Protože při snímání Slunce se dalekohled zahřeje a při záznamu protuberancí pro animaci nelze snímání přerušit a přeostřit (jak je doporučeno v návodu). Hledal jsem něco co by dokázalo potřebné přeostření vypočítat za změny teploty teleskopu a provést opravu, leč marně (ale možná špatně).
Napadlo mě využít jen snímání teploty teleskopu z AF3 a ručně provést korekci v pauze mezi sériemi ( 30s či 60s) o vypočtenou velikost prodloužení dalekohledu

.
Vycházím z toho, že můj refraktor má tubus a většinu dílů z hliníkové slitiny s koeficientem tepelné expanze λ = 23,5 µm/(m∙°K). Prodloužení
Δl=ΔT *λ*L vypočítám z přírustku teploty
ΔT,
L vzdálenosti mezi objektivem a chipem kamerky (není to jen
f dalekohledu neb tam je i telecentr, etalon...).
Potřebný počet impulzů pro doostření fucuseru vypočítám
Steps = Δl/Bk.
Zjisti jsem, že velikost kroku na impulz
Bk (
Bulharská konstanta) mi vychází pro
In 2,19µm resp.
Out 2,40µm. Měřil jsem to z počtu impulzů potřebných pro přeostření o 40mm zatíženého focuseru. Trochu mě překvapilo, že to není symetrické.
Při snímání se mi např. dalekohled ohřál o 15°C ( za cca1hodinu snímání) což odpovídá dle mého výpočtu korekci 166 implzů. Vím že to není přesné, ale lepší než nic (viz rozostření viditelné při
animaci protubernace)
Zjednodušeně to u mě vychází na 11 kroků na 1°C.
A teď otázky na zkušenější :
1. Je tahle metoda použitelná nebo znáte lepší řešení ?
2. Kde a jak nejlépe umístit ten teplotní senzor ?