Astronomické fórum

Zjistil jsem, že možná špatně určuji odhadem seeing. Nepoužívám žádné sofistikované metody,
To asi nebudeš sám. Odhad je jen odhad. Každý většinou odhaduje seeing na základě letitých zkušeností z pozorování. Mě k tomu stačí samotná planeta, nebo se podívám na dvojhvězdy v podobné výšce a směru, kde je planeta. Stačí i samostatné hvězdy a jako doplňkovou informaci hvězdy v různých výškach. Podle použitélného zvětšení pak odhadnu seeing. A právě to zvětšení je důležitá indície.
Dokonalé to není a má to háček. Někdy se říka, je mlha, nebo vysoká oblačnost, ale seeingu to nějak pomohlo. Já myslím, že někdy to je optický klam. Pokud v takovém dobrém seeingu, když je trochu mlha apod. dám větší zvětšení, tak často použít nejde. Jistě, někdy klesá kontrast, ale někdy je světla dostatek, ale na celkem klidné planetě detailů moc není. Jednak jemné detaily vymaže horší průzračnost a taky trochu zamaskuje horší kvalitu seeingu. Myslím, že letos to víc foukalo a průzračnost byla často slušná. Když se podařil i seeing, tak zvětšení se dala použít větší. Možná to má i vliv na kvalitu snímků.

PS: Asi jsem už v jiném vlákně.

No právě mlha je jasným důkazem o klidnosti vzduchu, jinak by se hned rozfoukala. S jemnou oblačností, ale může nastat situace, že se vám masy vzduchu pod oblačností a nad oblačností můžou uklidnit. Jde o to jaký je průřez jednotlivých vrstev až nad atmosféru. Jednotlivé vrstvy se ovlivňují navzájem a ve výsledku dole už je třepotavá, rozmazaná planeta.

Martine, nezabýval jsi se otázkou využít podobně jak to dělá aktivní optika u profi observatoří, že vyhodnocují umělou hvězdu a podle toho upravují výpočetně programem nasnímaný obraz, třeba planety? Někde jsem na to viděl odkaz, že se tím už ve světě profíci a možná amatéři zabývají. Nebo je to stále pro nás scifi? Spojitost nasnímaných obrazů musí být 100% stejnou, nebo aspoň podobnou úchylku.
Vysloveně šlo o vyhodnocení těžiště obrazu a provedení jeho korekcí v upravovacím programu. Když to lze provádět na hvězdách, musí to jít i na plošné objekty, planety. Výpočetní náročnost, ale bude podstatně vyšší. Buď použít druhý kontrolní dalekohled,který bude mířit na hvězdu poblíž, nebo soustavou s dvěma kamerami v jednom výtahu na rozostřenej a zaostřenej kotouček planety.

Možná je to zatím pro amatéry úlet, ale časem...kdo ví.

jak to dělá aktivní optika u profi observatoří, že vyhodnocují umělou hvězdu a podle toho upravují výpočetně programem nasnímaný obraz, třeba planety
To, o čem mluvíš, je spíše adaptivní optika. A vyhodnocením (v řádu milisekund) umělé hvězdy se neupravuje obraz, ale přímo zrcadlo tak, aby obraz již byl získán jako by nebyl (on je v reálu jen snížen) negativní vliv atmosféry!

Aktivní optika souvisí s prohybem zrcadla kvůli účinkům gravitace na primár (váha) a dorovnáním plochy zrcadla (dle výšky objektu, který se snímá).

Kami: No já mám myšlenku celkem jednoduchou, víceméně jsi to nakousnul ty mít dostačující přístroj a záznamové zařízení, které by snímalo bez pohonu (na pevno) nějaké odpovídající hvězdy a neklid by byl patrný na její dráze způsobenou rotací Země, nebo spíše na té stopě a graf by zaznamenával tu odchylku.

Zajímá mě spíš pozorování a průvodní jevy pro daný seeing.

Takže adaptivní optika je pro mě zatím passé. Spíš se zajímám o to co to provází a jestli je tam nějaká (ona tedy je) souvislost s dobrým seeingem.

Pamatuji si jak jsem se jeden čas spoléhal na to že hvězdy kolem obzoru "neblikají", nevím jak u Vás, ale u mě to dobrý seeing nikdy nesignalizuje.

A abych byl upřímnej u mě je to jasné, nej seeing zažívám při pohledu přes sousedovic zahradu směrem na západ a nebo když je "dusno", popř. když je objekt hoodně vysoko (Slunce v létě) apod. Takže jsem vlastně připraven pro svoje pozorovací stanoviště.

A na druhou stranu dogma o dlouhodobé tlakové výši není vždy podmínkou pro perfektní seeing, je tam ještě pořád to něco.

Asi už to vypadá, že hledám kámen mudrců což?

Ne hledáš SBIG

Ty jo tohle mi unikloo? Tuším, že zlaté české ručičky by to mohli udělat levněji

Tohle bylo hodně drahý zařízení. Je to v podstatě o SW, dá se to řešit podobně nějakou levnější citlivou kamerou. Ta kamera ST-402ME je opravdu hodně citlivá (vysoké QE) s rychlým vyčítáním čipu (malé rozlišení).

Je mi to jasné... kdo by to ale vyrobil? Jestli je to o tom SW tak tam bych se asi vůbec nechytal.

To, o čem mluvíš, je spíše adaptivní optika. A vyhodnocením (v řádu milisekund) umělé hvězdy se neupravuje obraz, ale přímo zrcadlo tak, aby obraz již byl získán jako by nebyl (on je v reálu jen snížen) negativní vliv atmosféry!

