Pred velkym treskem

[zgala]

Ahoj vsichni kteri mate radi hvezdicky.
Napadla me takova vec: Ucenci rikaji, ze pred velkym treskem nebylo nic, ve kterem na kratkou dobu vznikaly pary castice a anticastic, ktere anihilovaly. No ale kdyz vzniknou nejake castice, tak musi vyrazovat gravitaci a tim by vlastne vznikl novy vesmir. Muzete mi to nekdo vysvetlit a nebo aspon napsat svuj nazor?
Zdravim, DZDZD.

[sandor]

Co bylo pred VT je velkym neznamym. Co se vi s urcitou pravdepodobnosti je to, jak vypadal vesmir malinkaty kousicek casu po VT. Co obsahoval pred touto dobou, jsou jen urcite spekulace a je docela mozne, ze se to nikdy s urcitosti nedovime. Co je uvnitr singularity, tedy pod horizontem udalosti cernych der? Nevime. Jen se vi, ze hmota je tazena do stredu singularity, jina cesta ji nezbyva.
Kdyz jsme u cernych děr a tim i u singularit: zkuste si sami spocitat, zda je nas vesmir cernou dirou ci nikoliv. Rg = 2GM/c na druhou (Rg - gravitační polomer cerne diry, G - gravitacni konstanta, M - hmotnost objektu, c - rychlost svetla; pozor na stejne jednotky).

[kamzi]

Vyhledem k neoddelitelnosti prostoru a casu (jak Einstein prokazal) je nutno na svet pohlizet jako na ctyrrozmerny prostorocas, ktery teprve Velkym treskem vznikl. Lamat si tedy hlavu tim, co bylo pred VT je z hlediska klasickeho pojeti fyziky marnost nad marnost, nebot nelze pracovat s casem tam, kde neni.
Nicmene teoreticti fyzikove si jen tak pokoj nedaji a snazi se najit onen impuls ke stvoreni vesmiru. Objevuji se teorie superstrunoveho vakua nebo, z meho pohledu silene, spekulace pulsujiciho vesmiru, kdy velkym treskem jeden prostorocas zanika a dalsi vznika (coz pochopitelne nedava odpoved na puvodni otazku, jak vznikl ten prvotni vesmir).

[sandor]

kamzi napsal: Vyhledem k neoddelitelnosti prostoru a casu (jak Einstein prokazal) je nutno na svet pohlizet jako na ctyrrozmerny prostorocas, ktery teprve Velkym treskem vznikl. Lamat si tedy hlavu tim, co bylo pred VT je z hlediska klasickeho pojeti fyziky marnost nad marnost, nebot nelze pracovat s casem tam, kde neni.
Nicmene teoreticti fyzikove si jen tak pokoj nedaji a snazi se najit onen impuls ke stvoreni vesmiru. Objevuji se teorie superstrunoveho vakua nebo, z meho pohledu silene, spekulace pulsujiciho vesmiru, kdy velkym treskem jeden prostorocas zanika a dalsi vznika (coz pochopitelne nedava odpoved na puvodni otazku, jak vznikl ten prvotni vesmir).
... třeba je jen jeden v řadě mnohokrát pulzujícího vesmíru, nitra černé díry, snu či poetického vyjádření vyšší myšlewnky. Třeba nyní přeháním, ale protože to nikdo neví, je tady prostor pro sáhodlouhé spekulace.

[Aamish]

Rozhodne souhlasim s tim, ze nelze klast otazku KDY tam, kde neni casu. Totez plati o otazce CO BYLO PRED TIM. V kazdem pripade vesmir na zacatku hadronove ery rozhodne svoji hustotou prevysoval kritickou hustotu 10^97 kg/m3, to znamena, ze tam nelze aplikovat nam znamou fyziku.
Na druhou stranu bych nepohlizel na casoprostor jako na ryze 4-rozmerny obekt, protoze cas je negeometricke kontinuum.

[helix]

Myslím, že při velké počáteční teplotě i hustotě byly gravitační síly částic lehce překonány a vesmír se mohl volně rozpínat.

[Aamish]

Na uplnem pocatku ovsem wxistovala tzv. SUSY, ze vsechny interakce byly sjednoceny a pozdejsim "ochlazovanim" se jednotlive oddelily.... Ja si rozpinani vesmiru predstavuji jako zmenu celkove potencialni energie (vsech castic - rust) na ukor vnitrni energie. Vyjimku a toho netvori ani era inflace .... ikdyz potom by nejakou potencialni enrgii musel mit i prostor sam o sobe.

