Nezdařená stavba binodalekohledu

[rob.kr]

 
Nechtěl bys nám sdělit nějaké podrobnosti ohledně pokusu o stavbu binokuláru?
Jaká konstrukce byla zamýšlena,v čem se čočky "liší" a jaký problém byl nepřekonatelný?

 Tedy pokud je to možné.
Jistě by to tady pár lidí zajímalo.
Asi před dvěma roky tu někdo představil binokulár sestavený z lídlskopů (dva refraktory 70/700).Zajímavá a nepříliš náročná konstrukce.  
Presne tu samou konstrukci jsem zamyslel, jeden dalekohled "pod" druhym, pro nastaveni roztece oci. V pripade dvou Bresseru byl spodni posunuty, u zkraceneho Celestronu to potreba nebylo. Mel jsem to cele uchycene k L profilu a dalekohledy jsem jen napevno prisrouboval k jednotlivym stranam. Bylo to prozatimni reseni s jednorazovym nastavenim souososti, posleze jsem chtel vzdy jeden ze dvou uchytu dalekohledu opatrit pruzinou, tim, ze byly dalekohledy uchyceny v uhlu 90° by se daly pohodlne seridit dotahovanim sroubu.
Ted k duvodu proc jsem to vzdal. Jednu dobu jsem skoupil snad vsechny bazarove 102/1000 refraktory, co se tu objevily, mel jsem Bresser Optik Line, Bresser Professional Line, Celestron C4 a Celestron OMNI XLT. Predpokladal jsem, ze cocky vyrabi jedna tovarna a kazdy vyrobce je dava do svych tubusu a dela jenom sasi, ale Bressery s Celestrony byly vzajemne nekompatibilni, cocky mely lehce jinou ohniskovou vzdalenost, mozna jen smula, ze byly z jine serie, to opravdu nevim. Moznost nestejnosti okularu jsem vyloucil. A problem Bresseru navzajem a Celestronu navzajem spocival dle meho nazoru v jine povrchove uprave, clovek videl jednim okem mensi barevnou vadu, mene rusivych odlesku atd. Zkratka to nedelalo dobre pro oci.
Proto jsem toho nazoru, ze na stavbu bina je treba stejnych kusu a nez si nechavat ctyri dalekohledy a shanet dalsi, presel jsem (i z duvodu nedostatku casu) na kombinaci velkeho (Refraktor 150/1200) a maleho (Maksutov 127/1500) dalekohledu a neni duvod zbytek refraktoru hamounit.

[Lukemon]

Jestli to taky není problém v očích, v každém triedru nemůžu doostřit své pravé oko, ale můj mozek to dá docela dohromady, levé mě funguje výborně a taky jím pozoruji přes dobsona.

[rob.kr]

Jestli to taky není problém v očích, v každém triedru nemůžu doostřit své pravé oko, ale můj mozek to dá docela dohromady, levé mě funguje výborně a taky jím pozoruji přes dobsona.Nad tim jsem tez uvazoval, mam sice na kazdem oku stejnou vadu, ale jestli to mozek nejak jinak nezpracovava. Bohuzel jsem byl jediny kdo to zkousel, prestavit soupravu na jinou roztec neni uplne jednoduche a nikdo, komu by to sedelo na me nastaveni nebyl pobliz tou dobou.
Kazdopadne na HTT jsem koukal 2*140 (tusim) binem a problem jsem nemel, ale byl to profesionalni vyrobek, kde je shoda cocek zarucena rekl bych.

Pozadal jsem Honzu Ebra aby cast tohoto vlakna presunul do sekce ATM

[Habl]

U Sometů Binar 25X100 byla souosost obou ohniskových obrazů a rozteč pro oči u 100 mm objektivů řešena pomocí spec. hranolů a excentrů s okuláry pro rozteč u očí. Je to lepší řešení umožňující úpravu ohnisek +/- 3 mm objektivů a vycentrování hranolů.

Habl

[alkorius]

  Tak to je docela škoda,že se to nezdařilo.
Jen mě napadlo,jestli jsi to nevzdal brzo. Nepozval ke zkušebnímu pozorování někoho dalšího,nevyloučil nějakou chybu u zrcátek...  
Taky se mi nezdá,že by rozdíl ohnisek objektivů řekněme několik milimetrů (je-li nějaký), způsoboval nesoulad obrazů.
  A ten zmíněný binokulár 140ka,jaký to byl vlastně model? Nejednalo se o nějaký Miuachi,s 90° výstupem?

