Fotografování ale není vůbec žádná sranda. Představoval jsem si to jednodušší. Předně je značný rozdíl mezi jasem slunečního disku a protuberancí na okraji, takže foťák (a to je Canon EOS 20D) má s dynamikou co dělat. Do JPG to je bez šance. Foťák neví, jak to převést, obraz jen v jednom kanálu ho značně mate a i při manuálním nastavení expozice převede data ze senzoru na JPG blbě, buď je OK kotouč a protuberance skoro nevidět, nebo kotouč přepálený a protuberance OK.
Fotil jsem tedy samozřejmě do RAWu a konverzi udělal tak, že jsem vzal červený kanál v polovičním rozlišení, bez interpolace, jako černobílý, v lineárním podání a nelineární korekci strmosti udělal manuálně v Photoshopu. To pomohlo. Vybral jsem snímek nejméně poškozený seeingem. Takhle to dopadlo (plné rozlišení je na kliknutí):
Dalším nepříjemným zjištěním je, že při světelnosti kolem f/30 je na snímku vidět naprosto veškerý i velmi nepatrný prach lemovaný čímsi jako difrakčními kroužky. Přesto, že mám senzor velmi čistý, pár smítek bylo nutno vyretušovat.
No, a aby toho nebylo málo, tak se k tomu ještě přidalo šestatřicetistupňové vedro, takže po celou dobu laborování mi tekly čůrky potu po zádech i po čele, a musel jsem se chodit chladit do blízkého bazénu
pokud neco nevim nebojim se to priznat, na Slunicko zadny odbornik nejsem porad si nejsem uplne jisty.
