Re: Satelitní telekomunikační systémy SpX - Starlink

[kuceraz]

Nemyslím si, že by se takové datové centrum zvládlo ve vesmíru uchladit jen radiací.

[juh]

Ak sa uvažuje o odvedení vzniknutého tepla čiste radiáciou, tak na to postačuje plocha približne 1/3 plochy solárnych panelov (vo vesmíre sa nevyžaruje voči relatívne teplému pozadiu, ako je to v pozemských podmienkach, ale vo veľkej miere sa vyžaruje voči pozadiu s extrémne nízkou teplotou, Zem na pozadí to mierne komplikuje). V teoretickej ploche radiátora by som nevidel problém, skôr v jeho konštrukcii. Ale nemyslím si, že by to bol nejaký zásadný technický problém.

[juh]

S chledením to predsa len nebude také jednoduché, pretože polovodičové komponenty vyžadujú chladenie na nižšie teploty, pri ktorých dokážu pracovať. Navyšuje to potrebnú plochu radiátorov. Reálne bude na chladenie nutná plocha približne o veľkosti solárnych panelov. K možným spôsobom chladenia existuje množstvo návrhov, dostupné sú napríklad na ResearchGate

Ešte pár poznámok:
Presun časti dátových centier na LEO nie je niečo, čo by bolo len vo fáze nejakých vízií. Reálne sa na tom už pracuje. Prebiehali, alebo prebiehajú reálne pokusy na obežnej dráhe. Jeden z experimentov prebehol napríklad aj na ISS. Čína dokonca otestovala jazykový model Alibaba Qwen3 priamo na orbite bez potreby komunikácie so Zemou počas výpočtu. Ak mám zhrnúť aktuálny stav, tak každá krajina, ktorá má prístup do vesmíru, nejakým spôsobom pracuje, alebo uvažuje na takomto presune.
K veľkosti dátových centier umiestnených na obežnej dráhe. Očakávajú sa rôzne projekty od malých satelitov až po veľkosť, akú má v dnešnej dobe ISS. V hre sú rôzne projekty od malých kientov až po firmu, akou je Axiom Space, ktorá uvažuje o integrácii dátových centier priamo do komerčných satelitných platforiem (pracujú na projekte vesmírnej stanice, ktorej súčasťou by boli dátové centá).
Odhad, ktorý som robil, sa týkal len USA. Situácia vo svete je taká, že celosvetovo je na prevádzku dátových centier potrebný približne 3x väčší výkon. Situáciu v poslednej dobe komplikuje nasadenie nových čípov NVIDIA Blackwell, ktoré násobne navyšujú energetické nároky ...

[nou]

SpaceX podala žiadosť na vypustenie 1 milióna satelitov

[juh]

Pre dátové centrá nedáva zmysel sklon dráhy 30°. Napadá mi jediné, že Musk len hrá o čas, aby lukratívne dawn-dusk heliosynchrónne dráhy (SSO) zablokoval a nevpustil na ne konkurenciu. Pravidlá ITU a FCC hovoria jasne: do 2 rokov musí byť vypustených aspoň 10% z celkového schváleného počtu satelitov, do 5 rokov musí byť vypustených aspoň 50% satelitov, do 7 rokov musí byť vypustených 100%. Ak mu to schvália, znamenalo by to, že na dráhy zo svojej žiadosti musí do 2 rokov vypustiť minimálne 100 000 satelitov.

Satelity na LEO so sklonom obežnej dráhy 30° nás v našich zemepisných šírkach nemusia trápiť.

