Díky vstřícnosti pana Zahajského jsem měl v prosinci minulého roku možnost v Supře vyzkoušet Morpheusy 17,5 mm a další okuláry v binokuláru APM. Protože mám oči blízko sebe (62 mm), měl jsem obavy, jestli se mi mezi ně vejde nos. Díky dostatečně dlouhé vzdálenosti výstupní pupily stačilo jen ohrnout gumové očnice a lehce se jich dotýkat kořenem nosu. Sedly mi na první pokus.
Minulý týden jsem zakoupil dva kousky 12,5 mm a plný očekávání je vyzkoušel ve dne na okolních budovách v binokuláru APM 82 SD APO 90° při zvětšení 37,6x a v refraktoru Takahashi FC-76DCU s binohlavou Mark V s hranolem a korektorem Baader při zvětšení asi 64x.
Zde jsou první dojmy.
Musím konstatovat, že to nejsou okuláry úplně vhodné pro denní pozorování.
Vyžadují naprosto přesnou polohu oka, kdy je periferně vidět celé, ostře ohraničené zorné pole. Je-li oko blíž, objeví se tmavé fleky a je-li dál, jsou na okraji pole žluté lemy. Očima se nedá koulet skrz celé zorné pole, pouze mírně kolem středu. Jinak se opět objeví žluté lemy a tmavé fleky. Při větším natočení očí se musí pootáčet i hlavou, aby zorničky byly stále poblíž potřebné polohy.
Už kousek od středu zorného pole je vidět barevná vada na kontrastnějších přechodech, u okraje pole větší.
Okuláry jsou v celém poli ostré, ale mají velké poduškovité zkreslení.
Polohu očí jsem si asi po půl hodině zkoušení našel opět při lehkém doteku kořene nosu a ohrnutých gumových očnic nebo při nahrazení očnic kovovými kroužky, které jsou součástí dodávky. Kroužky jsem si omotal izolační páskou, aby nestudily.
Ve čtvrtek se vyjasnilo, tak jsem na tmavé obloze na chatě Morpheusy asi 4 hodiny potrápil v binokuláru APM 100 SA 90° při zvětšení 44x na viditelných DSO při venkovní teplotě kolem -3°C. Na okulárech jsem měl namontované prodlužovací kroužky místo očnic. Zde jsem zažil opravdu WOW
. Prostorově, kontrastně a ostře vykreslené celé zorné pole.
Při důkladnějším pohledu a koulení očima byly v pravém okuláru hvězdičky ostré až k okraji, v levém byly u okraje mírně rozostřené. Byl to ale spíše projev rozdílných vlastností každého oka a ne úplně přesné polohy při natáčení hlavou. To se potvrdilo při vzájemném střídání očí a okulárů při mono pohledu.
Barevná vada byla viditelná jako modrofialový lem pouze u jasnějších hvězd kvůli achromatickým objektivům binokuláru.
Poloha očí při přímém pohledu nebyla tak kritická jako ve dne (žluté lemy na okraji pole nebyly v noci vidět). Po hodině pozorování se začínal levý okulár mlžit. Po výměně kovových kroužků za ohrnuté gumové očnice se již okuláry kvůli lepšímu odvětrávání nemlžily.
Díky rovným a přesným upevňovacím tubuskům sedly oba okuláry v binu vždy naprosto přesně. Nebylo nutné je natáčet kvůli sesouhlasení obrazu, jako např. u okulárů ES.
Chvíli jsem koukal i přes ES 14 mm 82° při zvětšení 39x. Oproti Morpheům nevyžadují přesnou polohu oka, tak se do nich někomu může lépe koukat, ale to je, kromě rozměrů a ceny, asi jejich jediné pozitivum.
Vzhledem k malému zvětšení jsem nezkoumal viditelnost detailů v mlhovinách a galaxiích. I když jsem používal červenou čelovku, oči jsem neměl úplně adaptované na tmu. Odbíhal jsem přikládat dřevo do kamen a pro čaj s medem, citronem a ovocnými kapkami
.
Pamatuji si, že mě první noční mono pohled do Morphea kolegy Petra Kůry před rokem vůbec neoslovil. Člověk prostě musí dozrát
a mít dostatek času na případné vyzkoušení. Proto je velmi těžké a záludné odpovědět na otázku jaký koupit okulár.
V binokulárech APM pro malá zvětšení používám okuláry, kde není problém s nalezením správné polohy očí: Panoptiky 19 mm, ES 16 mm 68°, ES 14 mm 82°. Naglery mi nesedly díky krátké vzdálenosti výstupní pupily vzhledem k průměru očnice. V tomto jsou pro mě trochu lepší Vixeny SSW.
Po půlhodinovém učení se správnému koukání za denního světla jsou však Morpheusy jednoznačným favoritem. Nyní je chci vyzkoušet v binohlavě při pozorování Měsíce.
V Supře jsem vyzkoušel i Delosy, ale to větší zorné pole Morpheusů je vidět a cena samozřejmě taky
.
