Při otázce kdy budou v jedné přímce jsem si vzpomněl na Švejka, rci: 6.5.2492 (ale bude jich jenom 8, dle Stellaria to bude něco super - akorát ideální pozorovací stanoviště = Antarktida), kdyby jich stačilo jenom 5 tak tvrdím že 8.9.2040 (mimochodem dle Stellaria to bude hned vedle Slunce takže ve dne, a tím pádem se asi moc nepokocháme)
Čerpáno odtud:
http://sciencequestionswithchris.wordpr ... l-line-up/ Nic jiného jsem nenašel, navíc ten google překladač překládá trochu kostrbatě.
K původní otázce můžu pouze nabídnout své selské vysvětlení jak si to představuji já:
Původně se mohly planety pohybovat po kružnici, a asi by se tak pohybovaly dosud, kdyby každá byla stejně těžká, stejně daleko od Slunce a navzájem stejně daleko od sebe. Problém je že vznikly z různě velkých shluků prachu a různě daleko od Slunce. Tedy jsou různě těžké a různě daleko. Ty těžší disponují větší gravitační silou, ty lehčí zase silou menší. Přirovnám k magnetu: Když na papír udělám uprostřed čáru a na jednu stranu dám těžší magnet a přibližuji jej k čáře zároveň s magnetem lehčím (z druhé strany), oba magnety k sobě neskočí a nespojí se na čáře, ale těžký magnet se hne pouze o kousek, zatímco lehčí k němu doslova přiskočí přes čáru. Tedy já to beru tak, že kdysi dávno se nějaká těžká planeta či jiné těleso (klidně těžká kometa) přiblížila k planetě lehčí. Těžká planeta na lehkou měla velký vliv (připotáhla si jí o větší kus) ta lehčí na těžkou vliv menší (cukla se jen o kousek). A tím se to obíhání po kružnicích celé rozhasilo. Asi tak jako když roztočím do kruhu matičku na konci svisle drženého provázku a potom tou držící rukou hnu do strany = vznikne elipsa (šišoid) a ten nezmizí dokud se to celé nezastaví. K tomu proč to celé neuletí: Kdyby jsi chtěl aby 2 planety které jsou různě daleko od Slunce obíhaly (při pohledu z tohoto Slunce) pořád v zákrytu (tedy jejich úhlová rychlost byla stejná) ve skutečnosti by rychlost letu každé z nich byla jiná - neboť ta planeta dál by obíhala po větší kružnici (která má větší obvod) a planeta by pak za stejný čas jako ta co je blíže musela ve skutečnosti uletět větší kus. Proto se planety pohybují různou rychlostí. Pokud považuji elipsu (šišoid) za nepovedenou kružnici, která má obvod někde delší a jinde kratší, a chtěl bych aby se planeta pohybovala při pohledu ze Slunce pořád do kola stejně rychle, je jasné že její rychlost se bude během letu trochu měnit. Ve chvíli kdy je dál měla by uletět, ale je třeba mít na paměti že Slunce jí zezadu brzdí (jako opravdu hodně silný magnet) a chce jí zpátky - takže planeta se zase stočí a letí přitahována ke Slunci. Tím že je blíž, je přitahována větší rychlostí (magnet má také čím blíž tím větší sílu), ale ve chvíli kdy by měla na Slunce spadnout, už letí (ale trochu jiným směrem = protože i když jí to přitahuje ke Slunci tak se pořád snaží obíhat dokola, čili zároveň letí i do strany, takže šejdrem) tak rychle, že ho nakonec (díky velké pohybové energii) v pořádku mine. A toto všechno se pořád opakuje. Tak takhle si to vysvětluji polopaticky a poselsku já - Vykuk.
PS.: Samozřejmě je možné že pravděpodobně i dnes se ovliňují lehké a těžké planety mezi sebou když se přiblíží, ale asi to bude mít jen udržovací vliv na tvar elips (šišoidů). Kdyby se to nějak zhoršovalo, chytřejší lidé už by si toho asi všimli...
