Zdroj: Peter Wraight
Jsou to dva obyčejné newtony uložené nad sebou v jednom boxu, proti sobě posunuté do strany a podélně. Oba okuláry vycházejí nahoře vedle sebe ve vzdálenosti očí (≈ 60 mm). Nemá žádné hranoly ani další zrcadla, má dvě primární a dvě diagonální zrcátka jako každý newton. Peterův originál je 150 mm s 3D tištěnými částmi a konstrukčně to není zas tak složité.
Koho by nelákalo mít doma něco takového?
Z binoskopu je ale potřeba mít jednu věc pod kontrolou: oba obrazy musí při změně výšky ujet stejně. Při 150× oko snese rozdíl jen asi 4′, což jsou 1.6″ na obloze. Nejde přitom jen o průhyb boxu, ale i o držáky diagonálních zrcátek – jejich tvar (kroužek, trojúhelník, lišta) a materiál (tisk, plech) dělají velký rozdíl. Každý tubus má navíc jinak velký a jinak umístěný držák, takže se samy od sebe nevyruší. Proto jsem si nechal udělat simulátor průhybů, kde se dají zkoušet materiály, rozměry i typy držáků: Offset Binoscope Flex Simulator
Co zatím ze simulace vychází:
- Box z březové překližky je mnohem tužší než rám z hliníkových profilů a vychází dokonce lépe i na hmotnost. Varianta 200/1000 mm má 17.4 kg a rozjezd obrazů kolem 3′, tedy v toleranci.
- Pokud něco tisknout (držáky, desky pod primární zrcadlo), tak ne z PLA, PETG nebo ABS – ty jsou na tohle příliš měkké. Lepší je sáhnout po materiálech plněných uhlíkovým vláknem: PA-CF (PA6-CF, PA12-CF, PAHT-CF), PET-CF, PC-CF nebo PPS-CF.
Zkoumám i variantu s nastavitelnou vzdáleností okulárů, kde horní tubus jezdí jako lehký vnitřní příhradový „dobson“ po kolejnicích:
3D model binoskopu s vnitřním „dobsonem“ (dá se přepnout do češtiny)
Projekt je zatím na začátku, ale i tak mi přijde zajímavé podělit se o postup a dosavadní výsledky.
Minimálně bych rád realizoval variantu s pevnou vzdáleností okulárů, ale tak, aby šla později využít i pro pokusy s vnitřním posuvným tubusem.