V létě 2014 jsem se konečně rozhodl, že si pořídím trochu větší refraktor, než je SW ED 100/900. Od pana Křivánka jsem si nejprve objednal objektiv - anastigmatický dublet 150/1800 mm vyráběný jeho firmou Istar-Optical v USA. Shodou okolností mi nabídl i kompletní tubus s okulárovým výtahem, clonami, objektivovou objímkou a lištou s upínacími kruhy. Byl sice původně určen pro dalekohled s objektivem 160/1920, ale objektivová objímka byla tak předimenzovaná, že se snesla i úpravu pro objektiv o průměru 150 mm.
Původní tubus:
Celková hmotnost kompletu tubusu s kruhy (bez objektivu) byla 20,75 kg, protože to byl v podstatě prototypový kus se stěnou o síle 4mm.
Na podzim 2015 jsem konečně s radostí poprve držel objektiv v rukou. Jeho hmotnost s objímkou jsou 3 kg.
Objektiv Istar 150 F12 R35:
Ke konci roku 2015 byl dalekohled kompletní. Původní kovovou rosnici nahradila plastová, vylepená černou sametkou - rozdíl ve hmotnosti: 3kg. Objektivová objímka po úpravě byla lehčí o 1,5 kg. Tubus je kratší asi o 5 cm. Příruba pro uchycení okulárového výtahu "zhubla" o 0,4 kg. Takže s rosnicí, objektivem, upínacími kruhy a hledáčkem se dostala výsledná hmotnost dalekohledu na 16,5 kg.
Istar 150/1800 na montáži AZ EQ6 GT spolu se SW ED 100/900:
Po "ročním provozu" jsem začal uvažovat o možnosti, jak ještě snížit stávající hmotnost. Samozřejmě bez vlivu na kvalitu zobrazení. Dalekohled mám uložen v prvním patře hospodářské části domu a tak jej musím na pozorování nosit ze schodů. Protože je to dlouhý tubus, tak mám nohy trojnožky vysunuty na maximum a upevňování dalekohledu do rybiny montáže ve výšce očí je hodně náročné. V úvahu připadaly dvě možnosti. Nový tubus s tenčí stěnou, nebo nějaký způsob redukce hmotnosti původního 7kg tubusu se stěnou 4mm. Zvolil jsem cestu úpravy původního tubusu vyřezáním segmentů.
A není cesty zpět:
Odlehčený tubus:
Nové clony z 0,8 mm Al plechu:
Rozmístění clon potažených černou sametkou:
Pro snížení možnosti orosení objektivu je směrem do vnitřku tubusu cca 20 cm od objektivové objímky rosná část. Uvnitř potažená černou sametkou a z vnějšku hladkou fólií. Není to příliš esteticky vyřešeno a možná, že ještě tuto část doladím. Vyříznuté segmenty jsou pod vnější fólií celkem patrné.
Pohled zepředu do objektivu:
A je to komplet. Výsledná hmotnost je 13,0 kg:
A "rodinné foto": Istar 150/1800, SW ED 100/900, SW N200/1000, a AZ EQ6 GT:
Pro lepší manipulaci a ochranu dalekohledu při přenášení a skladování jsem použil vak na 180cm lyže, který má naprosto ideální rozměry i pro dalekohled:
A je zabaleno:
Zatím má dalekohled v nové podobě za sebou první delší pozorování 24. září. Na montáži jsem jej měl celou dobu spolu s ED 100/900 cca od 22:30 do 03:30 a přestože z obou dalekohledů téměř kapala voda, tak ani jeden z objektivů se neorosil. U Equinoxu ED 100 jsem měl vyzkoušeno, že vydrží bez orosení dlouho. Istar mě mile překvapil, že se ani z jedné strany po pěti hodinách venku neorosil. Ta sametka je na vnitřky rosnic perfektní.
Tuhost odlehčeného tubusu se mi zdá bez změn oproti plné trubce.
) tak nevidím ani možnost vzniku turbulencí tak rozílných hustot vzduchu a by vzniklý index lomu opticky přestoupil míru schopnosti dalekohledu na tak krátké vzdálenosti. To s těmi turbulencemi (u vytemerovaných tubusu) je realita, kterou jste na vlastní oči viděli, nebo urban story, která se chytla z domněnky nějakého polovzdělance i v prostředí tech exaktněji uvažujících?
