Konečně můžu připojit pár praktických zkušeností s nejmenším kouskem z téhle řady, s GSO RC 6". Při ohnisku 1370 mm je to příjemně kompaktní přístroj, včetně prodlužovacího tubusu nezbytného k zaostření má délku necelých 60 cm. Okulárový výtah je docela solidní, s plynulým chodem a minimální vůlí. Při pozorování na Jizerce jsme si sice s kolegy všimli, že zezadu do OV trochu prosvítá světlo, ale v noci to obvykle nevadí a zřejmě by to šlo jednoduše vyřešit nějakým zacloněním.
Při vizuálním pozorování je podle očekávání dost znát velké centrální stínění. Pohled na Měsíc a Saturn byl ve srovnání s malým ED (Scopos 66/400) subjektivně horší. Ačkoli při zvětšení 170x bylo v RC docela pěkně vidět Cassiniho dělení, ED-čko prostě ukázalo víc. Zato na DSO (jasné kulové hvězdokupy, mlhoviny ve Střelci) mi přišlo, že je obraz v RC srovnatelný s tím, co jsem dříve viděl se svým starým Newtonem 150/750, možná i trochu jasnější. A dvojhvězdy (Epsilon Lyr 1,2) byly rozlišené naprosto s přehledem.
Než jsem se dostal k hlavnímu použití tohoto dalekohledu, tedy fotografování, zjistil jsem nemilou věc. Ačkoli by mělo primární zrcadlo sedět pevně uložené v cele, ukázalo se že tomu tak úplně není. Primární zrcadlo bylo uloženo příliš volně (což je ale zase na druhou stranu lepší než kdyby bylo úplně nafest :P) takže při změně polohy tubusu se vždycky hnulo natolik, že se zorné pole proti hledáčku dost hnulo. Stačilo přejet z Altairu na Vegu a byla v 24 mm okuláru totálně mimo zorné pole
. S takovou vůlí nemělo smysl se pouštět do dlouhých expozic, takže jsem zrcadlo lehce dotáhl. Zrcadlo je uchycené kolem středového otvoru maticí s O-kroužkem. Původně se okraj zrcadla dal díky vůli lehce nadzvednout až o 2 mm, což mi přišlo příliš, takže jsem ho zlehka dotáhl tak, aby se s ním nedalo viditelně pohnout a v této poloze matici zaaretoval. Jak se ukázalo, problém s vůlí primáru tím byl vyřešen.
Po tomhle zásahu jsem se chtě nechtě musel pustit do kolimace a to byl docela očistec. Pomocí laseru se dá celkem snadno srovnat okulárový výtah a sekundár podle vyznačeného středu. Primární zrcadlo se však musí zkolimovat podle skutečné nebo umělé hvězdy. Umělou hvězdu jsem si sice vyrobil, ale na velikost svého bytu ji s ohniskem 1370 mm nezaostřím
. Problém je však v tom, že se spolu s primárním zrcadlem při kolimaci pohybuje zároveň i okulárový výtah, takže jakmile jsem byl s kolimací primáru hotov a vrátil jsem se ke kontrole sekundáru, podle laseru byl samozřejmě zase úplně mimo. Tak jsem se snažil srovnat znovu sekundár a znovu primár až nakonec byly oba jakžtakž vzájemně srovnané. Jenomže jsem se radoval předčasně, obraz v okuláru měl naprosto příšerný astigmatismus. Jak jsem pak zjistil, bylo to kvůli totálně vyosenému výtahu. Takto jsem kolimací strávil dvě mimořádně pěkné červencové noci z dovolené... >:( Nakonec jsem rezignoval, srovnal přesně výtah, sekundár, potom primár. Vyosení výtahu jsem nakonec nechal být - vyšlo mi, že odchylka od kolmé roviny by na formátu čipu APS-C mohla být něco kolem 0,2 mm, což by nemuselo až tak vadit.
Takže jsem konečně zkusil něco nafotit - profláklou a často focenou Činku. Počasí mi sice nepřálo, dovolilo jenom kolem 1 hodiny expozic a to ještě mi do záběru lezla vysoká oblačnost. Konečný výsledek je zde:
http://astrofotky.cz/gallery.php?show=a ... 092786.jpg
Ačkoli je trochu vidět deformace pole v pravém spodním a levém horním okraji, většina pole je skutečně rovná a to i s použitím reduktoru 0,67x. Deformace vznikla evidentně kvůli nesrovnanému výtahu, což se buď dá s přimhouřením oka tolerovat nebo vyřešit pořízením kolimačního nástavce výtahu (nejspíš zvolím druhou variantu). Musím říct, že jsem byl příjemně překvapený dobře korigovaným polem a velmi malou vinětací (ačkoli to byla moje očekávání). Kromě toho se v praxi ukázaly také výhody otevřeného systému, především rychlá temperace a také odolnost vůči rosení a namrzání (zatímco kolegům se Schmidtkami na Jizerce namrzaly korekční desky, s RC-čkem se dalo koukat dál
).Taky díky kompaktním rozměrům a rozložení hmoty (těžké zrcadlo blízko osy) neměla s dalekohledem problém ani lehčí montáž CG-5. Redukované ohnisko 920 mm se takhle dalo upointovat celkem v pohodě, a to i při mírném větru. Určitě líp než s Newtonem 150/750, kde bylo na jednom konci roury zrcadlo a na druhém foťák.
Musím říct, že po vychytání počátečních trablů a krušných chvílích s kolimací je s mrňousem GSO RC 6" pro fotografické použití zatím spokojenost a velké očekávání ;). Totéž platí pro vizuální pozorování DSO. Na planety ho však ED-čko jasně trumfne. Jak se opět ukázalo, univerzální dalekohled neexistuje ;D.
GSO RC 152/1370, TS APO Quadruplet 70/350, Baader Scopos 66/400, montáž CG-5 GT ADV, ZWO ASI 1600 MM-C, Canon EOS600Dmod., Lacerta MGEN, triedr Helios 7x50
