vaclavII píše:To Psion: Krásné refraktory a stabilní montáž, to bych bral ihned mít na to finance...
souhlas, jenomže je to také o umístění a pozorovacích podmínkách pro takové super vybavení ! Vracím se ještě jednou k životu selenografa Johana N. Kriegra na konci 19. století. Díky rodičům měl to štěstí, že si mohl pořídit a postavit na tehdejší dobu špičkový 259 mm refraktor nedaleko Mnichova, aby ho nakonec i s manželkou přestěhoval do příznivějších podmínek na pobřeží severní Italie.
Podobně jako Zeissův dvojitý refraktor vídeňského selenografa Rudolfa Königa, také 10“ refraktor Reinfelder a Hertel je spojen se zajímavou osobností Johanna Nepomuka Kriegera (1865 - 1902).
Již jako amatér vybavený třípalcovým refraktorem spolupracoval s Dr. Kleinem, který rozpoznal talent a zaujetí mladého autodidakta pro selenografickou práci a intenzivně ho v ní podporoval. Krieger, který později zdědil rodinnou restauraci s pivovarem, použil část nabytých prostředků na stavbu a vybavení své hvězdárny v Gernu u Mnichova a později také na přesídlení do severoitalského Triestu.
Prostřednictvím Dr. Kleina obdržel kvalitní skleněné negativy Měsíce ze 60 cm coude refraktoru pařížské observatoře, ze kterých si později zhotovoval zvětšeniny velikosti 24x36cm. Ty používal jako podklad pro své kresby. Tato metoda dala jeho kresbám nejen unikátní vzhled, ale v té době také nevídanou přesnost a dokonalost.
Podobně použil negativy z Lickovy observatoře pro Měsíční Atlas také Ladislav Weinek, který byl koncem 19. století ředitelem Klementinské hvězdárny a s Kriegerem se znal:
https://www.astro.cz/clanky/ostatni/lad ... smrti.html
Nepříznivé klimatické podmínky u Mnichova s častým výskytem nestabilního a Alpami zvlněného jižního proudění (tzv. fén) a zkušenosti jeho vídeňského přítele Königa, rozhodly o přestěhování na sever Itálie. Počátkem 1895 koupil na jižním okraji přístavu Triest vilu, kterou pojmenoval po své manželce na „Pia-Sternwarte“. Část střechy byla přestavěna pro 5m kopuli s 10“ refraktorem Reinfelder+Hertl na paralaktické montáži. Ve vybavení byly dále 3 cejchované chronometry, univerzální spektroskop, poziční vláknový mikrometr, Huygensovy , Monocentrické a Mittenzwey Steiheil okuláry. Nechyběla ani fotokomora a knihovna se 663 svazky se selenografickou tématikou a soudobé měsíčních atlasy a mapy.
První pozorování v novém působišti zahajuje v dubnu 1897 a i přes stížnosti na „ …
množství kouře z kotvících parníků a z místních továren“ ... , je nadšený z výborných pozorovacích podmínek, které tu nachází a do deníku si zapisuje :
„ Již v prvních dnech po instalaci teleskopu jsem mohl používat až 1040-ti násobné zvětšení při plné apertuře. Ještě 30. září v 6h 50m večer, kdy Měsíc stál pouhých 4 1/2 stupňů nad horizontem, poskytoval mi 1/8“ okulár ( f= cca 3.2 mm) dynamometrem ověřené zvětšení 1036x „ !!
Od dubna do října 1897 vykonal celkem 103 detailních pozorování a kreseb měsíčního povrchu, které použil koncem roku 1898 k vydání prvního svazku Měsíčního atlasu. Pro většinu svých pozorování používal 170 mm aperturní clonu a zvětšení 260x , což správně zdůvodnil fyziologickou reakcí vedoucí k potlačení vnímání detailů při vysokém jasu fokálního obrazu. Jeho píli a neúnavnou práci ochromilo onemocnění, ale přesto vykonal ještě 24 pozorování, než těžce nemocný zrušil v roce 1901 svoji observatoř. Refraktor a vybavení hvězdárny daroval místní Námořní Observatoři, dnes Osservatorio Astronomico , kde je restaurovaný refraktor přístupný veřejnosti v jižní části areálu dodnes. Zemřel 10.2.1902 na klinice v San Remu ve věku pouhých 37 let.
https://archive.org/stream/bub_gb_RI06A ... 0/mode/1up
nebo scany druhého vydání od Rudolfa Königa z r.1912:
https://archive.org/details/mondatlasna ... ft/page/n7