[zamarovs]

Podle mé zkušenosti i podle názoru p. ing. Jana Koláře, několik málo procent rozdílu ohniskové vzdálenosti nevadí. Já mám rozdíl asi 1,5% a není to poznat. Vzdálenost pupil se dá seřizovat natáčením okulárové koncovky dalekohledu, při tom se ovšem obraz také otáčí, avšak ani toto příliš nevadí. Oči se přizpůsobí, až když se chce, aby se přizpůsobovaly moc, tak z toho může být bolehlav... Konečné jemné vycentrování jsem úspěšně vyřešil seřizováním jednoho ze zrcátek. Drží to bez problémů už asi dva roky. U zdrcadlového dalekohledu je to choulostivější, tam jsem musel vyvést seřizovací točítka nahoru k okulárům (systém Newton 2x225 mm, f 1315 + dva periskopy s okuláry) a občas musím koincidenci obrazů seřídit. Avšak ani to není po troše cviku problém.

[MilAN]

Oči si dost dovedou poradit, pokud není dokonalá koincidence ve vodorovném směru. Pokud jde o výšku, je to dost kritické na přesnost, a tam se oči nechtějí nechat znásilnit.

[Jiri_Skalsky]

To Rob.Kr : Docela by mě zajímalo.jaké rozdíly /v sečných vzdálenostech - poslední plocha k ohniskové ploše/ jsi u uvedených 100/1000 objektivů naměřil.
J.S.

[butka]

Mám 3 binokuláry. Nejstatarší systém Anslie 140/910 ( dva Newtony nad sebou s posunutými hlavními zrcadly), binorefraktor s objektivy Zeiss 63/840 ( také posunuté objektivy, dalekohledy šikmo nad sebou) a nejnovější 2x GSO 200/1200 ( tubusy nad sebou, horní tubus má speciální okulárový výtah, který kromě zaostřování umožňuje změnu očního rozestupu). Moje zkušenost je taková,že rozdíl v f asi 2% není poznat ( první binar rozdíl v f asi 20mm, zrcadla jsem brousil sám a dodržet stejné f se nepovedlo). U tohoto dalekohledu se dá oční rozestup měnit jen posuvem jednoho okulárového výtahu. Při malých zvětšeních to funguje, oči si poradí. Oči jsou skutečně velmi citlivé na odchylku v kolmém směru na jejich spojnici. Záleží to samozřejmě na použitém zvětšení (při velkých musí být koincidence dodržena přesně). Konstrukce binaru má být řešena tak, aby koincidence byla snadno a rychle seřiditelná během pozorování v libovolné poloze dalekohledu.

[Jiri_Skalsky]

Pro menší a méně světelné dalekohledy by tolerance na shodnost ohniskových vzdáleností nemusely být tak tvrdé-pár milimetrů by se asi dalo přežít.
Je ale zajímavější to,že pokud objektivy ze stejné série mají rozdílné sečné vzdálenosti,co to asi udělá s jejich vadami?
S barevnou nebo otvorovou. Pokud se liší na metru ohniskové vzdálenosti o centimetry, jsou to systémy s rozdílnými optickými vadami a mělo by to být při jejich porovnání vidět.
Určitě by to šlo udělat i s APO triplety a dražšími kousky.

J.S.

[maxx048]

nedá mi podeliť sa s poznatkami o stavbe reflektoru na podobnom princípe. Ono je to síce už 45 rokov, ale onen princíp delených zrkadiel sa začal používať až v posledných desaťročiach. Teda k podstate. V bratislavskej Meopte mal som styky na technológa a získal som 4 ks 110 mm zrkadlá, s identickými parametrami, s planárným eliptickým zrkadlom s poloosami 110x55 mm a 4 ks rôzných okul árov s vojenskej produkcie onoho podniku, všetko za 3650 Kčs. V tých časoch majland. A začal som stavbu. Preglejkový tubus s texgumoidovým dnom s lôžkami zrkadiel. Planárne zrkadlo malo menitelnú vzdialenosť na dráhe 100 mm, kedže som nepoznal vlastnosti tejto sústavy, a aby sa po nastavení využil plný výkon zrkadiel. Iste si viete predstaviť problémy s poskladaním obrazu. Len približné nastavenie trvalo dva dni, a to po jednom zrkadle, ostatné zaclonené, a do kríža po pároch. Výsledok nezodpovedal očakávaniu. Pri pohybe na montáži otrasmi, i ked jemnými dochádzalo k porušeniu fokusácie, a nezanedbatelný bol aj vplyv teploty. Ono to chcelo na také 400 mmm monštrum masívnu a profesionálnú konštrukciu. Ale viete ako sa vtedy darilo amaterom. No aj tak v tej dobe to bol najsilnejší reflektor v Bratislave. Ked počúvam teraz zprávy o nových velkých reflektoroch so zloženým zrkadlom vo svete, nostalgicky si spomeniem na tú dobu, a teším sa, že som to skúsil i ja.