[sandor]

To, že prostor zdánlivě prázdný má nějakou energii jsem přesvědčen. Jen nevím, jak ji nazvat, jak vypadá, jak se dá popsat. Nyní nemám na mysli gravitaci, elektřinu, silné či slabé interakce. Tady je to, co fyzikové hledají: teorie všeho. Možná, že neexistuje, možná, že ano. Pokud existuje nějaká prvotní síla, která je zdrojem nám známých a dosud popsaných sil a inerakcí, pak možná lépe pochopíme možnost či nemožnost poznání "co bylo před VT".
Absolutní hranice nemožnosti poznání před "co bylo před něčím" je nám psychologicky cizí. Už jen úvaha o pulsujícím vesmíru nám dává do ruky nástroj, že před naším vesmírem byl zase nějaký vesmír. Ale jak vypadal, jaké tam platily zákonitosti, byl li podobný našemu či úplně jiný, nám cizí, to rozhodnout nedokážeme. I když třeba můžeme uvážit, že pokud jsou počáteční podmínky stejné, dosáhne se stejného celku. Naschvál mluvím o celku, ne o jeho podrobnostech. Ale kdo zaručí, že podmínky se dalším třeskem a krachem nezměnily?
Stačí, že původní prostor vesmíru nebyl do krachem vzniklé singularity vstřebán celý a nový třesk dal vzniknout vesmíru v jiném prostoročasu. Podmínky na vznik nového vesmíru jsou jiné, něco chybí z minula. Možná představa je, že zatímco se vesmír krachem zmenšuje, v určité fázi zmenšování dochází k třesku a "vyfouknutí bubliny" nového vesmíru, ale do jiného směru. Vznikem nového vesmíru se přeruší styk s původním kolabujícím vesmírem. Nově vzniklý vesmír je o něco ochuzen. O co a jaký vliv to má na nový vesmír? Minimálně hmoty či celkové možné energie.
Upozorňuji, že tato závěrečná úvaha je jen má konstrukce a tudíž by se neměla snad vůbec šířit jako poznání moderní fyziky. Ale teď když ji pročítám znovu, se mi začíná dokonce i něčím líbit. Fuj, samochvála smrdí! Netáhne to na vás z počítače příliš? Kdyby ano, tak honem pryč od tohoto příspěvku!
Jinak asi z hlediska fyziky jsem napsal pěknou blbost aniž bych o tom věděl. Budu se asi muset , abych nebyl :ears: a aby si mě :devil: nevzal s sebou. Tak já radši zalezu do . :hi:

[Aamish]

Snadore, rozhodne tady nic netahne ja si naopak myslim, ze diskuze jako tahle muze mit jedine pozitivni prinost, at uz se tady resi jakkoli slene predstavy ... pravda je preci nekde venku... nekde uprostred .
To, cos napsal, zni hodne zajimave, ja bych to trosku rozvedl, taky me napadlo, jestli se treba objem hmoty v tom pulzujicim vesmiru postupem (nechci psat casu, abych predesel nedorozumeni, kdy je a kdy neni cas ) zmensuje. Ja bych se dokonce nebal v tom videt podobnou udalost jako je vznik planetarni mlhoviny ..... chladna obalka se rozsiruje, zoufale hleda v prostoru vodik, zhavy jadro se zase snazi stravit popel ... u vetsich hvezd nastane zazeh novy. S tim vesmirem by to mohlo byt podobne, okrajove casti se proste dal rozsiri do >prostoru< a stare jadro, plne cernych der a neutronovych hvezd a kdo vi, ceho vseho, se zhrouti ... co ty na to?

[sandor]

To zní také zajímavě. Třeba jako to, že elementární částice jsou vpodstatě v našem prostoru zakuklené prostory vyšší. Proč by se nutně musel zvyšovat objem našeho prostoru, abychom si představili prostor více rozměrný? Co když je skutečnost právě opačná. To by mohlo také znamenat, že největší objem je jednorozměrný prostor, dvourozměrný je jeho součástí a náš třírozměrný je jen součástí předchozích. Vyšší rozměry jsou pro nás něco jako body.
Čas, ta nerozlučná veličina, která tolik ovlivňuje naše vnímání, může a nemusí hrát roli. Třeba v jednoprostorovém modelu by čas vůbec žádnou roli nehrál, vůbec by neexistoval. Třeba tím by se dosáhlo oné jednoprostorovosti časoprostoru. Nebyly by tam žádné síly, interakce, prostě nic, co bychom dokázali definovat. Jen absolutní klid bez platnosti nám známých zákonů, klidné a neměnící se.
Potíž je v tom, že už bych nedokázal vytvořit dvourozměrný prostor, snad jen tím, že čas by se pohyboval jedním směrem v určité ploše.
Je možné, že bychom mohli zavést časovou veličinu jakožto záležitost nevázanou na hmotu a její silové projevy, že čas je jednorozměrná záležitost? Tak tu mám, jak se tak dívám, celou řadu "modelů", které se navzájem vylučují.
Doufám, že tyto úvahy nebude číst nikdo fundovaný, neboť by mě vykrákal za plešku (kterou jsem jednosměrným plynutím času získal).

