Mám zkušenost s jedním 200mm f/5 skládacím dobsonem, který jsem jistou dobu jako příruční používal. Nebylo to špatné, ale mělo to pár principiálních neduhů. Například jsem si nikdy pořádně nezvykl na nízkou polohu výtahu u dobsona takových parametrů. Musel jsem u toho všemožně posedávat na zemi nebo na malé stoličce a nebylo to úplně ono…
Také, díky své subtilnosti, měl problém s vyvážením. Principiální, prostě když jsem dal do výtahu Paracorr a třeba nějaký robustnější TV okulár (a nebo dokonce ještě PowerMate), těžiště bylo hned někde úplně jinde a byl to trochu boj… Nemluvě o časté ztrátě objektu právě při výměně okuláru.
Vím, že to byla daň za subtilní konstrukci, světelnost a trochu i za konkrétní řešení jistých detailů. Plnotubus 200 mm f/6 by tímhle už nejspíš netrpěl. Ale ohnisko přes metr už se tak úplně nepotkává s mou zálibou v širokých polích. Vyloženě malá zvětšení (<30) už kvůli výstupní pupile vůbec nepřicházejí v úvahu a i pro relativně malá bych musel dokupovat okuláry… V tomto mi prostě ty krátké ED/APO refraktory přijdou zajímavější. Nehledě na jednoznačně vyšší pozorovatelský komfort ve spojení například s EQ5. Nemůžu říct, že by mi popostrkování dobsona vyloženě vadilo, ale… Viz obliba poncetek, zkrátka pokud se pozorovatel může plně soustředit na objekt a ne tříštit svou pozornost na jeho pozorování a zároveň sledování dobsonem, je to prostě příjemné.
Stále mi dobsony přijdou geniální a třeba poměr výkon/cena je u nich vskutku jak z jiného vesmíru. Na druhou stranu vnímám, že existuje celý zástup spokojených uživatelů těch menších EDček a mám dojem, že na tom něco je. Jako kdybych těm lidem jaksi začínal rozumět.
Věřím, že teď už je moje inklinace k nim pochopitelnější. Stále ji považuji za racionální, jen kritéria, se kterými pracuji, nejsou možná úplně typická. Ještě jinými slovy, chtěl bych si vyzkoušet, jaké to je. Může se samozřejmě stát, že mě to neosloví – tak to pak nějak vyřeším.
