To jako fakt vážně přes třičtvrtiny lidí chcete třičtvrtě roku (dobře, ať nekecám, dvě třetiny, no dobře, ukecali jste mě - půl roku ) po sedmé večer tmu jak v p....?
To jako budu chodit do práce a z práce ze tmy do tmy?
Kecy o přizpůsobení pracovní doby prosím stranou. Mám tu možnost (narozdíl od spousty jiných) a stejně to prostě nevychází.
Dobře, třeba u běhání je mi to skoro jedno, tam mi to nevadí, nepohybuji se v koliznich prostorech a na trasách znám skoro každý šutr, bobky mám jen z myslivců. Kolo, to už, je po tmě marnost, navíc na komunikaci nebezpečný hazard (stačí mi téměř denní dojíždění do práce). Další aktivity jsou asi marnost úplná, i když třeba na takový zimní úplňkový noční sněžnicový přechod Jeseníků ze Skřítku na Ramzovou (a jiné cvokovosti) nezapomenu, ale to není úplně standardní a časté vyžití..
No, tak to by byla zábava, to se snese, ale nějaká vážnější činnost na zahradě a okolo baráku, to jako od konce září do konce března co nestihnu o víkendu neudělám vůbec?
A třeba s dětmi ven potmě, to je fakt žůžo, to je jak venčit psa, sice je mi zima, nic nevidím a ani tomu psovi se nechce, ale vlastně je to děsně zajímavé a zdravé. To už je příjemné jak poznaná nutnost...
A nejvíc se mi líbí, že se k tomu všeobecně nejvíc vyjadřují důchodci, kteří si mohou a taky většinou jedou, vlastní biorytmus, bez ohledu na nějaký čas (někdy i datum

). Sice jim to rok až tři trvá, než vypadnou z životního pracovního návyku, ale v osmi z deseti případů to tak v nejbližším okolí vidím. Nic proti nim, upřímně jim to závidím a doufám, že to jednou taky přijde.
Takže tak, jen takový výlev sendvičové generace. Prosím, žádný flame.
A vůbec...
Vlezte mi na záda potemníci...
