stačí si dať do googla "Moon Illusion", celkom zaujímavé.
mitovka
Měsíc
Již jsem již o tom psal - optický klam - místo kráteru "vypouklina" např. tady:
http://www.lpod.org/coppermine/displayi ... m=18&pos=4
Jde o nízký kontrast, nebo příliš úzký zorný úhel nebo.., můj výmysl?teda nevidim kde mas tu vypouklinu ani jako optickej klam me to neprijde
http://www.lpod.org/coppermine/displayi ... m=18&pos=4
Jde o nízký kontrast, nebo příliš úzký zorný úhel nebo.., můj výmysl?teda nevidim kde mas tu vypouklinu ani jako optickej klam me to neprijde
Měsíc
Obrázek Měsíce podle pozorování dalekohledem AD-800 21.února při zv.40x, v Radotíně. Spíš jen takový povšechný dojem než doopravdy detailní astronomická kresba:
totéž: Měsíc 2.a4.března u Blatné, týž dalekohled a zvětšení, táž povšechnost:
totéž: Měsíc 2.a4.března u Blatné, týž dalekohled a zvětšení, táž povšechnost:
"Srdce skutečného hvězdáře musí býti vždy přístupné kráse, neboť ta je hlavním znakem hvězdné říše" Jos.Klepešta
Měsíc
Matěji, děkuji za inspiraci k pozorování a kreslení Měsíce. Udivují mě detaily na svazích kráterů na prvním obrázku. Zvlášť když vezmu v úvahu velikost kresby (odhaduji tak 3/4 šířky A4). Promiň, asi jsi to tu psal a já jsem určitě líný hledat, ale jakou technikou je to kreslené?
Díky
Petr
Díky
Petr
Měsíc
ahoj Petre, ten Mesic ma na papire na obrazku prumer asi 8cm, je to tedy dost maly ( i proto by nejak extra detailni provedeni bylo dost obtizne a hlavne jako celek preplacane a tedy neverohodne). maloval jsem to normalne akvarelem, tedy jen hnedou barvou.
"Srdce skutečného hvězdáře musí býti vždy přístupné kráse, neboť ta je hlavním znakem hvězdné říše" Jos.Klepešta
Měsíc
Dneska jsem v 80mm refracku "objevil" na Mesici zajimavou oblast mezi Rima Hyginus a kraterem Manilius. Nevim, jestli to bylo osvetlenim, ale bylo tam krasne videt zvlastni pohori (pravdepodobne) ve tvaru S. V Rucklove atlase jsem zadne jmeno pro nej nenasel. To co jej cinilo zvlastnim byla jeho vyrazna tmave seda barva, v 7mm TMB monocentrickem okularu (68x) doslova bila do oci. Jinak asi nejmensi detaily, ktere se mi podarilo v tom refracku videt byly brazdy Triesnecker v tesne blizkosti stejnojmenneho krateru.
ATC82/1670, Telementor, AS80, AS110, FOA-60Q, Tak 100DZ
http://www.fzu.cz/~kupco/astro/
http://www.fzu.cz/~kupco/astro/
Měsíc
Tak na to taky koukám. Jestli myslíš to S co zasahuje na jihu do kráteru Boscovich, kde ta šeď ještě nabírá na sytosti, tak to je opravdu zajímavý pohled.
EDIT - Tak jsem na to koukal ještě chvíli a konečně jsem to asi našel - poměrně mírná vlnovka zhruba v severojižním směru a na severu se větví. Výrazně šedá. S Boscovichem a Maniliem je v rovnostranném trojúhelníku, přičemž vlnovka je vůči kráterům směrem k terminátoru.
EDIT - Tak jsem na to koukal ještě chvíli a konečně jsem to asi našel - poměrně mírná vlnovka zhruba v severojižním směru a na severu se větví. Výrazně šedá. S Boscovichem a Maniliem je v rovnostranném trojúhelníku, přičemž vlnovka je vůči kráterům směrem k terminátoru.
Měsíc
Jo, to je ono. Na fotku jsem zvedavy.
ATC82/1670, Telementor, AS80, AS110, FOA-60Q, Tak 100DZ
http://www.fzu.cz/~kupco/astro/
http://www.fzu.cz/~kupco/astro/