Po neuspokojivém výletu dalekohledu na dovolenou na Dvoračkách (report by patřil spíš do kategorie světelné znečištění
) jsem se včera konečně dostal k tomu, abych strávil víc času u Saturnu, zásluhou Měsíce se stejně moc jiného pozorovat nedalo. Už ve zvětšení 69x jsem rozeznal Rheu, Titan, Iapetus a jeden měsíc na východní straně, ten se ale ve větších zvětšeních ukázal být dvojicí Dione a Tethys (jména přiřazena dodatečně podle paměti a náčrtku).Seeing byl ze začátku velice dobrý a stabilní, asi tak od jedné hodiny se to dost zhoršilo a na zřetelnější detaily bylo vždycky potřeba počkat na chvilky zklidnění. Prstence už jsem (jednou) viděl i o trochu lepší, Cassiniho dělení bylo zřetelné, ale tentokrát nebylo patrné i v prostřední (přední) části, zato tam byl zřetelný tmavší proužek na rozhraní vnitřního okraje s planetou (stín prstence?). Že by byl prstenec nějak pozorovatelně jasnější (Seeligerův efekt), to říct nemůžu. Planeta samotná byla nejlepší, co jsem zatím viděl, zatímco obvykle vídám jakoby tmavší pruh na severní polokouli, teď bylo vidět, že je tmavší celá severní část (kulový vrchlík) a v dobrých momentech se zdálo, že u rozhraní se světlejším zbytkem je ještě o něco tmavší pás.
Dva dotazy na zkušenější pozorovatele: 1. Jak výrazný je Seeligerův efekt (zjasnění prstence v krátkém období kolem opozice při vizuálním pozorování? Je problém v tom, že už bylo moc dlouho po opozici, nebo je to něco, co je vidět spíš na fotkách? 2. Mám se svou výbavou (127mm achromat, celkem slušné okuláry) reálnou šanci rozeznat Enceladus?