Ach jo, zase ty nešťastný nápady ... ??? :nono: :rotflmao: :repuke:
.. radši ani na to nereagujte, vždyť je to blbost (jako Fr. G. v Africe).

[sandor]

Oprava: dvourozměrný by vypadal jako plynutí času v určité přímce, trojrozměrný v ploše, čtyřrozměrný v prostoru, pětirozměrný v @, šestirozměrný v @# atd.

[helix]

Zajímalo by mě, jestli je možná existence "prostoru", který nemá ani jeden rozměr, do kterého by byl vnořený jednorozměrný prostor. Kdyby totiž existoval, musel by být zcela bez hmoty, a tedy i bez času. Pak by ale bylo zajímavé, jak může být něco rozměrného a hmotného vnořené do něčeho zcela bez rozměru a hmoty.

[sandor]

Asi jsem chtěl naznačit, že v našem světě se může bod (jednorozměrný) jevit coby nekonečná záležitost, zatímco vyšší prostory jako uzavřené maličkosti či struktury nám těžko pochopitelné či, jestli chcete, exotické.
Pak by bod obsahoval všechno a zbytek by byl jeho podmnožinou. Čím vyšší prostor, tím menší podmnožinou bodu.
Předstasvím-li si to takto naopak, že něco nemůže být větší než bod, představivost mi kouzlí nejrůznější jeho podmnožiny. Proč bod by musel v tomto případě automaticky zplývat s matematickým bodem? Stačí si představit počáteční singularitu vesmíru, která zřejmě nebyla bodová, singularity skryté pod horizonty událostí. Nebo také nahou singularitu.
Tento problém nedokáži vyřešit, mohu mnohé proti těmto představám namítat (nebodovost, neslučitelnost, ...). A vůbec praštěnost celé myšlenky.
Jenže - bez ohledu na reálnost či nereálnost takové představy - kde je vůbec pravda? Někde tam venku ... a přitom všude kolem nás.

[A.Fr._de_Qapa]

Pokud si pamatuji ze skoly, topologie si taky vystaci jen se dvema objekty, aby z nich (udajne) dokazala stvorit cokoliv, co se komu zachce: derava koule obsita Mobiusovymi paskami. A to me privedlo na takovou legracni myslenku. Vsichni jiste vite, jak se Mobiusova smycka vyrabi. Takovym tim figlem ji vlastne "ukradnu" jeden rozmer. Jsem velky optimista v tom, ze jednou nejaky jiny pan Mobius zjisti, jak ji stejnym figlem (ale opacne polarity) naopak jeden rozmer "pridat". Proc by ta transformace nemohla byt obousmerna?
No a k rozvoji jednorozmerneho prostoru. Mas pravdu v tom, ze si klidne vystacis s jednim rozmerem - pokud ho vhodne naskladas. Kdyz ho slozis jako skladaci metr, dostanes vlastne plochu. Kdyz ho namotas jako klubicko, dostanes 3D prostor. A tak dale. A kdyz jsi moc velky lenoch na to, abys skladal neco nekonecneho do neceho jeste nekonecnejsiho, staci na jednorozmernem prostoru definovat nejakou funkci, ktera ho bude promitat do X prostoru... i casu...
Aleluja.

[sandor]

Nenaráží absolutní pojmy zavedené člověkem na pozorovanou skutečnost? Pojem rovina znamená, že se jedná o soubor bodů v určité ploše definované dvěma přímkami, které jsou zace souborem bodů. Rovina má tudíž matematicky nulovou tloušťku a v tom případě i nulový objem, zrovna tak jako bod či přímka. Objem dostává smysl až tehdy, kdy zavedeme jeden jediný bod mimo rovinu.
Teď mě napadá, že kdybychom zavedli "fyzikální" bod, tedy nejmenší objem, který má ještě fyzikální opodstatnění, je náhle všechno jinak a i bod má objem, zrovna tak jako přímka či rovina. Do takovéhoto "fyzikálního" bodu, přímky či roviny jsem poněkud zamířil. Aspoň v představách, které vůbec nemusí být správné. :-X :-[ ;D :pimp2: :nono: