Mohu jen potvrdit slova ladina. Během pondělka jsem ani nepomyslel na nějaký výjezd, necítil jsem se dobře a bolelo mě v krku. Když jsem se však v pondělí zvečera podíval na MSG družici a viděl defacto celé Polsko včetně Jelení Gory a ČR pod inverzí a Jizerky naopak nad ní, hned jsem volal ladinovi, zda náhodou nepozoruje nad inverzí. Samozřejmě pozoroval - od doby, co má doma čtyřicítku, je na horách jako doma
Prý je sucho, teplo a slušná obloha. Jelikož jsem měl již předem připravené auto a sbaleno, manželce jsem řekl "hory, sqm, obloha, podmínky, v inverzi, nad inverzí", malému dal pusu, oblékl se a padal z mhly zamořeného Bousova do nirvány, toho večera později ladinem pojmenované na "malé Alpy"...
Cílová destinace bylo naše oblíbené pozorovací místo v 1000mnm na polské straně Jizerek. Na česko-polské straně nebylo ani živáčka, prostě mrtvo a to jako totálně. V asi třetině cesty nahoru jsem si udělal v asi 800mnm čůrací pauzu, vylezu takhle z auta, vykonávám potřebu a podívám se nad hlavu. Wau! Spadla mi čelist. Jak jsem byl ještě neadaptovaný na tmu, nade mnou se rozprostírala černá obloha jak uhel, MW zářila jak někde na poušti a těch hvězd! Tak tohle bude super noc, řekl jsem si, zavřel poklopec a pokračoval v drápání se nahoru. Již při příjezdu jsem ztlumil světla jen na obrysovky a ladin mě velkoryse navigoval červenou baterkou, kam mám zajet. Díky ladine, protože díky inverzi byla nahoře doslova tma jako v pytli. Po vystoupení z auta jsem kluky pozdravil a neměl slov, protože již zběžný pohled na oblohu se zásadně lišil od toho, na co jsem v Jizerkách zvyklý. LP čepice blízké Jelení Gory a Liberce a Jablonce + Boleslavi a Prahy defacto zmizely a jen slabě difuzně unikly inverzní vrstvě. To dalo vzniknout opravdové tmě a ani po adaptaci na ní člověk neviděl na cestu, párkrát jsem té noci při přesunutí se k ladinově okuláru (dívali jsme se navzájem dalekohledy) narazil do smrčku...
Na stanovišti jsme byli tedy tři - já a Vic a ladin již zkraje večera. Sešli se tu tak Vicova padesátka, ladinova čtyřicítka a moje třicítka. Díky neskutečně průzračné obloze jsme si ale mohli ke svým aperturám defacto přičíst klidně 10cm.
Vic sledoval své komety, ladin se pomalu dostával do extáze a já pořád nevěděl, zda pozorovat připravené PK a Minkowski planetárky či spíše galaxie a mlhoviny. Naštěstí zkušený ladin mi poradil - láďo, dej si dnes jasné objekty, budou vypadat totiž jinak. Měl pravdu. Sjel jsem totiž jen provařené a jasné objekty jako Stephanův kvintet, NGC 7331, ale i vypalovačky jako Pacman, Pelikán (nádherně kontrastní zobák a oko ala fotografie) a třeba M31 či mexický záliv Severní Ameriky svítily bíle a byly hezčí, než černobílé fotky z astronomických knížek. Hodně jsem tu noc využíval 35mm Scopos, často s UHC filtrem. Obloha byla taková, že například mlhovina Srdce na mě svítila již v hledáčku a v okuláru byla bíle-šedivá, takový to byl kontrast.
Obloha se zlepšila ještě o řád a ač UHC-L ladis mi ukazovalo 21.34, kvalita oblohy byla úplně jinde, než když jsem u Bousova měl v dubnu 21.52. Holt výška hor a města pod dekou dělaly své.
Ačkoliv jsem po sestavení dalekohledu měl jen pár hodin na pozorování, než začne rušit Měsíc, díky tomu, že jsme si ukazovali objekty navzájem v našich dalkohledech, člověk viděl reálně více, jak 2x tolik objektů, co by jinak za noc stihnul. Nechci nyní psát detailní rozbor objektů, ale jen vysloveně namátkově bych se zastavil u M42, kterou jsem v ladinově 40ce viděl poprvé barevně - růžová barva v kombinaci s náznaky fialové daly esteticky M42 úplně jinému vzezření, jaké jsem dosud neznal. Krása. Kalifornie v 16" s H-beta filrem sice nesvítila, ale tmavě šedivá, protáhlá, prostě nádherně kontrastovala s tmavým pozadím. Takhle jsem ji vizuelně také dosud neviděl.
Možná si vzpomenete, jak jsem popisoval minulý rok dojem vláknitých struktur v M1 v 90cm dobsonu německého kolegy z EWS v Alpách. Dostalo mě teď, že vlákna náznakově byla zřetelná bočním pohledem již v ladinově 16" s OIII filtem, což mi ladin hned potvrdil. Perličkou večera byla ale bezpochyb mlhovina IC434 v H-beta (svítila šedivě) a v ní vysoce kontrastně zakouslá Koňská hlava. Takto kontrastně jsem ji nikdy dosud neviděl. Nejprve jsem ji vnímal jako tmavý pytel ve světlé mlhovině, po chvíly jsem rozlišil i náznakově tvar hlavy koně, jak jej známe z fotek. ladin právě dosáhl vizuálního orgasmu a já chvíli po něm...
Mimo mnoho dalších objektů té noci nemohu se nezastavit u překrásné galaxie NGC 253 v Sochaři, která v 16" dala viděl strukturám v jejích ramenech v podobě tmavých prachových fragmentů. Moc pěkná, škoda, že není výše, jinak by překonala jakoukoliv severnější galaxii svoji krásou a detaily. Podobně detailně vypadá snad jen galaxie M82. Mimochodem ta spolu s Bodeho galaxií v mém 12" dobsonu svítila bíle s kontrastem, přemazávajícím dosud mé vzpomínky na ně. S ladinem jsme se shodli, že fotky se nemohou vyrovnat vizuelnímu vnímání při podobné obloze, nekonečné odstíny šedi, které dávaly galaxiím plastický vjem, nás doslova vrušovaly. Plasticky té noci zářily i Řasy a jejich členitá vlákna - v 12" s 35mm a UHC byly nekonečně krásné, detailní a opravdu 3D propletené. Nejhorší bylo, že čas do svitu Měsíce ubíhal neskutečně rychle. I tak jsme stihli pokouknout na krásně ostře ohraničený půloblouk Bublinky, jasem podobnou Pacmanovi nádhernou mlhovinu Opičí hlava (NGC 2174), velmi členitou mlhovinu IC410 či jasný oblouček IC443 (SNR) v Blížencích...
Měsíc neúprosně vyšel a nezbylo po chvíli, než se s oblohou rozloučit. Celou dobu uklízení dalekohledů do aut jsme vstřebávali dojmy, kterých jsme byli doslova nabiti. A že jich bylo!
Cesta domů byla v pohodě i když často v mlze a zatímco nahoře bylo +3.5st C, Harrachov byl zamlžený a v minusových teplotách. Doma jsem pak usínal se vzpomínkami na galaxie a mlhoviny a oblohu, jaká vyjde tak jednou za pár let...
.
Jinak mě fakt nenapadlo, že ta silná inverze přinese na kopci pozitivum - totiž snížení světelného smogu zezdola... 