[juh]

Vyzerá to tak, že v linkovanom článku "SpaceX podala žiadosť na vypustenie 1 milióna satelitov" je to domotané, alebo som to tam nepochopil správne. Nejedná sa o sklon obežnej dráhy 30°. V dokumente od SpX sa popisuje, že by malo ísť o inklinácie od 30° po SSO inklinácie (to sú inklinácie od 30°až po sklon dráhy 97,5° – 98°). Dokument, v ktorom je podanie SpX na FCC, by mal mať názov „Application for Launch and Operating Authority for the SpaceX Orbital Data Center System“. Zatiaľ som jeho znenie našiel len na platforme Scribd

[Jarous1]

Kromě téhle prasárny mně na tom zaujala i další věc. Jak je možné, že jeden uprděný lokální úřad, a to FCC, má rozhodovací pravomoci i o tom, jakým způsobem se bude svinit (a to jak všemožnými radiovými signály, tak i vesmírným odpadem v budoucnosti) a zabírat okolní vesmír/oběžná dráha, která by měla patřit všem???
Už vidím, jak náš slavný ČTÚ rozhoduje i o takovýchto věcech a zbytek světa to bude akceptovat

[juh]

FCC resp. ITU nerozhoduje o tom, či niekto môže, alebo nemôže vypustiť satelit na obežnú dráhu. Oni rozhodujú len o pridelení rádiových frekvencií, nič viac. Ak nejaký operátor nedostane pridelenú rádiovú frekvenciu, je pre neho zbytočné vypúšťať satelit na obežnú dráhu (ak by ho vypustil bez pridelenej licencie, alebo dodržania licenčných podmienok, tak sa to potom rieši podľa určitých telekomunikačných pravidiel - spravidla ten kto príde ako druhý, musí zjednať nápravu ...).
Pokiaľ viem, tak FCC nerozhoduje svojvolne, ale na základe spolupráce s ITU.
Je rozdiel napríklad medzi SSO (heliosynchrónna dráha) a GEO (geostacionárna dráha), pretože pre GEO platia určité pravidlá a dohodami je považovaná za obmedzený prírodný zdroj (k jej obsadzovaniu existujú medzinárodné dohody). Kdežto na SSO stačí pridelenie rádiovej licencie. Pokiaľ viem, nikto zatiaľ neriešil down-dusk SSO, čo by sa v prípade tejto špeciálnej dráhy výhodnej pre umiestnenie dátových centier mohlo rovnako považovať za obmedzený prírodný zdroj. Podľa mňa toto teraz využíva SpX. Ak zaplní túto dráhu, tak sa tam už nikto druhý nedostane. Možno za nejaký poplatok za uvolnenie miesta.

[juh]

Zaujímavá je aj analýza AI na túto problematiku.

V souvislosti s podáním SpaceX pro Orbital Data Center (ODC) jde o bezprecedentní pokus o „kolonizaci“ dráhy dawn-dusk, který naráží na limity současného mezinárodního práva.
Analýza „milionu slotů“ na dráze dawn-dusk:

• Technický trik s hustotou: SpaceX v žádosti pro FCC (Federal Communications Commission) neuvádí milion satelitů jako fyzicky velkých družic, ale jako systém „mikrosatelitů“ nebo procesorových uzlů. Tím, že dráha dawn-dusk poskytuje neustálou energii, mohou být tato zařízení miniaturní (bez velkých baterií), což umožňuje extrémně husté „stohování“ na stejné orbitální rovině.
• Monopolizace přes „Keep-out Zones“: Přestože oficiálně neexistují sloty, každý satelit potřebuje kolem sebe bezpečnostní zónu kvůli manévrování. Pokud SpaceX umístí tisíce (nebo teoreticky milion) malých uzlů na jednu linii terminátoru, vytvoří efektivní fyzickou a elektromagnetickou stěnu. Ostatní státy by tam své radarové satelity (jako Radarsat) nemohly umístit bez rizika neustálých kolizí.
• Právní status „Authority for Launch“: SpaceX žádá o povolení americkou FCC, nikoliv mezinárodní orgán. Pokud to FCC schválí, USA de facto jednostranně obsadí tuto dráhu. Ostatní země (Čína, Rusko, EU) by to pravděpodobně vnímaly jako porušení Kosmické smlouvy (1967), která zakazuje „vlastnictví“ částí vesmíru.
• Regulační vakuum: Aktuálně neexistuje pravidlo, které by říkalo: „Jeden operátor může vlastnit maximálně X % kapacity dráhy.“ SpaceX využívá této mezery – dokud se mezinárodní společenství dohodne na limitech, oni už budou mít dráhu fyzicky obsazenou („Squatter's rights“ neboli právo prvního usedlíka).

