Tak jelikož se vyskytly nějaké dotazy ohledně mnou zmíněného stabilizátoru, opráším tuhle zapadlou diskusi- je (přesněji měla by být) o triedru a stabilizátoru, tedy asi nejvhodnější pro můj příspěvek.
Takže: princip jsem nevymyslel, ale "obšlahl" od pana Ing. Koláře (viz výše). Jeho koncepce je relativně lehká a také přenosná, ovšem i míra stabilizace bude omezená. To je daň za přenosnost. Pro menší zv. je to ale velmi dobré řešení.
Já jsem šel cestou maximální stabilizace, nehledě na váhu, či rozměry- celou sestavu mám na zahradě, maximálně ji převezu autem. Samotný stabilizátor váží přes tři kg, je ale velice účinný, utáhne i zv. 15x , já na něm mám 12x45 a když u toho sedím, tak je stabilita srovnatelná se stativem. Ovšem zde jsou pohyby dalekohledu téměř neomezené- dokonalé zařízení na sledování letadel, ISS a dalších pohyblivých cílů... Jak jsem zmínil, dá se u něj sedět na židli, případně ležet na lehátku, samozřejmě stát. Ovládání velmi intuitivní- jako s triedrem samotným, jen se méně unavují ruce- díky vyvážení ruce nenesou žádnou váhu. Nejlépe by to ilustrovala fotka- dodám zítra, bo žádnou nemám a teď to fotit nejdu...
Pak je tu další varianta kterou jsem si oblíbil-
tahle koncepce je mnohem přenosnější- odpadá "podpůrný systém"- člověk to má na sobě. Ovládání velmi snadné, opět se dá sedět na židli (ideálně astro židličce- má velmi úzké "opěrátko"), nebo stát. Míra stabilizace je menší než u předchozí verze, ale to je spíš otázka závaží přidávaného na zadní konec. I bez závaží je zmenšení chvění obrazu znát- jednak stabil. něco váží, druhak ho má člověk opřený o ramena a třeťak i lepší ergonomie (ruce jsou níž) oddaluje únavu a zlepšuje tedy obraz. Pro zv 8x přidávám 0,5 kg, pro zv. 10x tam mám nejčastěji 1 kg, někdy 1,5 kg. Pro větší zv. se dá pochopitelně naložit více závaží, ovšem má to svoje limity- rám stabilizátoru se musí zesílit a tak těžkne. Velmi těžká sestava je pak nepohodlná pro pozorovatele- právě pro to, že na rozdíl od verze první, tady má tu váhu na ramenou. Navíc velká váha vzadu už není dobrá pro vyvážení- ideální je když (ve správné poloze na ramenou) celá sestava táhne vzadu MÍRNĚ dolů- pokud pak držím stabil. ruce jsou na něm vlastně pověšené a zase se méně unavují. Tento stabilizátor je snadno zhotovitelný, celkem přenosný (závaží může být třeba "petka" kyselky kterou stejně beru na pití), neomezená pohyblivost.
Ještě pár zjištění a pár teorií o stabilizátorech obecně:
- je lepší delší tyč a menší závaží, šetří se váha. Ovšem končí to na limitech materiálu a profilu- dlouhá tyč resp. profil začíná pružit a musí se zesilovat (zase roste váha).
- ke stabilitě obrazu napomáhá i lepší ergonomie, zejména skutečnost že ruce jsou níž (pokud neostřím). (Z toho vychází úvaha o systému typu "fotopuška" - obraz je stabilizován pouze lepší ergonomií, ne závažím- pracuju na tom.)
- extrémně dlouhé tyče a velká závaží sice velmi stabilizují obraz, ale pro sledování rychlých, příp. manévrujících cílů jsou méně pohotové- právě kvůli velké setrvačnosti. Hůře se uvádí do pohybu a hůře i brzdí.
- při sledování nepohyblivých cílů zvyšuje míru stabilizace použití židle-pozorování v sedě (nebo v leže).
- systém s kladkou, varianta Ing. Koláře je sice přenosný, ovšem hledání vhodného objektu k instalaci kladek je k vzteku- skutečně nejlepší je branka (fotbalová). Jde to i na strom, ale většinou je dost omezený výhled (zejména nahoru) samotným stromem. Tyto okolnosti bohužel omezují možnosti užití coby přenosného systému.
Jak jsem napsal- fotky první varianty zkusím přidat zítra. Taky dodám že mám ještě pár nápadů a postupně je zkouším (vyrábím demonstrátory a na celé rodině pak testuji účinnost a srovnávám poměr přenosnost/výkon (přičemž u otázky přenosnosti nejde jen o váhu, ale také velikost a složitelnost zařízení). Ani momentálně používané zařízení nepovažuji za zcela dokonalé a je možné že přijdu na nějaké vylepšení. Zároveň budu vděčný za všechny konstruktivní připomínky a případně zkušenosti ostatních konstruktérů, jsou-li jací.