Aktivní optika souvisí s prohybem zrcadla kvůli účinkům gravitace na primár (váha) a dorovnáním plochy zrcadla (dle výšky objektu, který se snímá).

Jasně adaptivní,.. měl jsem na mysli obě, ale nakonec jsem psal jen o jedné. Ale dalo by se uvažovat jak jedním tak druhým směrem. V našem amatérském světě však asi jen o adaptivní, tedy pomoci si k lepšímu výsledku vyhodnocením referenčního obrazu na opravu hlavního obrazu dodatečnými PC úpravami.
 Nejjednodušší a nejlevnější cesta však vede, jak už napsal Psion, v rychlozáznamové a citlivé kameře, třeba ST-402ME, jestli je opravdu tak rychlá.

Věřím, že ohodnocení seeingu zkušeným vizuálním pozorovatelem je celkem spolehlivé a to i na desetibodové(!) stupnici. Myslím si však, že odhad z monitoru podle zašuměné, poskakující a deformující se planety lze kvantifikovat jen stěží. Obraz závisí jak na použité expozici, tak na fps preview a také na tom, při jakém ohnisku snímáme. Za sebe mohu jen říci, že někdy (málokdy) mám u monitoru pocit, že z toho by snad mohlo něco být. Ale to ukáže až zpracování a výsledek závisí i na něm.

Snad se někdy dostanu ke skutečnému měření seeingu. Myšlenka je jednoduchá. Mít dvě hvězdy vzdálené od sebe aspoň dvě úhlové minuty. Taková vzdálenost zaručí, že projevy seeingu budou v místech hvězd bez korelace. Použití dvou hvězd odstraní vlivy montáže. Expozice pod pět ms, co nejkratší. Video registrovat na jednu z hvězd a změřit FWHM té druhé. Pak už jen trocha matematiky a výsledkem by byl seeing přepočtený na zenit a zvolenou spektrální oblast.

V našem amatérském světě však asi jen o adaptivní, tedy pomoci si k lepšímu výsledku vyhodnocením referenčního obrazu na opravu hlavního obrazu dodatečnými PC úpravami.To nestačí. Adaptivní optika pro amatéra je sci-fi. Už jen ta jednodušší část - referenční hvězda. Aby vypovídala o okamžitém seeingu v místě cíle, musí její světlo projít v témže okamžiku tou samou atmosférou. Většinou nemůže být od snímané oblasti úhlově dál než nějakých 10". Proto ty výkonné sodíkové lasery.

Přátelé, když už jsme u toho. Kdybych rozjel mailing s tím k čemu je toto vlákno "zneužíváno", čili k hlášení dobrého seeingu, brali by jste to jako rss kanál s odesíláním na vaše emialy? Otázkou je kdo by tam přispíval, kdo by o tom věděl a to hlášení svého pozorování tam dal

Takže je to vlastně jen o vložení do povědomí pozorovatelů...

V našem amatérském světě však asi jen o adaptivní, tedy pomoci si k lepšímu výsledku vyhodnocením referenčního obrazu na opravu hlavního obrazu dodatečnými PC úpravami.
V tom je ale háček  ;) Z chybějících informací v obraze vlivem seeingu už nikdy žádnými úpravami nezískáš další data (rozlišení, právě ta chybějící data).

Přirovnám to k simulaci polarizačního filtru běžné denní fotky ve PS. Pokud se na originální snímek při focení nepoužije pol. filtr před objektiv, který eliminuje odlesky, data v místech, kde jsou odlesky, žádnou matematickou funkcí později nedopočítáš, protože již v originálním snímku chybějí!

Proto je adaptivní optika tak drahá - ona řeší skutečný problém již při snímání a získáváš tak skutečná data, která se následně sice doupravují, ale již jsou v originálním snímku. To amatérsky asi nikdy nepůjde.

Nemusí to být zase tak drahé. Existuje jedna metoda, která dokáže eliminovat seeing, kterou v praxi ověřil Zdenek Řehoř.

http://posec.astrotechnics.eu/view.php? ... 2012041401

Myslím si, že nemáš tak docela pravdu.  Na jasné objekty (detaily Slunce, skvrn, planety) to je celkem reálné už dneska, i na malý dalekohled řekněme od 300mm výše). Jako referenční objekt slouží vlastní snímaný objekt. Není to sice za hubičku, ale ani ne nereálné. A ta cena řešení půjde dolů, jak půjdou dolů ceny vysoce citlivých rychlých kamer, deformovatelných zrcátek a dalších potřebných dílů.

http://www.okotech.com/ao-systems

http://www.researchgate.net/publication ... 000000.pdf

Takovýchhle projektů je víc, viděl jsem i variantu na sluníčko, kde se rozdělil obraz fotosféry přes shack-hartmanovu masku na několik senzorů a vyhodnocovaly se vzájemné korelace obrazů a podle to se v reálném čase deformovalo zrcátko.  Zatím jsou ale i takhle malé věci v řádu minimálně několika desítek tisíc USD.

Zásadní problém je ale jinde. V použitelnosti té technologie na malých amatérských dalekohledech s velkým zorným polem. Ve viditelné oblasti spektra je izoplanatická oblast velká pouze jednotky, maximálně nějaká desítka arcsec.  Tedy pomocí AO nejde ve viditelné oblasti spektra vykorigovat najednou ani oblast velikosti Jupitera, muselo by se na několikrát

A o tom, že by AO zkorigovala obrazy našich několik minut až desítek minut (neřku-li stupňů) velkých polí při focení DSO, si můžeme nechat jen zdát. Každá oblast "plave" seeingem jiným směrem, a to AO nedokáže řešit z principu funkce.