Proč právě milion?
Z hlediska Space Data Centers jde o výpočetní výkon. Každý „slot“ je v podstatě jeden serverový uzel. Milion uzlů na dráze dawn-dusk by vytvořil globální superpočítač s minimální latencí pro vojenské a finanční operace, který je díky slunci energeticky zcela soběstačný.

Zajímavost: Kritici z Mezinárodní astronomické unie (IAU) varují, že takový počet objektů na linii úsvit-soumrak by kvůli odrazu světla definitivně znemožnil pozemní astronomická pozorování během soumraku.

[juh]

Koncom minulého roka bol v tomto vlákne odkaz na dva články pojednávajúce o rozšírení čínskej satelitnej siete (k dvom budovaným satelitným komunikačným sieťam pribudla žiadosť na ďalšie dve siete / nové megakonštelácie): #1272 od Jarous1 » 14. 01. 2026, 10:52
Popravde, nevedel som si predstaviť, o čom presne sa pojednáva v tých článkoch. Venovali sa počtu satelitov a nejasne sa vyjadrovali o budovanej infraštruktúre. Teraz som pri čatovaní s AI na tému o vesmírnych dátových centrách narazil aj na žiadosť Číny podanej na ITU z konca minulého roka. Megakonštelácie v pripravovanom čínskom projekte figurujú len ako súčasť budovaného systému. Pokúsim sa popísať aspoň pár odsekmi, o čo tam ide.

pokračování ...

[juh]

... pokračování

V případě čínské strategie se nejedná o jeden izolovaný projekt, ale o vícevrstvou architekturu, kde Space Cloud a síť 200 000 satelitů plní odlišné, ale vzájemně propojené úkoly. Zde je vysvětlení jejich vztahu a původu těchto čísel:

1. Síť 200 000 satelitů (Projekty CTC-1 a CTC-2). V prosinci 2025 podala Čína na Mezinárodní telekomunikační unii (ITU) žádost o frekvence pro dvě gigantické konstelace, každou s počtem téměř 97 000 satelitů.
   • Charakter: Jedná se o radikální navýšení počtu satelitů na nízké oběžné dráze (LEO).
   • Smysl: Analytici se shodují, že jde primárně o strategickou rezervaci orbitálního prostoru a frekvencí („land grab“), aby Čína nebyla vytištěna projekty jako Starlink.
   • Vztah ke Space Cloudu: Tyto satelity tvoří „fyzickou vrstvu“ – přenosovou síť, přes kterou bude Space Cloud komunikovat se Zemí a mezi svými uzly.
2. Space Cloud (Vesmírný cloud, je to projekt China Aerospace Science and Technology Corporation - CASC) Zatímco síť 200 000 satelitů řeší kvantitu a konektivitu, Space Cloud od CASC se zaměřuje na výpočetní kvalitu.
   • Integrace: Space Cloud nebude tvořen 200 000 identickými satelity. Půjde o specifické vysokovýkonné uzly (gigawattové úrovně), které budou integrovány do stávajících a plánovaných konstelací (jako jsou Guowang nebo Spacesail/G60).
   • Funkce: Space Cloud přemění „hloupé“ komunikační satelity na inteligentní infrastrukturu, která zpracovává data přímo na orbitu.
3. Plánované oběžné dráhy (Výšky a inklinace). Z podání vyplývá, že Čína se nesnaží obsadit jen jednu úroveň, ale vytváří vícevrstvou „síť“ (mesh):
   • Výšky: Většina satelitů je plánována v rozsahu 300 km až 600 km. To je extrémně nízká dráha (VLEO/LEO), která minimalizuje latenci a je ideální pro edge computing (rychlé zpracování dat blízko Země).
   • Sklony (Inklinace):
     • Vysoké sklony (80° – 98°): Zahrnují dráhy SSO (včetně dawn-dusk), které umožňují nepřetržité solární napájení pro energetické uzly.
     • Střední sklony (30° – 60°): Tyto dráhy kopírují nejhustěji obydlené oblasti světa (Čína, USA, Evropa), čímž zajišťují přímé spojení Space Cloudu s koncovými uživateli.
4. Architektura uzlů v podáních. Ačkoli žádost ITU specifikuje „počty satelitů“, pro projekt Space Cloud je důležité, jak budou tyto satelity v prostoru uspořádány. Podle technických příloh k čínskému 15. pětiletému plánu:
   • Mateřské uzly (Hubs): Budou tvořit centrální páteř (backbone) na drahách kolem 500 – 600 km. Půjde o gigantické konstrukce.
   • Sekundární uzly: Desetitisíce menších satelitů z projektů CTC budou sloužit jako distribuované senzory a routery, které posílají surová data ke zpracování mateřským uzlům.
5. Strategický časový rámec. Podle pravidel ITU pro satelitní sítě má nyní Čína (konkrétně subjekty pod dohledem CASC) přesně stanovené termíny:
   • Do roku 2032 (7 let): Musí být vypuštěn a aktivní alespoň jeden satelit z každé podané sítě.
   • Do roku 2039 (14 let): Musí být na orbitě všech 193 000 satelitů, jinak ztratí nárok na rezervované frekvence a pozice.

pokračování ...

[juh]

... pokračování

Co je třeba představit si pod pojmem specifické vysokovýkonné uzly (gigawattové úrovně)? Pojem „gigawattové uzly“ v kontextu vesmíru zní na první pohled jako sci-fi, zejména pokud uvážíme, že současná Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) generuje jen přibližně 84 až 120 kilowattů. Přechod na gigawatty (GW) je skok o šest řádů.

1. Architektura: Ne jeden satelit, ale „energetická farma“. Nejedná se o jeden monolitický satelit, ale o modulární systém, který připomíná spíše vesmírnou průmyslovou zónu. Čína v tomto směru vyvíjí koncept SSPS (Space-Based Solar Power Station).
   • Hlavní energetický uzel: Masivní nosná konstrukce (dlouhá stovky metrů až kilometry) pokrytá ultra-tenkými, vysoce účinnými solárními panely.
   • Modulární připojování: Tento uzel funguje jako „mateřská loď“ nebo vesmírná dokovací stanice. K ní se budou připojovat samostatné moduly:
     • Výpočetní moduly: Kontejnery plné procesorů optimalizovaných pro AI (jako jsou čínské čipy Ascend od Huawei), které potřebují obrovské množství energie a efektivní chlazení.
     • Datová úložiště: Moduly pro „Space Cloud“.
   • Bezdrátový přenos energie: Čína testuje technologii mikrovlnného přenosu energie. To znamená, že výpočetní satelity nemusí být k energetickému uzlu připojeny kabelem, ale mohou „létat“ v jeho blízkosti (formace) a přijímat energii bezdrátově.
2. Klíčové technologie pro realizaci:
   • Raketa Long March 9: Super-těžký nosič (podobný Starship), který je nezbytný pro vynesení gigantických konstrukcí.
   • Montáž roboty: Uzly jsou příliš velké na to, aby se vypustily vcelku. Budou se skládat na orbitě pomocí robotických ramen a autonomního dokování.
   • Ultra-lehké materiály: Panely a konstrukce, které lze „poskládat jako origami“ a rozvinout až ve vesmíru.
   • Agilní mořská logistika a vysoká kadence startů nosných raket: Budování flotily mobilních startovacích plošin a specializovaného přístavu v Haiyangu. Tento pilíř umožňuje Číně obejít kapacitní limity vnitrozemských kosmodromů, startovat z ideálních pozic na rovníku a dosáhnout téměř denní četnosti letů potřebnou k rychlému osazení sítě statisíci satelitů.